Dva proruští kandidáti na úřad prezidenta Ukrajiny - Oleg Carjov a Michail Dobkin - se stali terči útoku aktivistů z Majdanu, když přijeli k budově televize ICTV, aby se zúčastnili diskusního pořadu Svoboda slova. Značná část Ukrajinců sice má při pohledu na Dobkina, politého jodovou tinkturou, pocit hlubokého uspokojení, že konečně okusil to, co sám používal, legitimitu blížících se květnových voleb to ale může hrubě zpochybnit.

Bývalý gubernátor Charkova Michail Dobkin byl při pokusu dostat se do televize polit jodovou tinkturou a posypán moukou, takže raději pokus vzdal a stáhl se.

Jeho kolegovi Olegu Carjovovi se sice do budovy dostat podařilo, byl ale odchycen při odchodu, zablokován v automobilu a následně "vysvobozen" až aktivisty Pravého sektoru, kteří ho odvedli do budovy generální prokuratury a žádali od něj, aby se vzdal kandidatury.

Kdo s čím zachází...

Je pravdou, že oba politici si o něco podobného již dlouho koledovali. Michail Dobkin do širšího povědomí vstoupil v roce 2007, kdy se objevil na YouTube záznam, kterak Dobkin natáčí za pomoci charkovského starosty Gennadije Kernese předvolební klip.

Záznam si získal oblibu díky nespisovným výrazům Kernese, který ostatně svého času patřil k organizovanému zločinu a dodnes je znám pod přezdívkou Gepa.

zdroj: YouTube

Dále to ale už taková legrace nebyla. Tandem Gepa a Dopa (jak místní překřtili Dobkina) pevně ovládl celou oblast. Zde poprvé byli proti protestujícím nasazeni takzvaní tituški, mladí nezaměstnaní sportovci páchající drobnou kriminalitu.

Jako první setkání s nimi v roce 2008 odnesli ekologičtí aktivisté. Bylo to natolik účinné, že v lednu a únoru nejvíce titušek přijíždělo do rozbouřeného Kyjeva právě z Charkova.

Popularitě Michaila Dobkina mezi aktivisty Majdanu také nepřidalo, když je nazval "zrůdami" a nechal se vyfotit v tričku s nápisem "Kdo k nám s mečem přijde, dostane přes dr...u".

Ostatně ani ta jodová tinktura nebyla náhodná. Právě v Charkově útoky touto obtížně odstranitelnou tekutinou zažili opoziční politici, včetně dnešního premiéra Arsenije Jaceňuka. Dobkin tvrdil, že to je vše zinscenované. "Polévání se jodem je způsob zvyšovaní vlastní popularity," prohlásil cynicky ještě v září loňského roku.

Kdo bude mluvit za východ

Excentrickému Olegovi Carjovovi zase aktivisté nemohou odpustit výrok o tom, že "Den ústavy není státním svátkem, ale dnem národní hanby", a připomínají mu také prohlášení během krize na Majdanu, že "žádná vláda na světě nebude jednat s teroristy, bandity a extremisty". Připomínají mu to zejména kvůli tomu, že Carjov se nyní snaží vystupovat jako mluvčí ruskojazyčného jihu a východu země. Nepříliš úspěšně. V Nikolajevu po něm házeli vajíčka, v Oděse ho aktivisté blokovali v hotelu, v Lugaňsku se s ním představitelé proruských hnutí odmítli bavit.

Jenže nikdo jiný by neměl být více zainteresován na tom, aby Východ byl důstojně zastoupen během předčasných prezidentských voleb, než současná vláda v Kyjevě. Podle svědectví místních značná část obyvatelstva není naladěna prorusky, ale především nadává na Kyjev, který je podle jejich názoru ignoruje.

Pokud bude proruským kandidátům znemožňováno vystupovat v televizi - a Dobkin je oficiální kandidát Strany regionů -, s myšlenkou na uklidnění situace a uznání výsledků se může Kyjev rozloučit.