Asi největší reklamu krytým mostům udělal snímek Madisonské mosty. A je pravda, že většina z nich má své romantické kouzlo a některé z nich jsou skutečně chráněnými památkami.

Leč zastřešení nebylo žádným architektonickým trendem, který měl most povýšit na umělecký kousek. Mělo ryze praktické opodstatnění. Jako jedno z nejčastějších vysvětlení se uvádí, že díky šikmé střeše sklouzává v zimě sníh do řeky a nehrozí propad pod jeho nánosy.

Střecha sloužila jako ochrana před tíhou sněhu | zdroj: Profimedia

Zároveň most sloužil (a občas asi i ještě slouží) jako útočiště pocestných při nepřízni počasí, případně měl koním táhnoucím povozy dodat pocit bezpečí při přejíždění rozbouřené řeky.

To vše je sice pravda, ale podle americké Národní společnosti pro ochranu krytých mostů je tím skutečným důvodem ochrana nosné konstrukce. Většina krytých mostů je vyrobena ze dřeva, což není v případě mostů přes řeky zrovna dlouhodobé řešení – bez ochrany by dřevěné trámy časem začaly hnít, trouchnivět a rozpadat se. V průměru do dvaceti let by bylo potřeba je vyměnit.

Bez střechy by mostní konstrukce už dávno shnila | zdroj: Profimedia

Jednoduchým zastřešením se životnost protáhne na průměrně sto let, přičemž nejstarší, stále ještě funkční krytý most ve Státech byl postaven v roce 1825. Nachází se ve státním parku Glimmerglass poblíž Cooperstownu ve státě New York.

Mimochodem, zastřešování mostů stále ještě není passé – naposledy byl jeden takový postaven v roce 2008 v Ohiu.