Dnes je úterý 19. března 2024., Svátek má Josef
Počasí dnes -3°C Skoro jasno

Jak letiště oblaflo nespokojené cestující

Jak letiště oblaflo nespokojené cestující
Letiště v Houstonu - ilustrační snímek | zdroj: Profimedia

Tajemstvím úspěchu někdy může být záměrné selhání. Na tomto principu před časem jedno letiště vyřešilo věčné stížnosti pasažérů, že musejí po příletu příliš dlouho čekat na zavazadla.

Podle amerického antropologa Edwarda Twitchella Halla je čekání ve frontě výrazem rovnostářství a demokratické ctnosti západní kultury. Nikdo v nich nemůže předbíhat jenom proto, že má vyšší postavení než ostatní nebo že si to může dovolit. Není snad krásné stát v dlouhé frontě s hřejivým pocitem, že právě teď jsem ten pravý demokrat?

Toto pojetí zřejmě před pár lety nebylo vlastní cestujícím vnitrostátních letů v texaském Houstonu. Ti po celé roky bombardovali tamní letiště stížnostmi, že musejí po příletu příliš dlouho u pásu čekat na zavazadla. Letiště tedy najalo další personál a zkrátilo čekací dobu na osm minut. Platné to mnoho nebylo, stížnosti pokračovaly.

Správě letiště ale pak došlo, v čem je zakopaný pes. Přílety vnitrostátních linek byly totiž kousek od haly, takže pasažéři to měli jen minutu cesty a pak sedm minut nervózně stepovali u pásu. Letiště tedy udělalo krátký proces a přesunulo přílety vnitrostátních linek na nejvzdálenější část haly a výdej zavazadel šouplo na pás, který odtud byl nejdál.

Prakticky se nic nezměnilo – celý proces trval nadále osm minut. Jen s tím rozdílem, že 88 procent času pasažéři nyní netrávili čekáním, ale zdravou chůzí. Sedm minut poslušně capali k pásu a zavazadla pak dostali už za minutu. Spokojenost na všech stranách – a bylo po stížnostech. Nehledě na to, že kdyby si přece jen chtěl někdo stěžovat, musel by k příslušnému okénku znovu přejít celou letištní halu.

To dokazuje, že lidem ani tolik nejde o čas, jako jim spíš vadí nečinné postávání a čekání. Toho se například využívá u pokladen supermarketů, kde si zákazníci "krátí čas" tím, že do nákupního vozíku přihazují to, co by si asi jinak nekoupili – bonbóny, žvýkačky a další drobnosti. A tento princip zafungoval i v době, kdy v prvních amerických mrakodrapech začaly jezdit výtahy. Lidé si stěžovali, že zdviže jedou příliš dlouho. Stížnosti ustaly v okamžiku, kdy jim do výtahů namontovali zrcadla, v nichž se mohli cestou aspoň prohlížet, upravovat si účes a oblečení.

Zdroje:
Vlastní