Pražská válka o elektroměry: Vyhraje věcnost, nebo ideologická zaslepenost?

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Má si město vyžádat údaje o spotřebě elektrické energie, aby vědělo, kolik je v Praze prázdných bytů? Tento spor uvnitř pražské koalice ukazuje, v čem se liší přístup k politickému rozhodování Spojených sil pro Prahu, respektive předsedy TOP 09 Jiřího Pospíšila, a primátora Zdeňka Hřiba, potažmo Pirátů. Kdo z nich má větší budoucnost?

Jiří Pospíšil a Zdeněk Hřib

Jiří Pospíšil a Zdeněk Hřib,zdroj: František Vlček / MAFRA / Profimedia

Celý rozruch, který vzbudil záměr Pirátů pomocí anonymizovaných údajů o spotřebě elektrické energie od společnosti PRE zjistit, kolik bytů je v hlavním městě prázdných, je zbytečný a hlavně předčasný. Natož aby kvůli tomu vznikla krize v pražské koalici.

To, že předseda TOP 09 a šéf klubu pražských zastupitelů Spojených sil pro Prahu Jiří Pospíšil rozehrál na tomto poli politický střet už v této fázi, svědčí o tom, že si takový konflikt v první řadě přál a že uvítal příležitost, aby se vůči Pirátům vymezil a ukázal, v čem je jeho strana jiná než ta pirátská. Že se tak děje dva a půl měsíce před evropskými volbami, ve kterých Pospíšil kandiduje, patří k věci.

Podstata sporu vynikne, když se podíváme na původní text s vyjádřením primátora Zdeňka Hřiba na Aktuálně.cz, který kauzu odstartoval. Jednak se zde jasně uvádí, že jde o získání dat z nezávislých zdrojů, aby se vůbec vědělo, zda jsou nevyužívané byty problém. Možná by se zjistilo, že v Praze skoro žádné neobývané byty nejsou, a tím by to skončilo.

Z článku vyplývá, že Praha by se vůbec nedostala ke konkrétním údajům o tom, jakou spotřebu jednotlivé identifikovatelné byty mají, takže není namístě hovořit o špiclování nebo o zásahu do soukromí. Jde o čistě statistická data, na jejichž základě by si město následně mohlo říct, jestli fenomén prázdných bytů skutečně existuje, nakolik je vážný, a případně uvažovat o tom, zda je namístě podniknout nějaké další kroky.

Předčasně zahájená debata

Největší haló vzniklo kolem otázky zdanění nevyužívaných bytů. V původní verzi textu byla věta: "Podobné opatření by podle Hřiba přicházelo v úvahu i v Praze." Ta následovala po příkladech měst, jež k uvalení daně na prázdné byty přistoupila.

V pozdější verzi byla poněkud vágní věta, která může mít různé výklady, upravena na: "Zavedení podobného opatření v Praze Hřib na přímý dotaz s odkazem na Vancouver nevyloučil. Konečné rozhodnutí, jak se k problému postavit, však podle něj bude zejména na některém z ministerstev."

Úvahy o zdanění by přišly na řadu teprve ve chvíli, kdy by se prokázalo, že Prahu opravdu trápí to, že se velké množství bytů dlouhodobě neobývá. Potom by byla vhodná doba na politickou diskuzi o tom, zda je žádoucí byty danit, či nikoli. A protože by případná úprava daní musela projít celým legislativním procesem a hlasovala by o ní i Poslanecká sněmovna, prostoru na její prodiskutování by bylo jistě dost.

Pospíšil ale pro jistotu vystartoval předem a debatu na dané téma se rozhodl zahájit ještě před tím, než se ukáže, co Piráti vlastně chtějí, protože vzhledem k tomu, že čekají na uvedená data, zatím nic netlačí. Naproti tomu europoslanec má už dopředu jasno a neváhá pražskou koalici obětovat kvůli něčemu, co zatím zdaleka není na stole a o čem by město ani nerozhodovalo.

Jádrem konfliktu tak není to, že by Hřib chtěl prázdné byty zdanit a Pospíšil byl proti tomu, takže by šlo o klasický pravolevý střet. Piráti chtějí získat údaje o spotřebě elektrické energie, aby rozhodování o dalším postupu bylo co nejvíce informované, kdežto Pospíšil vůbec odmítá možnost se informovat.

Ostatně nic vědět nepotřebuje. Díky svému ideologickému postoji totiž ví všechno předem (a už nesejde na tom, zda je tento postoj z jeho strany opravdový, nebo jde o předvolební kalkul). V tom spočívá hlavní rozdíl oproti Pirátům, kteří chtějí zjistit, jak se věci mají, a pak se teprve rozhodnout, co dál.

