Politická zbraň Číny, před kterou se sklání celý svět
Nudíte se? Kupte si medvídka mývala, praví klasik. Čínské vedení se ve vztahu k zahraničním partnerům řídí podobným heslem: Vytýkají vám nedodržování lidských práv? Nerespektují vaši politiku jedné Číny? Nechtějí s vámi uzavřít výhodné obchodní dohody? Kritizují falšování značkových výrobků? Je jim trnem v oku, že si v Jihočínském moři budujete umělé ostrovy? Otloukají vám o hlavu Tibet? Snadná pomoc! Pronajměte jim na pár let za dlouhé peníze medvídka (nikoliv mývala, ale pandu velkou) a máte svatý pokoj. A ještě vám budou zobat z ruky. Odborně se tomu říká pandí diplomacie a funguje to už po staletí.
Berlín získal dvě pandy a lidé se už nemohou dočkat, až je spatří
Nejnovější příklad této politiky Pekingu jsme v těchto dnech mohli vidět v Berlíně, kam přilétli dvě pandy: čtyřletá Meng-meng a sedmiletý Ťiao-čching. Novou atrakci místní zoo bude moci veřejnost obdivovat od července. Peking zvířata zapůjčil na 15 let, přičemž poslední berlínská panda uhynula před pěti lety.
Do Berlína medvědy přivezli i s mohutnými zásobami bambusu. Na letišti Schönefeld je přivítali berlínský starosta a čínský velvyslanec, ale slavnostní otevření nového výběhu 5. července se uskuteční za účasti ještě prominentnějších hostů: kancléřky Angely Merkelové a čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.
Výběh přišel na devět milionů eur a chlupatí nemotorové tu budou mít k dispozici čínské pavilony, hřiště, lucerničky a spoustu dalších vymožeností. Skutečnost, že kancléřka s čínským prezidentem naklusají přivítat dva medvědy, je krásnou ilustrací úspěšné pandí politiky Pekingu.
Čínský národní poklad a tajná diplomatická zbraň
Panda velká se ve světě stala symbolem ochrany ohrožených druhů. Do svého loga si ji dal i Světový fond na ochranu přírody (WWF), i když je samozřejmě více než diskutabilní, zda je toto zpomalené zvíře pro zachování ekosystému opravdu tak důležité. Každopádně mají pandy velké v Číně status národního pokladu a jsou jedním z nejsympatičtějších vyslanců, jaké může země nabídnout. Černobílí huňáči jsou na celém světě na roztrhání, pekingská vláda ale za zapůjčení legračních a nemotorných bambusožroutů požaduje vysokou cenu: finančně i politicky.
Pandy velké jsou zkrátka po tisíciletí tajnou čínskou diplomatickou zbraní. Podle legendy už císařovna Wu Ce-tchien poznala, jakou moc tito medvědi mají, a poslala v roce 685 japonskému císařskému dvoru dva exempláře. I když Čínská lidová republika po svém založení v roce 1949 spoustu tradic z dob císařství zrušila, účinky černobílých nemotorů dokázal náležitě využít i Mao Ce-tung. Do počátku 80. let sloužila zvířata jako dar vybraným zemím: Spojeným státům, Japonsku, Velké Británii, Severní Koreji nebo Sovětskému svazu. V letech 1957 až 1983 tímto způsobem věnovala Čína 24 pand devíti státům.
Za vlády Teng Siao-pchinga až do poloviny 90. let se pak z pandí diplomacie stal v první řadě výhodný kšeft. Čína medvědy půjčovala na 100 až 200 dnů a zvířata pak absolvovala turné po různých zoologických zahradách. Čína dostávala kolem půl milionu dolarů za kus a často získala i procenta z prodeje suvenýrů. Zoologické zahrady pak na vstupném vydělávaly tolik peněz, že si pronajaté pandy kolikrát půjčovaly i navzájem mezi sebou.
V roce 1996 Peking s touto praxí skoncoval a od té doby propůjčuje tyto mírumilovné tvory už jen dlouhodobě na nejméně 10 let a za půl milionu až milion dolarů za rok a kus. Děje se tak v rámci dohod o vědecké spolupráci s cílem získat potomstvo. Všechny pandy velké chované mimo Čínu navíc zůstávají čínským majetkem. Konkrétně Berlín je dostal na 15 let a bude za ně ročně platit Pekingu necelý milion eur.
