Poláci se vracejí do středověku, který jim sebrali komunisté

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Staří potulní hudebníci, hrající za pár zlotých po vesnických zábavách nebyli to, co si polští komunisté pod "tradiční hudební scénou" představovali, a lidovou tradici postupně zničili. S návratem tradičních tanců a lidových slavností se muzikantům vrací do rukou i historické hudební nástroje.

V dílně Mateusze Raszewského vzniká basa z jednoho kusu dřeva

V dílně Mateusze Raszewského vzniká basa z jednoho kusu dřeva,zdroj: Profimedia.cz

Tanečníci krouží a otáčejí se. Páry všech věkových skupin, ve stále hojnějším počtu, vytáčejí piruety v rytmu starých polských tanců, k nimž vyhrává hudba z tradičních nástrojů pocházejících až ze středověku. Lidová slavnost dosahuje vrcholu. Tance se nazývají mazurka, oberek či owijok. Rytmus vychází z útrob kališské basy, bratrance violy, který vyráběli až do počátku 20. století vesničané z okolí tohoto města na západě Polska.

Tyto nástroje pocházejí z dílny Mateusze Raszewského v obci Kamińsko. Ten ručně vyrábí basy z jediného kusu dřeva. "Oficiálně byly registrovány v 50. letech, existovaly jen v malé oblasti kolem řeky Prosna," vysvětluje osmatřicetiletý muž.

Jde o hrubě zpracovaný nástroj. Vyrábí se ze dřeva topolu nebo vrby a připomíná violoncello, které trochu vybočilo ze svých proporcí. Má krátký krk, dvě (výjimečně tři) struny. "Jeho konstrukce je velmi stará, podobná středověké galské lyře," říká Raszewski.

Každý nástroj je jedinečný, podle toho, jaký má výrobce materiál a nástroje. "Abychom dosáhli správných obrysů, dáváme někdy housle před svíčku a měříme stín, který vrhají na zeď," uvádí Raszewski.

Používá sekeru, pilu a rydlo i hřebíky, které jsou podle něho nezbytnou výbavou moderního houslaře.

"Zvuk je hrubý, chraplavý, nejasný. Bručivý bas je základem, na němž hudebník staví své melodie. Stejně jako v lese slyšíme čmeláka nebo sršně a kosa vysoko na borovici," vysvětluje Raszewski, který sám na basy hraje.

Samouk s hudebními kořeny

Že je vnukem výrobce strunných nástrojů v Poznani, kterého nacisté donutili zavřít krám, protože jeden z jeho zaměstnanců byl Žid, se dozvěděl náhodou. Toto zjištění samouka Raszewského ještě více motivovalo.

Pátrá v muzeích, v archivech a na půdách, ale také se setkává se starými hudebníky. "Našel jsem jednoho starého hráče na basy podle fotografie z 50. let. Více než půl století se o něj nikdo nezajímal," říká.

"Ten starý svět už neexistuje," potvrzuje Katarzyna Zedelová z Muzea tradičních nástrojů v Szydlowieci. "Nástup akordeonu koncem 19. století urychlil zánik basy," dodává.

Umělý venkov pod vládou komunistů

K dalším příčinám vymizení těchto nástrojů patří války, které vedly k likvidaci části kulturního dědictví a lidového umění; dále elektřina, rozhlas a rock and roll zbavily venkov jeho autentické kultury a komunisté zánik této dávné hudby završili tím, že podporovali revidovaný a korigovaný folklor.

"Oblékli venkovana do šatů, které nikdy nenosil, řekli mu, co má zpívat nebo tančit. Někdy to bylo docela pěkné, ale nikdo se s tím neztotožnil, ani na venkově, ani ve městě," zdůrazňuje Piotr Piszczatowski, který studuje kořeny lidové kultury v Polsku. Podle komunistů představovali staří hudebníci společnost, kterou nechtěli: chudou, bez elektřiny, bez toalet, říká.

Asi před 30 lety objevili žáci herce, režiséra a divadelního teoretika Jerzyho Grotowského nedaleko Varšavy "staré geniální hudebníky, kteří hráli věci, jimž nikdo nerozuměl. Byla to poslední příležitost, jaké jsme mohli využít, aby tento žánr nezanikl," zdůrazňuje Piszczatowski. Zrodila se tak řada místních iniciativ: venkovské Domy tance, taneční večery, festival nazvaný Všechny mazurky světa a veletrh hudebních nástrojů ve Varšavě.

Piotr Piszczatowski je však skromný: "Snažíme se jen zasít semínka," říká.

Tagy: zahraničí Polsko hudba zvyky a tradice umění a kultura

Zdroje: ČTK,AFP