Baron Gilles de Rais (asi 1405 až 1440) patřil k nejbohatším francouzským velmožům. Během stoleté války bojoval i po boku Johanky z Arku a byl jmenován maršálem Francie. Když se v roce 1440 dostal v Nantes před soud po ostré hádce s jedním duchovním, vyšly najevo věci, které vyrazily dech i těm nejotrlejším. Z válečného hrdiny se vyklubal vraždící netvor, který bestiálně umučil desítky, a možná i stovky dětí.

Syn hraběte Guye de Montmorency-Laval sice zdědil značné jmění, které se mu ještě podařilo pořádně navýšit sňatkem se sestřenicí Kateřinou de Thouarsovou, ale z obrovského majetku nakonec nezbylo nic. Část utratil za udržování vojska pro Johanku, část padla na jeho štědré mecenášství, část probendil za nákladné večírky, které na svých panstvích pořádal pro nejvyšší vrstvy, a část se rozplynula kvůli jeho zálibě v hazardních hrách.

Nemalý díl peněz schlamstli alchymisté, které si Gilles najal, aby mu nalezli nové zdroje příjmů. Díky nim se pak zhlédl v okultismu a satanismu. Po upálení Johanky se mu zhroutil svět, uzavřel se na svém sídle a stala se z něj bestie. Jak stojí v obžalobě, nechal vyvolávat zlé duchy, s jejichž pomocí chtěl získat vědomosti, moc a bohatství.

Vyvolávač ďábla se neštítil ničeho

Z výpovědí Gillese a jeho obviněných spolupachatelů vyplývá, že nejdříve zkoušel vyvolávat ďábla s pomocí živého kohouta, holuba nebo hrdličky. Když to nevyšlo, zkusil to s rukou, srdcem, očima a krví malého chlapce. Výsledky nebyly o nic lepší, nicméně baron v těchto nechutných vražedných praktikách nalezl zalíbení. Své dětské oběti znásilňoval, věšel, podřezával, nabodával na hák, uřezával jim hlavy nebo jim lámal vaz holí. Jak u soudu sám přiznal, nad svými umírajícími či již mrtvými oběťmi se sexuálně ukájel. Mrtvolku pak políbil, pomazlil se s ní, rozpáral a kochal se pohledem na vnitřní orgány. Těla následně nechal spálit a popel zakopat nebo vysypat do latrín.

Své oběti si zpravidla vyhlédl mezi prostými lidmi, protože v dobách zmítaných morem a válkou nebylo náhlé zmizení dítěte ničím neobvyklým. Gillesovo řádění ukončil až incident během svatodušních svátků v roce 1440, kdy kvůli obchodnímu sporu napadl jednoho vysoce postaveného duchovního. Nantský biskup následně nařídil církevní vyšetřování, které odhalilo pozůstatky umučených. Na jednom z Gillesových sídel byly nalezeny kosti až pěti desítek dětí.

Podle odhadu historiků má Gilles de Rais na svědomí životy nejméně 140 chlapců a dívek, ale podle svědectví, který zazněla během procesu, mohlo být obětí na osm stovek.

Pachatel se u soudu plně doznal a připustil, že si za své činy zaslouží „deset tisíc smrtí". Šestadvacátého října 1440 byl se dvěma svými pomocníky oběšen na popravišti v Nantes.  Nález pozůstatků umučených obětí Gillese de Rais | zdroj: Profimedia