Dnes je úterý 3. srpna 2021., Svátek má Miluše
Počasí dnes 11°C Dešťové přeháňky

Osobitý režisér, který zemřel s érou němého filmu

Osobitý režisér, který zemřel s érou němého filmu
Murnau (vpravo) v roce 1926 | zdroj: Profimedia

Friedrich Wilhelm Murnau patřil k nejznámějším režisérům němé éry. Dovedl na plátno skvěle převést tajemnou atmosféru, mimo jiné stál za legendárním snímkem Upír Nosferatu. Tento osobitý německý tvůrce bohužel s koncem němého filmu také tragicky zahynul - v pouhých 42 letech. Od jeho smrti dnes uplynulo 90 let.

Budoucí slavný režisér se narodil 28. prosince 1888 v Bielefeldu v Severním Porýní – Vestfálsku jako Friedrich Wilhelm Plumpe. Pseudonym Murnau si později zvolil podle města u jezera Staffelsee v Bavorsku, kde nějakou dobu žil.

Od dětství miloval divadlo, literaturu a měl blízko i k filozofii. Ovlivnila ho díla Nietzscheho, Schopenhauera, Shakespeara i Ibsena. Ostatně humanitní vědy také studoval. Nejdříve filologii v Berlíně, později literaturu a dějiny umění na univerzitě v Heidelbergu. Právě tam se setkal se slavným divadelním režisérem Maxem Reinhardtem. Tvůrce student zaujal a Murnau se u něj později učil hraní i režii.

Za první světové války Murnau nejdříve sloužil na východní frontě u pěchoty, později se přesunul na západ - k letectvu. Nějaký čas také strávil ve Švýcarsku, kde ho zatkli poté, co tam přistál se svým letadlem. I ve Švýcarsku se však prý zapojil do vězeňského divadelního souboru a věnoval se psaní scénářů.

Po válce se třicetiletý Murnau vrhl do filmu naplno a s hercem Conradem Veidtem založil filmové studio. Murnauovým prvním celovečerním snímkem byl Chlapec v modrém. Režisér se nechal inspirovat stejnojmennou malbou Thomase Gainsborougha, ale i románem Obraz Doriana Graye od Oscara Wilda. Film, uvedený v roce 1919, je v současnosti považován za ztracený. Deutsche Kinemathek uchovává pouhý fragment Murnauova debutu.

Boj o Drákulu

Stejný osud potkal i několik dalších jeho snímků. Film Satanas, uvedený v roce 1920, byl úspěšný, opět z něj však zůstaly jen fragmenty. Lidé si v současnosti nepustí ani snímek Janusova hlava, kde si zahrál Bela Lugosi - později legendární divadelní a filmový Drákula.

A právě na filmovou adaptaci slavného románu Brama Stokera si počátkem 20. let brousil zuby i Murnau. Ale byl tu velký problém - nepodařilo se mu dojednat nákup práv se Stokerovou rodinou. Sám autor zemřel už v roce 1912.

Murnau se s tím tedy vypořádal po svém. Natočil snímek Upír Nosferatu, v němž pozměnil jména hrdinů a částečně i děj. Hlavní záporák, kterým se do dějin filmu zapsal Max Schreck, pak nesl jméno hrabě Orlok. Mimochodem, natáčelo se na Oravském hradě na Slovensku a exteriéry pak v někdejších hanzovních městech Lübeck a Wismar.

Pokus obejít autorská práva nicméně nedopadl a celá záležitost skončila u soudu. Ten Florence Stokerová, autorova vdova, vyhrála. Studio Prana Film vyhlásilo bankrot, aby se vyhnulo placení škody, soud však také nařídil zničení všech existujících kopií filmu. Záznam však naštěstí ze světa úplně nezmizel, později vznikly i nové kopie a hlavně - Upír Nosferatu získal status kultovního filmu, jednoho z prvních vůbec.

Nakonec se Upír Nosferatu dostal do žebříčků nejlepších filmů všech dob a mnozí pozdější slavní tvůrci ho uváděli jako inspiraci pro svá díla. Úryvek ostatně můžete vidět i ve videoklipu kapely Queen Under Pressure.

