Už je téměř koloritem, že udělování Nobelovy ceny míru v lidech vyvolává kritické reakce, nesouhlas a vrtění hlavou.

Často výsledek působí dojmem, že výbor prostě nevěděl, komu cenu udělit, a tak ji ze zoufalství dostal někdo, kdo byl ten rok alespoň trochu vidět. Jak třeba pomohla Evropská unie k míru?

Nebylo to ostatně poprvé, co bylo udělení ceny kontroverzní. V roce 1994 ji například získali Jásir Arafat, Šimon Peres a Jicchak Rabin za úsilí o nastolení míru v izraelsko-palestinském konfliktu. Což vzhledem k tomu, že byl Arafat dlouholetým předsedou Organizace pro osvobození Palestiny považované za teroristickou organizaci a mír je stále daleko, vyznívá s odstupem jako špatný vtip.

Ze všech stran slyšíme, jak svět čelí největší migrační krizi od druhé světové války. Dokonce i ve Spojených státech plní fotky uprchlíků přelézajících ostnaté dráty přední stránky novin. "Co říkáš na ty uprchlíky. Je to hrozné, že?" diskutují mladí harvardští studenti v autobusech. O českých autobusech nemluvě.

Do třetice všeho sporného?

Není tak příliš pochyb o tom, že se uprchlíci příští týden promítnou i do udělování prestižní (je vlastně stále ještě prestižní?) mírové nobelovky. Právě na to sází i experti sázkových kanceláří a nejvíce věří výše zmíněné trojici.

Připomeňme, že Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UHNCR) Nobelovu cenu za mír dostal už dvakrát, v roce 1954 a 1981. Z pohledu běžného člověka však nedělá nic, jen mudruje, ale uprchlíci přicházejí i nadále a vítaní jsou stále méně.

A když už se z OSN něco dostane na veřejnost, tak jsou to prakticky jen prázdná slova o tom, jak má Evropa uprchlíkům víc pomáhat a že je potřeba jich přijmout ještě víc. Reálné či alespoň realistické návrhy řešení a pomoci na místě nikoli. 

Kdo je Mussie Zerai?

O druhém favoritovi, eritrejském katolickém duchovním Mussieovi Zeraiovi, se toho našinec příliš nedozví. V kostce se dá říct, že jde o muže, který přišel počátkem 90. let do Itálie jako uprchlík a nyní bojuje za práva běženců.

Usiluje o to, aby všechny státy, nejen ty skandinávské či Švýcarsko uprchlíkům v jejich novém prostředí pomohly. Aby migranti dostali ubytování, právní jistoty, mohli se naučit jazyk a ucházet se o politický azyl aniž by riskovali život na moři během cesty na vratké lodi.

Pokud je tohle vše, co si lze na českém internetu o v zahraničí respektované osobnosti dozvědět, je jasné, že účastníci protiuprchlických demonstrací i "odmítači" uprchlíků rozhodnutí komise uvítají stejně nadšeně jako Maďaři běžence. Tedy alespoň v naší malé zemi děsící se lidí, kteří tudy chtějí jen projít za lepším životem v Německu.

Navrhl ho muslim, páni!

Naopak třetího favorita není potřeba příliš představovat. Papež František si díky svému lidskému přístupu získává respekt i mezi nekatolíky. Bezesporu má charisma a nelze mu upřít touhu změnit svými slovy svět k lepšímu. Vyzývá k sociální spravedlnosti, kritizuje násilí a války a nelze opomenout, že pomohl s obnovou komunikace mezi Spojenými státy a Kubou.

I zde se mezi lidmi najdou kritici. Vždyť co by to bylo za papeže, kdyby podporoval války a násilí, vyzýval k rozmařilosti a upozorňoval na to, že z přírody je potřeba vymáčknout i ten poslední ždibíček nerostného bohatství?

Jenže pokud František skutečně cenu za snahu o mír získá, bude média a jejich čtenáře zajímat víc to, co šíří, nebo to, kdo ho na ni navrhl?

Bude se víc psát o něm, nebo o norském muslimském poslanci z přistěhovalecké rodiny? Nebude její udělení veřejností přičítáno snaze Nobelova výboru zdůraznit, že obě náboženství mohou v míru fungovat vedle sebe a jejich příslušníci se navzájem respektovat?

Jen tak pro formu, ne všichni sázkaři favorizují jen lidi motající se kolem uprchlíků. Šanci dávají vyjednávačům omezení íránského jaderného programu, ruskému opozičnímu deníku Novaja gazeta, bývalému spolupracovníkovi NSA Edwardu Snowdenovi, konžskému gynekologovi Denisovi Mukwegovi pomáhajícímu obětem znásilnění nebo třeba saúdskoarabskému ochránci lidských práv Raífovi Badávímu odsouzenému k 1000 ranám bičem.

Feministky si samozřejmě všimly, že mezi favorizovanými osobnostmi není žádná ženského pohlaví. Ale co když Nobelovu cenu za mír letos získá Angela Merkelová? Budou spokojené, že vyhrála žena, nebo se změní v kritičky něčeho jiného?