Každá panda něco stojí
Taková panda přitom rozhodně není levná záležitost. K uvedené částce za "pronájem" totiž přibývají další náklady. Mnohé zoologické zahrady musí provést drahé stavební úpravy a jen samotné zásobování bambusem pro hladové a mlsné čtyřnožce přijde ročně až na 150 tisíc eur.
Zvířata navíc bývají pojištěna až na milion dolarů. Zahrady si tím kryjí záda před případnými požadavky Pekingu. Například v případě uhynutí pandy zaviněného nesprávným chovem se musí Číně zaplatit půlmilionová pokuta.
A jako by to všechno ještě nestačilo, musí zoologické zahrady znovu sáhnout hluboko do kapsy, pokud se podaří dosáhnout oficiálního cíle celé transakce – totiž že pandy přivedou na svět potomstvo. Pokud se narodí panda v zahraničí, musí příslušná zoo zaplatit několikasettisícovou prémii. Mládě se kromě toho automaticky stává majetkem Číny, kam se musí "vrátit" po dvou letech, kdy se už medvědi mohou přizpůsobit životu v přírodě.
Pandy jsou lákadlem, návratnost investic ale nezaručí
V Evropě se těmito mírumilovnými šelmami mohou pochlubit v současnosti například zoologické zahrady v Madridu, Edinburghu, francouzském Saint-Aignan nebo ve Vídni. Právě vídeňské zoo se jako jediné v Evropě daří opakovaně přivádět na svět pandí mláďata počatá přirozenou cestou.
Zoo v australském Adelaide získala dvě pandy v roce 2009 a počet návštěvníků se rázem zvýšil o 70 procent. V prosinci 2011, tedy první měsíc s medvědy, zaznamenala zoo ve skotském Edinburghu dokonce nárůst návštěvníků o 200 procent. A i když pandy přitahují pozornost, ne vždy zaručují návratnost enormních investic. Zoo v Adelaide má například nyní dluhy v přepočtu kolem 16 milionů eur, přičemž velká část padá na vrub právě ubytování pand.
O pandy usiluje i pražská zoo
Přistávání pand v příslušných zemích provází pokaždé stejný rituál: Po dosednutí letadla vypukne jásot, drobotina mává praporky, dospělí dojatě tleskají a politici si nenechají ujít příležitost, aby vzácné hosty na letišti přivítali. V roce 2013 například napochodoval tehdejší kanadský premiér osobně na přistávací plochu v Torontu, stejně jako o rok později jeho belgický kolega v Bruselu. Zpravidla je při tom doprovází zástup novinářů, kteří zkoumají, jak dlouho byli chlupáči na cestě, kdo je doprovázel, co cestou spořádali, jak jim je a zda cestou nezlobili.
Když v dubnu dorazily dvě pandy do Amsterdamu, zachvátilo Holanďany doslova šílenství. Osmdesátikilometrová trasa k zoologické zahradě byla lemována pandími vlaječkami, místní pekaři nabízeli pandí sušenky a k dostání byl i pandí likér.
O chov už několik let usiluje i vedení pražské zoo a čeští politici. Zoo počátkem června představila podobu nové expozice, kterou pro pandy připravila.
Proč jsou pandy tak oblíbené?
Co vlastně udělalo z pand takové světové celebrity? Hrají zde roli okolnosti, které nemohou ovlivnit ani ti nejšikovnější šíbři pekingské politiky.
Zaprvé: pandy velké se vyskytují výlučně v horských oblastech jihozápadní Číny. Žijí převážně v rezervacích a jejich jídelníček je velmi specifický. Jsou proto závislé na dané oblasti a jejich relokace je téměř nemožná.
Zadruhé: jde o velmi vzácné zvíře, které ještě donedávna figurovalo na seznamu druhů, jimž hrozí vyhynutí. Ani dnes jich na světě není víc než dva tisíce kusů a jsou nadále ohrožené. Jednak kvůli tomu, že se stále zmenšuje jejích životní prostor, a pak také proto, že se medvědi množí jen velmi výjimečně a do páření se rozhodně nijak zvlášť nehrnou – zvlášť v zajetí.
