Kontroverzní z podobných důvodů jako v případě Bryanta bylo ostatně už před 15 lety udělení Oscara režisérovi Romanu Polanskému. Tvůrce polského původu měl pádné důvody pro to, aby prestižní ocenění, které mu vynesl film Pianista, nemohl osobně převzít. Při vstupu na území USA by byl totiž okamžitě zatčen kvůli tomu, že před více než dvaceti lety prý sexuálně zneužil tehdy třináctiletou Samanthu Gaileyovou. Zatímco v případě Bryanta se nakonec proces nekonal, neb údajná oběť odmítla jít k soudu a sportovec se s ní finančně vyrovnal, Polanski z USA uprchl. Roman Polanski se svou třetí manželkou, o 33 let mladší Emmanuelle Seignerovou | zdroj: Profimedia

Blbé vtípky

Kritiku za vtipkování na nevhodné téma si pak v roce 2013 vysloužil Seth MacFarlane, který na pódiu odvykládal řádku žertů, které se moc nehodí ani obecně, natožpak na takové události. Alespoň podle kritických hlasů. The New Yorker dokonce označil tehdejší Oscary za noc "nepřátelskou, sexistickou a hnusnou". MacFarlane házel vtípky na plnoštíhlé ženy, domácí násilí, kdy si vystřelil z Chrise Browna a Rihanny i násilí jako takového. Třeba když poznamenal, že jediný herec, který se Lincolnovi dostal opravdu do hlavy, byl (jeho vrah) John Wilkes Booth. Lincolna přitom nezmiňoval pro nic za nic, neboť v tom roce dostal Daniel Day-Lewis Oscara právě za ztvárnění jednoho z nejznámějších amerických prezidentů. 

 

Sláva versus ponížení 

Do řady skandálů se zapsaly i události spjaté s rasismem. Mezi nejslavnější oscarové průšvihy určitě patří přístup k Hattie McDanielové, první afroamerické ženě, která získala sošku za roli chůvy v hollywoodské klasice Jih proti Severu. Pořadatelé museli přesvědčit hotel, kde se Oscary předávaly, aby slavnou černošku dovnitř vůbec pustili, navíc nakonec seděla separovaná od svých kolegů.

Pro McDanielovou to přitom nebylo první ponížení v branži. Kvůli zákonům v Atlantě například nemohla navštívit ani premiéru jednoho z nejslavnějších snímků všech dob. 

Na rasistickou strunu brnkaly i ohlasy na "skandál", kterého se "dopustila" herečka Anne Bancroftová v roce 1964. Tehdy se totiž prvním Afroameričanem, který vyhrál cenu pro nejlepšího herce, stal Sidney Poitier. Banfcroftová mu při gratulaci, považte, políbila tvář, a pobouřila tak značně konzervativní publikum.

Marlonovo překvapení 

Poněkud nepříjemné překvapení si pro pořadatele oscarové parády připravila v roce 1973 také hollywoodská legenda Marlon Brando. Bouřlivák a provokatér tehdy získal sošku za roli Dona Corleoneho v Coppolově snímku Kmotr. Na pódium místo sebe však vyslal aktivistku bojující za práva domorodých Američanů Sacheen Littlefeatherovou. Ta přímo na pódiu řekla, že herec odmítá ocenění na protest proti způsobu, jakým jsou domorodí Američané ztvárňováni v hollywoodských filmech. Důležité i provokativní. 

Čímž se dostáváme k tomu, co na Oscarech vždycky, kromě více či méně krásných či úsporných rób, poutá pozornost, a to je politika. 

Při udílení cen v roce 1978 tak určité nevoli čelila herečka Vanessa Redgraveová. Byla v nemilosti jak kvůli samotnému snímku Julia, díky němuž získala cenu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli, tak kvůli svým osobním postojům.

Vanessa Redgraveová při přebírání Oscara za vedlejší roli ve snímku Julia | zdroj: http://letsnottalkaboutmovies.blogspot.cz/2011/01/julia.html

Autorka knižní předlohy Lillian Hellmanová totiž prohlašovala, že příběh o její dlouholeté přítelkyni vychází ze skutečných událostí. Sami filmaři jí ale oponovali s tím, že značná část snímku byla vymyšlena. Další rozruch vzbudily politické aktivity Redgraveové, která se krátce předtím podílela na filmu podporujícím Palestince. Kritici ji nařkli z antisemitismu a akademici čelili výzvám, aby jí ocenění neudělovali. Sama Redgraveová, kterou paradoxně ocenili za roli bojovnice proti nacismu, se ve svém projevu tehdy od antisemitismu distancovala.

Jak naštvat pořadatele 

Z hlediska politického aktivismu byl pak obzvlášť výživný ročník 1993. Tehdy ocenění předávající herečka Susan Sarandonová a herec, scenárista a režisér Tim Robbins vyzvali úřady, aby vpustili do USA 250 haitských uprchlíků nakažených virem HIV.

Týž večer také Richard Gere agitoval za nezávislost Tibetu, a všichni tři tak pekelně naštvali producenta ceremonie Gila Catese. Ten popsal jejich jednání jako pobuřující a nečestné a prohlásil, že tihle tři takovou extra úlohu už znovu nedostanou.

Rozpaky pak provázely na sklonku tisíciletí i ocenění režiséra Elii Kazana za jeho celoživotní dílo. S Kazanem se totiž od časů mccarthyovské hysterie v Americe nese nepříjemná epizoda, kdy před výborem pro neamerickou činnost uvedl jména osmi lidí ze šoubyznysu, kteří byli, stejně jako kdysi on, členy komunistické strany. Některým tak pokazil kariéru.

To, že na tento prohřešek někteří hollywoodští herci nezapomněli, se ukázalo i onoho oscarového večera roku 1999. Kazanovi vestoje zatleskali například Warren Beatty, Meryl Streepová nebo Helen Huntová. Více než tucet dalších hvězd, včetně Nicka Nolteho nebo Eda Harrise, se ale ovací nezúčastnilo a venku navíc čekaly stovky protestujících lidí.