Na svět přišla 23. června 1763 na ostrově Martinik (dle některých na Svaté Lucii) do bohaté plantážnické rodiny. Dostala jméno Marie Joséphe Rose Tascher de La Pagerie. Říkalo se jí Rose.

Rodinný majetek však těžce poničil hurikán. Pomyslné "záchranné lano" přišlo od Rosiny evropské tetičky, milenky francouzského markýze Francoise de Beauharnaise.

Jejím prostřednictvím byl domluven výhodný sňatek Rosiny sestry Catherine a markýzova syna. Jenže třináctileté děvče zemřelo ještě předtím, než opustilo Martinik, tudíž v roce 1779 do Francie putovala šestnáctiletá Rose.

Svatba s markýzem Alexandrem se konala ještě téhož roku. Šťastné soužití to však nebylo.

Alexandre své mladičké ženě vyčítal, že není dost vzdělaná, a byl také velký záletník. Z manželství sice vzešly dvě děti - Eugéne a Hortense, ovšem Alexandre a Rose nakonec žili odloučeně, byť manžel život rodiny financoval. Nakonec se vrhl do revolučního dění, stal se předsedou Ústavodárného národního shromáždění. Čekal ho špatný konec.

Během jakobínského teroru jako armádní generál neuspěl při pokusu o znovuzískání Mohuče. V březnu 1794 byl zatčen jako nepřítel revoluce a ve vězení na jaře skončila také Rose.

Pustili ji koncem července, pár dní po popravě jejího muže. Vůdčí osobnosti jakobínské hrůzovlády skončily pod gilotinou též, teror pominul.

Malý a mladší Korsičan

Během pobytu ve Francii Rose získala styl a naučila v lecčems chodit - včetně toho, jak si opatřit movité milence. Jedním z nich byl i Paul Barras.

Právě u něj v roce 1795 potkala o šest let mladšího Korsičana, kterému se náramně rozjížděla kariéra. Napoleon Bonaparte se do Rose zamiloval rychle, ona z něj z počátku nebyla zrovna u vytržení.

Přesto se už zjara následujícího roku vzali - a nakonec z toho byl vášnivý i těžký vztah, který vstoupil do historie a hrozně rozčiloval Napoleonovu rodinu. Příbuzným se nelíbilo, že si vzal "starou" vdovu s dvěma dětmi.

Rose byla nicméně šarmantní, štíhlá, dobře oblékaná žena. Měla krásný hlas a špatné zuby, což se snažila skrývat. Ráda utrácela.

Později přežila dva útoky, při nichž měl být zabit její muž.

Na scénu přichází Josefína

Vstup do druhého manželství pro ni také nebyl jedinou změnou. Vzhledem k tomu, že jí Napoleon neříkal "Rose", ale "Josefíno", rozhodla se přijmout i nové křestní jméno.

Už pár dní po svatbě odjel Napoleon s vojskem do Itálie a s Josefínou si vyměňovali řadu dnes slavných milostných dopisů. Už v roce svatby si nicméně v Paříži začala románek s Hippolytem Charlesem, husarským důstojníkem, o čemž se Napoleon dozvěděl a nesmírně ho to rozzuřilo. Jak Josefína, tak Charles se navíc zabývali pochybnými obchody.

Postupem času vztahu nepřidávaly ani Napoleonovy zálety, byť o dalších aférkách Josefíny už není nic známo. Vztah manželů prý obzvlášť poznamenal poměr Napoleona s Pauline Fourésovou, přezdívanou "Napoleonova Kleopatra". S milenkami přibývaly i žárlivé scény a hádky, při nichž došlo i k násilí.

Korunovace se málem nekonala

Když se v roce 1804 schylovalo ke korunovaci Napoleona císařem a Josefíny císařovnou, přistihla Josefína jednu za svých "dvorních dam" Élisabeth de Vaudeyovou s manželem a málem z toho byl rozvod ještě před ceremoniálem. Situaci nakonec uklidnila Josefínina dcera Hortense a rozluce zabránila - na nějakou dobu.

Bylo totiž čím dál jasnější, že Josefína už nikdy žádné dítě neporodí. V roce 1807 zabil záškrt jejího maličkého vnuka, syna Hortense a Napoleonova bratra Ludvíka Bonaparta, který mohl být dědicem trůnu, a Napoleon se tak začal vážně zajímat o to, kde sehnat novou manželku.

K rozvodu nakonec došlo v lednu 1810, v březnu se Napoleon oženil s Marií-Louisou, dcerou rakouského císaře Františka II. Ta mu do roka porodila vytouženého syna. Slavný vojevůdce to později neomaleně komentoval tak, že se v podstatě "oženil s dělohou". Urozené Rakušance bylo v době sňatku 19, jemu 40 let.

Josefíně po rozvodu zůstal titul císařovny a žila na zámku Malmaison s roční penzí ve výši pěti milionů franků. S bývalým manželem udržovala dobré vztahy. Zámek koupila už na sklonku 18. století a nechala zde vybudovat fascinující růžovou zahradu spravovanou odborníky na slovo vzatými.

Josefíně dovážely růže z celého světa a nakonec na zámku shromáždila kolem dvou stovek odrůd. Právě tady také začal zahradník André Dupont s moderním způsobem šlechtění růží. Josefína prý v roce 1810 uspořádala jejich historicky první výstavu. Zálibu v květinách zdědila i její dcera Hortense, po níž jsou pojmenovány hortenzie.

Josefína zemřela v 51 letech. Napoleon se prý po její smrti zavřel na několik dnů do pokoje a truchlil. Její růžová zahrada byla později vypleněna a zničena.

Potomci Josefíny přes linie jejích dětí z prvního manželství žijí v panovnických rodech Belgie, Dánska, Lucemburska, ale třeba i Norska a Švédska. Poslední francouzský císař Napoleon III. byl její vnuk - syn Hortense.

Mimochodem, Josefína "změnila" své jméno ještě jednou - po smrti. Za vlády Bourbonů začala být nazývána Josefínou Beauharnaisovou, neboť Josefína Bonaparteová se prostě nehodila.