Dokud policie v prosinci 1978 konečně nepřišla na kloub nepříjemnému zápachu, který se linul z jeho pozemku v Des Plaines u Chicaga, byl John Wayne Gacy (1942-1994) považován za počestného občana a vzorový příklad amerického snu. Muž vyrůstající v Chicagu v neutěšených poměrech s násilnickým otcem se nakonec stal manažerem restaurace, podnikatelem a místním politikem Demokratické strany, který patřil k předměstské honoraci. Když v květnu 1978 navštívila tehdejší první dáma USA Rosalynn Carterová Chicago, dokonce si se svým stranickým kolegou potřásla rukou.

Tou dobou ale už Gacy znásilnil a zabil nejméně 33 mladých mužů. Dodnes není jasné, kolik vražd vlastně spáchal. Některá těla, která se po celá léta rozkládala pod jeho domem, v garáži a na zahradě, již nebylo možné jednoznačně identifikovat. Jeho zatím poslední oběť se podařilo identifikovat teprve předloni v říjnu. Byl jí Francis Wayne Alexander, který byl až do té doby označován jen číslem jako „Oběť číslo 5“.

Klaun zabiják a veselý tlouštík

Gacy vystupoval v roli zábavného klauna Poga. Obtloustlý podnikatel v masce a kostýmu působil dojmem veselého patrona, který rád bavil a rozesmával děti ze sousedství.

Manžel a otec dvou dětí byl poprvé odsouzen ve státě Iowa v roce 1968 za to, že opakovaně nutil násilím mladistvé k sexuálním hrátkám. Dostal deset let, za dobré chování si ale nakonec odseděl jen osmnáct měsíců. Po rozvodu se znovu oženil a přestěhoval se zpět do Chicaga.

Jeho první obětí byl v lednu 1972 šestnáctiletý Timothy McCoy, kterého nalákal do svého domu a nakonec pohřbil ve sklepě. Druhá vražda následovala v roce 1975. Tehdy prý neohrabaný Gacy poprvé použil svůj trik, díky němuž mohl přemoci i silnější jedince, než byl on sám: Nechal si nasadit pouta, z nichž snadno unikl. Pak se měla jeho vyhlédnutá oběť pokusit o totéž, což se jí ovšem už nepodařilo a stala se snadnou kořistí Gacyových zabijáckých choutek.

Po druhém rozvodu v roce 1976 už Gacyho touha po vraždění neznala mezí. Vyhlížel si v noci na ulicích mladé prostituty, mučil a zabíjel i své zaměstnance. Snadnost, s jakou mohl domnělý čestný muž realizovat své zrůdné činy, v něm vzbuzovala natolik silnou sebedůvěru, že některé oběti dokonce pod pohrůžkami propustil na svobodu. Někteří mlčeli, ale pokud se někdo skutečně odvážil případ ohlásit, policie to zpravidla uzavřela pro nedostatek důkazů.

Všichni mi polibte…

Teprve když v prosinci 1978 zmizel patnáctiletý Robert Piest, který předtím nechal vzkaz o plánovaném setkání s Gacym, policisté zasáhli. Při prohlídce domu byly nalezeny hrůzné pozůstatky 28 mladistvých a mladých mužů, přičemž dalších pět Gacy hodil do nedaleké řeky, protože už ve sklepě nebylo místo. Policii se přiznal k „asi třiceti vraždám“.

Gacyho právník argumentoval těžkým dětstvím a nepříčetností svého mandanta, to však na soud neudělalo dojem: 13. března 1980 byl Gacy v Chicagu odsouzen k trestu smrti. Stal se rovněž držitelem bizarního zápisu v Guinnessově knize rekordů jako sériový vrah s nejdelším seznamem trestů; od poroty dostal dvanáctkrát trest smrti a jedenadvacetkrát doživotní vězení.

Na popravu čekal Gacy 14 let. Ve vězení si krátil čas malováním obrazů, které se dobře prodávaly. Jeho oblíbeným tématem byli klauni.

Svou morbidní show si užíval až do konce. Když se 10. května 1994 vydal na poslední cestu z nápravného zařízení Menard v Chesteru ve státě Illinois do cely smrti ve Stateville Correctional Center, obklopily místo jeho popravy tisíce diváků. Poté, co se 52letý Klaun zabiják rozloučil se světem větou „Polibte mi pr*el“, museli diváci čekat ještě téměř dvacet minut, než mohli opravdu začít slavit. První smrtící injekce byla totiž vadná a bylo nutné ji vyměnit.