Napoleonovu armádu porazily vši, blechy a tyfus

VIDEO MAGAZÍN - Magazín autor: Pavel Jégl

Zatím není jasné, jaký dopad na svět bude mít pandemie koronaviru. Epidemie ale mohou měnit běh dějin. Příkladem je tyfus, který rozložil vojska francouzského vojevůdce Napoleona Bonaparta při tažení v Rusku a přivodil konec jeho éry.

Napoleon se svými důstojníky před hořící Moskvou

Napoleon se svými důstojníky před hořící Moskvou , zdroj: Profimedia.cz

Napoleonovým protivníkem během tažení jeho 'Grande Armée' v roce 1812 v Rusku nebyla jen ruská armáda a maršál Kutuzov, který ji velel, ale také blechy a vši – zdatní přenašeči tyfu. Dokládá to bádání historiků.

Hrůzný nález

V litevském Vilniusu během zimy v roce 2001 hloubili výkopy pro telefonní linky. Jednoho dne nabrala lžíce buldozeru lebky a kosti. Dělníci přivolali policii a univerzitní experty. Při dalším průzkumu vydala země další tisíce lidských pozůstatků.

Vyšetřovatelé se zpočátku domnívali, že to jsou kosti lidí zabitých sovětskou tajnou službou KGB, protože v místě nálezu kdysi stála sovětská kasárna. Další hypotézou bylo pohřebiště Židů zabitých nacisty.

Vše ale objasnil nález několika dvacetifrankových mincí pocházejících zpočátku devatenáctého století. To, na co dělníci narazili, byly zbytky Napoleonovy armády, hrdé Grande Armée.

Co však bylo neméně zajímavé: Pozdější analýza DNA kostí ukázala, že v těle francouzských vojáků byly stopy dvou typů obávaných bakterií: Bartonelly quintany, která vyvolává nemoc nazývanou zákopová horečka, a především – mnohem nebezpečnější bakterie Rickettsie prowazekii.

Druhá z bakterií, kterou šíří vši, blechy a jiná havěť, způsobuje skvrnitý tyfus.

Konečná v Moskvě

Na tohoto protivníka narazilo francouzské vojsko záhy poté, co překročilo řeku Němen v dnešní Kalinigradské oblasti.

Někteří z vojáků začali cítit příznaky choroby – horečku a bolesti hlavy. Za několik další dnů se přidala růžová vyrážka šířící se z hrudi do dalších oblastí těla.

Epidemie nicméně postup Francouzů a jejich spojenců nezastavila. A nezastavili ho ani ruští vojáci. Na vážný odpor Napoleonovy oddíly narazily až v září 1812 u Borodina – vesnice ležící před Moskvou.

Francouzi tam vojska vedená maršálem Kutuzovem porazili. Bylo to ale Pyrrhovo vítězství. Rusové jim způsobili citelné ztráty. A další ranou pro invazní armádu byla Moskva.

Cesta do města se Francouzům po bitvě otevřela. Jenže Moskvu nalezli opuštěnou, v plamenech a především – bez zásob, které mohli rekvírovat. Někteří historici tvrdí, že jediné, na co v Moskvě vojáci narazili, byl zase jen tyfus.

profimedia-0147319189 bacteria Bakterie Rickettsia prowazeki, které porazily Napoleonovo vojsko v Rusku, na počítačové ilustraci uvnitř lidské buňky, zdroj: Profimedia.cz

V té době měla choroba na svědomí životy 130 tisíc francouzských vojáků.

Francouzi už nebyli schopni dalších výpadů a v Moskvě zůstat nemohli.  V říjnu 1812 se proto hladoví, unavení a nemocní vojáci vydali zpátky na západ.

Začátek Napoleonova konce

Kruté mrazy, výpady kozáků a rostoucí počet nakažených skvrnitým tyfem – to vše dokonalo dílo zkázy. Než zbytky ustupující armády dorazily do Vilniusu, ztráty narostly o další desítky tisíc mužů.

Vilnius, současné hlavní město Litvy, se stalo posledním dějstvím tragického tažení. Dobová svědectví popisují bezvládná těla ležící v lazaretech a v nemocnici svatého Bazila ve vlastních výkalech.

Podle odhadů se na konci roku 1812 nacházelo ve Vilniusu na 25 tisíc nakažených. Za půl roku 22 tisíc z nich zemřelo. Právě na jejich pozůstatky, pohřbené v zákopech narazili litevští dělníci.

Bilance ruského tažení byla hrozivá. V širé zemi Napoleon zanechal na 400 tisíc mrtvých. Více než polovina z nich podle odhadů historiků zemřela na skvrnitý tyfus.

Katastrofální vojenské dobrodružství, při kterém důležitou roli hrály vši, blechy a skvrnitý tyfus, připravilo Francii a její spojence o nejzkušenější vojáky a nejlepší jednotky. Přivodilo konec Napoleonovy éry.

----

Pro našince může být pozoruhodné, že bakterie Rickettsia prowazeki dostala název po Stanislavu Provázkovi z Lanova (v rakouském prostředí Stanislausi von Prowazekovi), českém lékaři, biologovi a parazitologovi a především objeviteli původce skvrnitého tyfu.

Provázek se tyfem sám nakazil během studia jeho přenosu a na chorobu zemřel.

Tagy: zahraničí historie napoleonské války věda a poznání epidemie tyfus vědecký výzkum a studie

Zdroje: The Historical Journal