Budování zámeckého komplexu předcházela existence loveckého zámečku, kam jezdil budoucí "Král Slunce" Ludvík XIV. už jako dítě. Oblíbil si ho však až na počátku 60. let 17. století a rozhodl o náročné výstavbě. Začala tak celá desetiletí práce desetitisíců lidí. Přinesla luxus, nádheru, spolkla spoustu peněz i lidského zdraví. Počet zranění pracovníků byl vysoký, a ve Versailles tak byl zřízen i špitál.

Postupně vyrostly například slavné apartmány krále i královny. Král také zakoupil blízkou vesnici Trianon, nechal ji zbourat a na jejím místě vystavět nejdříve takzvaný Porcelánový Trianon a koncem 80. let, i zámek Velký Trianon, který výstřednímu panovníkovi poskytl pohodlí a soukromí.

Celých 11 let trvala stavba a výzdoba proslulého Zrcadlového sálu dokončeného roku 1689. Francouzská architektonická paráda se stala vzorem pro královské rodiny i nižší šlechtu v řadě evropských zemí. Versailles je ostatně inspirován i vídeňský Schönbrunn.

Se smrtí Ludvíka XIV. však rozvoj Versailles nekončil.

Jeho nástupce Ludvík XV. například nařídil dostavět Operu. Největší tehdejší evropská koncertní síň byla poprvé využita u příležitosti svatby dalšího následníka trůnu, pozdějšího Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty, dcery rakouské císařovny Marie Terezie. Právě Marie Antoinetta měla také v poslední třetině 18. století ve Versailles známou vesničku, kde si hrála na "ideální selský život".

Zahrada, nad níž se tají dech

Fantastický byl ale také vznik proslulých zahrad. Již v první fázi výstavby paláce proměnil divokou pustinu v okouzlující parky zahradní architekt André Le Notre. Navrhl zakomponování pompézních fontán, vodních nádrží, bohatých květinových záhonů i alejí stromů. Součástí zahrad se staly i dvě jeskyně, rozsáhlá oranžerie a zoo s pavilonem pro exotická zvířata.

Versailles bylo také už od 17. století centrem monarchie. V roce 1682 sem nechal Ludvík XIV. z Paříže přemístit celý dvůr i vládu. Sídlem obojího bylo Versailles, s krátkou přestávkou období regentské vlády Filipa II. Orleánského, až do Velké francouzské revoluce.

Klenot na pokraji zkázy

Právě revoluční běsnění dalo Versailles řádně zabrat. Poté, co byli Ludvík XVI. a Marie Antoinetta v říjnu 1789 donuceni opustit palác, bylo Versailles uzavřeno a jeho zařízení rozprodáno a rozkradeno.

Později monumentální prostory paradoxně sloužily třeba jako skladiště pro cennosti konfiskované nobilitě. Napoleon Bonaparte uvažoval, že Versailles opraví a promění ve své sídlo, ale náklady by byly příliš vysoké. Nechal tedy zrekonstruovat jen Velký Trianon, který využíval jako sezónní útočiště pro svou rodinu.

Král Ludvík Filip pak ve 30. letech 19. století zámek prakticky zachránil před zbouráním. Nechal provést rozsáhlé opravy a vytvořit zde muzeum věnované francouzské historii. Konec této etapy přišel s červencovou revolucí v roce 1848. Císař Napoleon III. Versailles využíval jen příležitostně. V roce 1855 zde pořádal například banket pro britskou královnu Viktorii.

Místo, kde se (pode)psaly dějiny

Versailles však nebylo jen místem výrazné architektonické krásy a zmaru, ale i místem, jehož se dotkly velké světové události. Vedle zmíněného revolučního běsnění zde byly v roce 1783 podepsány dvě ze série mírových smluv, které ukončily Americkou revoluci. Během prusko-francouzské války v zámku sídlilo velitelství pruské armády a právě v Zrcadlovém sále vyhlásil Vilém I. v roce 1871 Německé císařství.

V témže sále pak v roce 1919 došlo na podpis Versailleské mírové smlouvy s Německem a o necelý rok později byla ve Velkém Trianonu stvrzena také mírová smlouva s Maďarskem.

Když zaútočili teroristé

Co se samotného zámeckého areálu týče, rekonstrukční práce na něm započaly koncem 19. století a dá se říci, že s přestávkou způsobenou světovými válkami trvají do současnosti. Navrátily sídlu lesk i slávu. Versailles je ostatně součástí Světového kulturního dědictví UNESCO.

Dramatické události se však památce nevyhnuly ani ve 20. století. V roce 1978 byla část zámku poškozena při útoku teroristů z Fronty osvobození Bretaně. Ti 26. června odpálili bombu v levém křídle paláce a zničili řadu uměleckých děl, poškodily budovu a způsobily škodu v řádech milionů franků.

Roku 1999 v oblasti řádila příroda. Hurikán Lothar vysklil desítky oken a poškodil část střechy, nejvíce to však odnesl zámecký park. Poničeno bylo na 10 tisíc stromů z celkových 200 tisíc - odborníci zkázu později popsali slovy, že 200 let historie bylo fuč, neboť hurikán nepřežily ani stromy vysazené v období života Marie Antoinetty a Napoleona Bonaparta.

I z této katastrofy se však Versailles postupně vzpamatovalo a patří mezi perly Francie i turistické magnety. Ostatně v roce 2017 jej dle statistik navštívilo více než sedm milionů lidí.