V bývalém útulku opatství připomínajícího kvetoucí období tohoto středověkého vlámského města se tucet restaurátorek zabývá někdy i více než jeden rok stejným gobelínem. S jehlou a nití v ruce zpevňují útek, centimetr po centimetru, a tam, kde čas napáchal ty největší škody, obnovují motivy.

"To nikdy nervózní člověk, který nemá trpělivost, nedokáže," říká šéfka dílny Veerle De Wachterová. Hlavními charakteristickými vlastnostmi těchto tkadlen a švadlen je jedinečné mistrovství, soustředěnost, smysl pro tkaninu a pečlivost, vysvětluje,

Nejslavnější muzea světa, od Louvru, Metropolitní muzeum v New Yorku po petrohradskou Ermitáž, svěřují této dílně nejkrásnější tapisérie z hedvábných a bavlněných vláken a ze zlatých a stříbrných nitek. Je to například Dáma s jednorožcem z hotelu Cluny v Paříži nebo Ludvík XV. na lovu ze zámku Compiègne na severu Francie.

Manufaktura De Wit je největším restaurátorem starých tapisérií na světě. Nyní pracuje již 12 let na souboru 29 gobelínů z katedrály svatého Jana na Maltě.

Tyto vlámské tapisérie ze 17. století, které znázorňují život Krista podle Rubensových kartonů, se vozí do Belgie po dvou. Jakmile jsou v Mechelenu, zbaví se prachu, očistí a osuší a a jsou restaurovány.

Aby manufaktura přežila krizi textilního průmyslu v Evropě, rozhodla se již před 40 lety zanechat vlastní produkce a pustit se do tohoto tehdy slibného podnikání.

"Koncem 70. let měli výrobci gobelínů velké problémy, protože tapiserie už nebyly v módě a byly příliš drahé. Přeorientovali jsme se tedy na restaurování a konzervování starých gobelínů," vysvětluje Xvan Maes De Wit, jehož prapředek podnik v 19. století založil. Od té doby tu byly restaurovány stovky tapisérií.

"Inovovali jsme v různých oblastech, nejznámější je čištění staré tapisérie metodou odsávání a s použitím velmi účinných aerosolů, které chrání vlákna před natržením," upřesňuje.

Mytí tapisérií je velmi riskantní etapa, protože stará bavlněná vlákna jsou oslabená a hedvábí se zase působením času a světla rozpadá na prášek. Navíc některé gobelíny mají velmi pohnutou historii.

Manufaktura rovněž vyvinula metodu, jak sejmout monumentální gobelíny. Yan Maes De Wit vzpomíná s pohnutím na velmi nebezpečnou operaci, při níž snímali tapisérii o rozměrech devět krát 14 metrů zavěšenou ve vstupní hale sídla Spojených národů v New Yorku.

V dílně manufaktury pracují ženy všeho věku v mnišském tichu, denně od osmi do půl páté. Konverzace, ostatně velmi vzácná, brzy utichne, neboť práce vyžaduje značné soustředění. Manufaktura si sama tká hedvábná a bavlněná vlákna, která používá, a barví je stovkami syntetických pigmentů tak, aby byly respektovány barvy gobelínů a byla zaručena jejich kvalita.

"Průmysl nenabízí ty správné barvy, proto si je sami děláme v naší laboratoři," říká Yan Maes De Wit.

Například zelená, která je na pozadí a v motivech tapisérií všudypřítomná, časem vybledla. Manufaktura má několik jejích variací. "Máme zelenou s růžovými, zelenými, hnědými i oranžovými reflexy," dodává Yan Maes De Wit