CT a rentgenové vyšetření byly součástí závěrečné fáze restaurování princezniny mumie, která se začala na poškozených místech v obličeji a na chodidlech rozpadat a "kazit". Záchranné práce týmu mumbajského uměleckého restaurátora Anupama Saha jí měly opět navrátit kondici a zabránit dalšímu rozkladu.

Mumie, kterou v roce 1920 zakoupilo indické Hajdarábádské státní muzeum za více než 1000 liber se začala kazit částečně kvůli špatnému zacházení a částečně kvůli nedostatku znalostí o tom, jak zastavit hnilobu.

Nepomohly ani konzultace s předními světovými muzei s rozsáhlými egyptologickými sbírkami a malovaná tvrdá kartonáž pokrývající obvázané tělo se začala lámat, vnější obvazy rozpadat a na obličeji a chodidlech se kvůli tomu vzduch dostával i do spodní vrstvy obvazů. Hrozilo, že se mumie princezny z doby Ptolemaiovců zcela zničí.

Sahův tým na záchranných pracích pracoval několik týdnů. Situaci jim komplikovalo to, že nemohli používat žádné invazivní techniky ani chemikálie a s mumií nemohli nijak výrazněji hýbat, aby se zcela nerozpadla.

Začali zkoumáním vzorků použitého plátna a balzamovacího roztoku a materiálu, ze kterého byla vyrobená vrchní kartonáž, tedy pevné malované pouzdro vyrobené z plátna a jílu. Pak kartonáž opatrně sundali a začali s restaurováním plátěných obvazů.

Tehdy je zaskočily desítky mumifikovaných brouků, kteří byli zalezlí v záhybech pláten. "Bylo to jako v nějakém děsivém hororu o mumiích," říká odborný restaurátor Sah.

Po studiu původního dva tisíce let starého systému ovázání se jim nakonec podařilo dostat všechny obvazy na své původní místo a mumii tak opět zabalit. Odhalená místa na lebce zakryli sterilní gázou. Finální vrstvu pak vyztužili jemnými polyesterovými síťkami, které drží jednotlivé fragmenty pláten na svém místě. 

Teprve poté, co mumii zafixovali v restaurovaném obalu, mohli s ní opatrně manipulovat a v nemocnici podrobit i lékařským vyšetřením, aby se o princezně dozvěděli i něco víc.

"Zabalili jsme ji do několika vrstev bavlněného plátna a odvezli do diagnostického centra. Museli jsme být velmi opatrní a dovézt ji zpět ještě před tím, než začal být žár slunce příliš silný," popisuje restaurátor cestu do kliniky.

Historici měli dlouho za to, že Naishu zemřela v osmnácti letech během těhotenství, vyšetření ale ukázala, že jí bylo spíše kolem pětadvaceti let. Zatímco většině egyptských mumií balzamovači odstranili mozek, CT odhalilo, že u Naishy svou práci odbyli, protože v lebce podstatná část mozku zůstala.

Jinak ale byly ale její hlava, ruce a nohy v bezvadném stavu. Měla však rozdrcená žebra, přetočenou pánev a vymknutý kotník. "Co jí mohlo způsobit zranění na tolika různých místech? Kdyby před něčím utíkala, měla by poškozené i paže…" diví se Sah.

Mezitím, co byla mumie na "opravě", zajistilo pro ni muzeum novou dusíkovou výstavní komoru, která zabrání přístupu mikrobů a další oxidaci, které by mohly ostatky dál poškozovat. V další fázi restaurování se odborníci pokusí vrátit původní podobu malované kartonáži.