Zatřetí: zvířata jsou obecně vnímána jako roztomilá, protože mají charakteristické znaky mláďat. Kulatý obličej a tvářičky, velké oči, malý čumák, krátké, robustní, neohrabané končetiny – podobně jako koťata nebo štěňata. Svou roli hraje i nezvyklé zbarvení a sympatická je i netečnost těchto plachých a líných bytostí, kterým může být celý mumraj kolem nich ukradený.
Z čínského pohledu jsou zkrátka pandy absolutní úspěch. Zahraniční návštěvníci jsou z černobílých zvířat nadšeni a nezabývají se takovými podružnostmi, jako jsou lidská práva nebo budování umělých ostrovů v Jihočínském moři. Dokonce i otrlí politici a média, která se k Číně staví většinou kriticky, při pohledu na batolící se huňáče zjihnou. Čína se kromě toho může prezentovat jako velkorysý partner, který svůj národní poklad dává s důvěrou do správy vybraným zoologickým zahradám.
Pronájem pand vyžaduje i náležitou vstřícnost
Pandí handly mají zpravidla i další konkrétní politické dopady, protože kromě příslušných poplatků požaduje Čína jistou vstřícnost i při uzavírání dalších smluv a dohod. Když například kanadský premiér v roce 2012 informoval, že země bude mít pandy, chápalo se to všeobecně jako odměna za to, že se z někdejšího kritika Číny se stal jejím přítelem a zároveň Říši Středu zajistil přístup k enormním kanadským surovinovým zdrojům.
Austrálie a Francie zase dostaly pandy poté, co s Čínou uzavřely dohody o spolupráci při stavbě jaderných elektráren, Velká Británie se zavázala k prodeji petrochemického know-how a Singapur, Malajsie a Thajsko dostaly medvědy výměnou za ochotu uzavřít s Čínou dohody o volném obchodu.
Když už pandy jednou v cizině jsou, používá je Peking jako diplomatický nátlakový prostředek – například při prodloužení dohody. Když například USA nebo Rakousko chtěly prodloužit pobyt pand, byl Peking značně zdrženlivý, protože se tehdy vládní špičky obou zemí sešly s dalajlamou. Po příjezdu pand do Edinburghu v roce 2011 se zase podepsala řada obchodních smluv - mimo jiné na dovoz lososů. Jejich největším dodavatelem do Číny bylo do té doby Norsko, což skončilo poté, co dostal Nobelovu cenu míru vězněný čínský disident Liou Siao-po.
Problém nastal i v roce 2005, když měly dvě pandy odjet na Tchaj-wan. Tehdy šlo o jména obou medvědů, která přečtena za sebou znamenala v čínštině "Znovusjednocení". Tchajwanský prezident zvířata kvůli tomu odmítl, jeho nástupce už s nimi ale o tři roky později problém neměl. V tomto případě přitom Čína zvířata nepronajímala, ale výjimečně darovala. Z jejího pohledu jde koneckonců o jednu Čínu. Zvláštní vztah funguje od roku 1972 mezi Čínou a Japonskem. Tehdy obě země normalizovaly vztahy, Peking věnoval Tokiu pandí pár a od té doby si zvířata vyměňují.
Co víc si může Peking přát?
Celkově vzato je pekingská pandí diplomacie geniální tah. Západní země uzavírají dohody, které jsou pro Čínu velmi lukrativní. Za odměnu přitom zoologické zahrady v těchto zemích nedostávají pandy jako dárek: získají jen možnost si je za zhruba milion dolarů ročně pronajmout. A roztomilá spící a bambusem se ládující zvířátka pak ještě ke všemu v zahraničí vylepšují Číně image.
To se dá vystupňovat už jen tím, co se stalo v Belgii. Zatímco v Kanadě se v klidu dohodli, že zvířata budou pět let v Calgary a pět let v Torontu, v Belgii vypukl hlasitý spor, v kterém regionu by se vlastně měly pandy umístit. Co víc si pekingští političtí stratégové mohou přát, než aby se západní zoologické zahrady mezi sebou popraly o to, která bude smět platit Číně horentní sumy za pandy velké?
Kurzy
Finance
Kurzovní lístek: 21.11.2024 Exchange s.r.o.
EUR | 25,250 | 25,390 |
USD | 24,030 | 24,210 |