Jsou otázky, které se většinou v muzeích a galeriích raději nevyslovují nahlas. Dotaz na velikost mužského pohlavního orgánu vystavených sochy patří mezi ně. Historici umění si ale nemohou dovolit tuto důležitou část těla pominout – ostatně autoři si s jejím vytesáním dali stejnou práci jako se zbytkem sochy.

Podle dochovaných soch se zdá, že malé penisy byly ve starověkém Řecku vnímané jako jakési poznávací znamení pro alfa-samce. I proto je umělci v poměru k tělu dělali ještě mnohem menší, aby znak zdůraznili.

"Řekové spojovali velmi malý penis v klidovém stavu se sebeovládáním, což byla jedna z ctností, která patřila mezi ideály mužnosti," vysvětluje profesor antických dějin Andrew Lear, který vyučoval na Harvardské, Columbijské a Newyorské univerzitě. Soustředil se na hlavně na gender studies a dějiny homosexuality.

Ctnost a sebeovládání versus chlípnost a agrese

"Je tu kontrast mezi malými a neztopořenými penisy ideálních mužů (hrdinů, bohů či nahých sportovců) a obřími ztopořenými údy satyrů (mýtičtí lesní démoni, zobrazovanými nejčastěji jako napůl člověk napůl kozel, kteří byli vnímaní jako prostopášní opilci) či mužů, kteří nesplňovali tehdejší ideály krásy. S velkými penisy tak byli často zachycováni i starci," říká Lear.

Podobné názory odráží i antická literatura. Například v Aristofánes ve svých Oblakách popisoval ošklivé Řeky s neatletickou postavou jako muže s velkými penisy, bledou pletí, úzkými rameny a velkou obscénností. Velké přirození tak měli jen muži s negativními vlastnostmi, kteří navíc nedokázali ovládat svou chlípnost.

"Ideální řecký muž měl možná také hodně sexu, ale nesouviselo to s velikostí jeho přirození, jeho malý penis mu měl dovolit zachovávat chladnou logiku," podotýká historička umění Ellen Oredssonová, která tvoří i blog Jak mluvit o dějinách umění (jeden z příspěvků věnovala i zobrazování vagin v uměleckých dílech napříč historií).

Může za Davidův "problém" strach?

Připomíná, že v tradici zobrazování ideálních mužů pokračovali i Římané a vrátili se k ní i renesanční umělci. Jako příklad uvádí známou Michelangelovu sochu Davida.

I když u ní existuje kromě inspirace antikou i jiná teorie. V roce 2005 publikovali dva lékaři z italské Florencie studii, podle níž je Davidův penis tak malý kvůli strachu. V Davidově obličeji se odráží strach z boje s Goliášem a lékaři tvrdí, že ho Michelangelo vytesal tak, aby se tentýž strach odrážel v každé části jeho těla. A logicky tedy i v přirození v důsledku "kontrakce reprodukčních orgánů".

Z příkladu antiky tak lze odvodit, že společnost řešila velikost penisů napříč dějinami. Jen se měnila symbolika jejich velikostí a následně zachycení ideálu mužnosti.