Vzhůru do Hollywoodu

Po Upírovi Nosferatu se Murnau pustil do melodramatu Hořící důl i vizuálně působivého snímku Fantom. K nejoceňovanějším zářezům v jeho kariéře pak patří i film Poslední štace s přesahem do psychologie a filozofie. Hlavní roli stárnoucího portýra, který už neunese kufry a je degradován na uklízeče, v něm ztvárnil Emil Jannings. S ním později Murnau spolupracoval také na svém posledním německém snímku - filmové adaptaci Goethova Fausta. Jannings exceloval v roli Mefista a z filmu pochází také známá scéna, kdy se okřídlený Mefisto vznáší nad městem a zasévá semena moru.

Mimochodem, Nosferatu a Faust byly prý prvními filmy, k nimž byla napsána původní hudba.

Ahoj, Ameriko

V roce 1926 dal Murnau Německu vale a vydal se do Hollywoodu. V Americe, kde spolupracoval se studiem Fox, ho čekal další tvůrčí úspěch. Už v roce 1927 natočil drama Východ slunce. Příběh mladého ženatého farmáře, který se zakouká do dívky z města a odhodlává se k fatálnímu rozhodnutí, se řadí k nejlepším dílům němé éry i nejoceňovanějším snímkům všech dob. Stál hodně peněz a na historicky prvních Oscarech v roce 1929 také posbíral sošky hned v několika kategoriích. Zároveň však snímek nebyl ve své době kasovní trhák, studio tedy do budoucna režisérovy výdaje dost sledovalo.

V roce 1928 vyšel další Murnaův americký film - Čtyři ďáblové. Snímek zasazený do cirkusového prostředí je však v současnosti považován za ztracený. Stejně jako ve Východu slunce v něm ztvárnila jednu z hlavních rolí Janet Gaynorová, která právě za Východ slunce získala jako první herečka v historii Oscara.

Dva roky nato šel do kin film Chléb náš vezdejší. I tam chtěl Murnau obsadit Gaynorovou, což se však nepodařilo a roli městské dívky, která se přivdá na farmu a uvítá ji nepřízeň rodiny, ztvárnila Mary Duncanová. Vznik filmu také provázely spory mezi Murnauem a studiem. Fox chtěl film už jako zvukový, což Murnau odmítal, a problém byl i v jiných úpravách.

Murnau si dal nakonec od Hollywoodu pauzu a odjel na Bora-Bora, kde s dokumentaristou Robertem J. Flahertym natáčel film Tabu. S Flahertym se nakonec umělecky rozkmotřili a Murnau dokončil film z domorodého prostředí sám. Jeho premiéry se však už nedožil.

Týden před uvedením Tabu měl Murnau autonehodu, při které utrpěl vážné zranění hlavy. Den poté, 11. března 1931, mu v nemocnici v Santa Barbaře podlehl.

Vloupali se mu do hrobu

Tělo slavného režiséra bylo převezeno z Ameriky do Německa a pohřbeno ve Stahnsdorfu, obci nedaleko Berlína. Posledního rozloučení se zúčastnilo jen 11 lidí, hosté však byli zvučných jmen. Patřil k nim jak Flaherty, tak Jannings, Fritz Lang, který pronesl smuteční řeč, a také Greta Garbo. Slavná herečka nechala sejmout režisérovi posmrtnou masku. V pozdějších letech ji prý měla na svém stole.

Mimochodem, co se Murnauova osobního života týče, je známé, že byl homosexuál. Zdroje se však různí v tom, nakolik otevřeně o tom hovořil. Během svého života v Americe si také koupil farmu v Oregonu.

V létě 2015 prolétla médii zpráva, že kdosi narušil Murnauův hrob. Dokonce zmizela jeho lebka. Na místě se údajně našly stopy vosku, panovalo tedy podezření, že důvodem vandalismu byla jakási okultní sešlost. Tajemno se ostatně prolínalo řadou Murnauových děl. Podle správy hřbitova se navíc nejednalo o první narušení hrobu. Ostatky jeho příbuzných však nechali narušitelé na pokoji.

Zdroje:
Vlastní