Potenciálně nebezpečné údaje

Radní pro legislativu a podporu bydlení (rovněž ze Spojených sil pro Prahu) Hana Kordová Marvanová sice namítá, že prověřovat užívání bytů v soukromém vlastnictví nepovažuje za účelné, ale už nevysvětluje, proč není účelné mít potřebná data.

Respektive možná to není účelné jednoduše proto, že stejně jako Pospíšil již teď ví, že ať by informace o prázdných bytech byly jakékoli, na jejím stanovisku by to nic nezměnilo. Takže je zbytečné a neúčelné tyto údaje vůbec vyžadovat.

Možná také není účelné mít k dispozici data, která by mohla sloužit jako argument pro zdanění, pokud ho odmítáte. Údaje o spotřebě elektrické energie jsou tak potenciálně nebezpečné, a proto je účelné je raději neanalyzovat.

Otázka, která z toho plyne, je, zda se má veřejná moc (města, ale především stát) snažit nějakým způsobem - například skrz daňovou politiku - regulovat poptávku po bytech. Zvláště pokud by existovala tendence skupovat větší množství bytů jako investici, kdy dotyční sázejí na to, že jejich cena poroste. Své peníze tak mají bezpečně uložené a byty nechtějí nabídnout k dlouhodobému ani krátkodobému pronájmu.

Z hlediska města a bydlení v něm v takovém případě vzniká značný problém. Je možné usilovat o naplnění poptávky stavěním nových kapacit, ale co když investiční poptávka bude natolik velká, že se na ty, kteří chtějí bydlet, zkrátka nedostane a že cena bytů stejně poroste?

Ideologická zaslepenost a informovaná rozhodnutí

Piráti dopředu neodmítají ani daňové nástroje, které by mohly poptávku zmírnit, naproti tomu Pospíšil spolu s Kordovou Marvanovou prskají při jakékoli - v této chvíli ryze hypotetické - zmínce o daních. Samozřejmě je možné se z ideologických důvodů tvářit, že se nic neděje, a třeba tomu tak skutečně je. Ovšem pokud určité podezření existuje, bylo by dobré ho prověřit, jak navrhují Piráti.

Kdyby vyšlo najevo, že nevyužívaných bytových kapacit je hodně, jednou z možností je otevřít debatu o tom, jak nově nastavit zdanění nemovitostí. Jinou sazbou by tak mohly být například zatížené ty, kde buď vlastník přímo bydlí, nebo které by dával k dispozici k dlouhodobým pronájmům (ideálně se smlouvou na víc než jeden rok). Vyšší sazbě by podléhaly byty s krátkodobými pronájmy, nebo neobývané. Vznikla by tak motivace byty dlouhodobě pronajímat či prodávat, což by jejich cenu nebo výši pronájmů tlačilo dolů.

O to, zda se touto cestou vydat, by se vedl politický střet, což je správné. Případnou poptávku po bytech by zřejmě bylo možné řešit i jinak než s pomocí daní, ale čím více informací bude známo, tím je větší šance, že se sáhne po nejvhodnějším řešení. Jestliže nevíme, jak velká je investiční a spekulativní poptávka, nebo o ní nemáme aspoň hrubou představu, může se stát, že teprve zpětně zjistíme, že novou výstavbou nebo rekonstrukcí starých městských bytů není možné touhu po nich naplnit, protože investiční poptávka je příliš vysoká.

Piráti proto v tuhle chvíli předvádějí věcnou snahu dát dohromady co nejvíce informací. Jistě, i data z elektroměrů budou neúplná a neřeknou nám všechno. Pořád je to však více, než víme teď. A teprve až budeme mít údajů co nejvíce, můžeme diskutovat o tom, jaké řešení je z hlediska veřejného zájmu, zachování svobody soukromého vlastnictví a dalších hodnot co možná nejúčelnější. A posléze můžeme i z ideových důvodů upřednostnit takové, které budou mít blíže k názoru Jiřího Pospíšila.

I taková cesta je legitimní. Veřejnost může dát přednost idejím před tím, co funguje a je praktické. Ovšem měla by tak učinit s plným vědomím toho, jaké to má důsledky a jakou cenu za to zaplatí. Nemělo by jít o ideologickou zaslepenost, ale o vědomé upřednostnění konkrétních hodnot. Bez informací a dat to však moc dobře nejde. V takovém případě totiž hraje prim právě ideologická zaslepenost, na což ve výsledku doplatí celá společnost.

Tagy: bydlení daně Česko Praha TOP 09 domácí elektrická energie pražská radnice Česká pirátská strana česká politika česká ekonomika česká levice pravice a levice bydlení v Praze evropské volby

Zdroje: Vlastní