Chudinské oblasti vystřídaly luxusní činžovní domy, lehké děvy se přesunuly na Karlovo náměstí nebo Václavák. Řeku nyní brázdí převážně lodě plné turistů. Skladovací prostory vystřídaly kavárny, které se s novou rekonstrukcí rozšířily i o galerie nebo knihovnu a prostory pro workshopy.

Náplavky a přilehlá nábřeží se proměnily v místa pro kulturní vyžití. Návštěvníky lákají farmářské trhy, food festivaly, oslavy různých svátků či výstavy. Ale občas i jen pohoda u vody, kde mohou krmit labutě a kochat se výhledem třeba na Hradčany nebo na Vyšehrad.

Tento ráz břehů Vltavy se však začal formovat až v polovině 19. století.

Pražský primátor Zdeněk Hřib při rekonstrukci kobek na pražské náplavce | zdroj: Profimedia

Řeka jako první architekt města

Jako kdekoli jinde i v Praze udávala řeka tón pro rozvoj města a jeho osídlení. Vyrůstaly kolem ní první kupecké a řemeslné osady. U jezů se stavěly mlýny. Na řece závisela živnost jirchářů, koželuhů, barvířů či brusičů. První továrny, papírny a pily se stavěly na březích řeky. Také zpočátku z jednoho břehu na druhý vedly namísto mostů brody. Karlův most, který nahradil Juditin most, byl po mnoho staletí jediným mostem v Praze. Další se začaly stavět až v 19. století společně s nábřežními zdmi a rozvojem železnice a dopravy.

Od středověku se po Vltavě vozil náklad všeho druhu. Dříví, kámen, písek, sůl, exotické zboží. S rozmachem silniční a železniční dopravy přeprava nákladu po vodě opadla. Vystřídala ji však paroplavba pro osobní přepravu a rekreaci. Do počátku 20. století byla Vltava hlavním zdrojem pitné vody navzdory tomu, že sloužila i jako kanalizační systém. To se změnilo v roce 1906, kdy byl spuštěn provoz čističky v Bubenči, kam se začaly odvádět odpadní stoky.

Pražské nábřeží jako vzpomínka na říšského protektora

Pravděpodobně nejznámější a nejpopulárnější náplavka a nábřeží je Rašínovo nábřeží na Výtoni. V oblasti mezi dnešním Železničním a Jiráskovým mostem bývala dříve osada Podskalí. První zmínky o ní pocházejí z konce 12. století. Podskaláci, jak se místním říkávalo, se živili vorařstvím, obchodem se dřevem, ledařstvím nebo těžili písek ze dna řeky.

Osada Podskalí na místě současného Rašínova nábřeží | zdroj: Profimedia

Podskalí muselo postupem času ustoupit rozšiřování města, a osada proto zanikla. Dochovaly se však dvě budovy: Kostel sv. Kosmy a Damiána v areálu Emauzského kláštera a Podskalská celnice, ve které je muzeum vorařství a osady Podskalí. Původně však sloužila k výběru cla tzv. vytínáním části dřeva ze svázaných vorů. Odtud vlastně pochází i název Výtoň.

Pro zajímavost lze zmínit, že část Rašínova nábřeží mezi Palackého náměstím a Jiráskovým mostem byla v říjnu 1942 slavnostně pojmenována jako Nábřeží Reinharda Heydricha - na počest zesnulého zastupujícího říšského protektora, který v červnu téhož roku podlehl následkům zranění po atentátu československých parašutistů.

Dnes funguje náplavka na Rašínově nábřeží hlavně jako kulturní a společenský prostor. Vedou tudy cyklostezky, o sobotách se pořádají farmářské trhy, kromě nich se zde hlavně v letním období koná nespočet food festivalů či jiných akcí. U břehu kotví spousta lodí, které krom občerstvení lidem nabízejí i různé kulturní vyžití, koncerty, představení, výstavy. Kobky ve zdech nábřeží již přišly o svůj původní účel skladišť a usídlily se tam kavárny a nově též galerie.

Pohled na historický Smíchov a dnešní Hořejší nábřeží. | zdroj: Profimedia

Hned naproti Rašínovu nábřeží je o něco poklidnější smíchovské Hořejší nábřeží. Zato s okouzlujícím výhledem na Vyšehrad a Železniční most. Smíchovská část Prahy byla historicky ovlivněna místním rozvojem průmyslu a průmyslových areálů – chemických továren, přádelen nebo porcelánky. Od roku 1869 zde sídlí smíchovský pivovar.

Už v minulosti byly na smíchovské náplavce říční lázně nebo dřevěná divadelní aréna. Výraznější změny v charakteru Smíchova se však začaly odehrávat s výstavbou metra Anděl a rozšířením městské dopravy. Dále pak s otevřením obchodních center a administrativních budov. Smíchovská náplavka tak už spíše než k těžbě písku slouží jako místo k pořádání kulturních a společenských akcí nebo jako zóna klidu v centru města, když si člověk jen chce sednout na břeh Vltavy a kochat se výhledem.

Výhled na Železniční most a Vyšehrad z Hořejšího nábřeží. | zdroj: Profimedia

Rybáře a řemeslníky nahradili turisté

Po další z náplavek je možné se projít u Dvořákova nábřeží, které je nejnižší pražské nábřeží a jako jediné nese svůj název od počátku až dosud. Bývaly zde lázně, ohrady s dřívím a vyráběl se sanytr. Limnigrafická stanice postavená naproti Anežskému klášteru sloužila pro odčítání a zaznamenávání výšky hladiny Vltavy. Podobná stanice stojí od roku 1907 také na Výtoni.

Výhled z Letné na Dvořákovo nábřeží, budovu ministerstva průmyslu a Anežský klášter | zdroj: Profimedia

Dnes je zde hlavně kotviště osobních lodí pro vyhlídkové plavby pro turisty, trasa pro ranní běžce nebo cyklisty. Krom Hradčan si z místní náplavky užijete výhled na Letnou a architektonicky se můžete kochat legendárním hotelem InterContinental s prvky brutalistní architektury, Anežským klášterem nebo budovou ministerstva průmyslu.

Na břehu dnešního Nábřeží Ludvíka Svobody se v minulosti zdržovali hlavně řemeslníci a rybáři. Byly zde lázně, mlýny a soukenické rámy. Nábřeží bylo vystaveno v první polovině 20. století jako součást protipovodňové ochrany spolu s Helmovským jezem, zdymadlem a hydroelektrárnou na Štvanici.