Napoleonské gesto není ve skutečnosti vynález slavného vojevůdce. Jeho prapůvod lze najít už ve starém Řecku, kde bylo považováno za neslušné mávat při hovoru rukama vně tógy. Řečníci měli totiž zazářit především svými slovy, a nikoliv zuřivou gestikulací.

Poprvé je postoj s rukou zastrčenou za vestu popsán v knize etikety The Rudiments of Genteel behavior z roku 1737, tedy 32 let před narozením nejznámějšího Korsičana.

Gesto má být především výrazem důstojnosti a autority. Ruka záměrně nespočívá na zbrani, jak bývalo dříve zvykem, protože to dotyčná osoba nemá zapotřebí - a stát v haptáku s rukou připaženou na stehně už teprve ne. Gesto má navíc ukázat světaznalého muže, který jedná rozvážně, ale sebevědomě. Však také tento postoj nevidíme jen u Bonaparta, ale třeba i u George Washingtona nebo dokonce u Karla Marxe.

O významu Napoleonova gesta se v minulosti vedly četné spekulace. Říkalo se například, že jde o tajný vzkaz svobodných zednářů. Podle jiné interpretace měl vojevůdce na ruce údajně ošklivý ekzém, který chtěl před okolím skrýt, anebo si rukou držel bolavé břicho. Jeho zdravotní problémy přitom začaly až ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena, tedy spoustu let poté, co jej dvorní malíři v jeho majestátní póze zachycovali na plátně.