Graffiti je výtvarné umění tvořené ve veřejném prostoru. Jeho základy položili naši předci jeskynním uměním. Starověcí Římané a Egypťané pak vyškrabávali do omítky své emoce, vyznání lásky, hněvu a postojů.

Lidé škrábou do zdí od nepaměti. V dávných dobách se to za vandalismus nepovažovalo. Základy moderního graffiti položené zločineckými gangy v New Yorku 60. let, které si tak označovaly území, už ale ano. Zločinci ovšem zažehli éru moderního umění, které se rozšířilo po celých USA a později za jejich hranice.

Za otce graffiti coby uměleckého jazyka je považován Darryl McCray známý také pod uměleckým pseudonymem Cornbread. Na ulicích v severní Filadelfii vyznal formou „vzkazu“ svou lásku jisté Cynthii Custussové. Múza ho ale neopustila, a nakonec se proslavil jako aktivista a významný pouliční umělec.

S příchodem let 70. vznikl v New Yorku styl zvaný „bombing“ (neboli bombardování). Šlo se o velmi rychle namalovanou kresbu. Do pestrých odstínů se zbarvily zdi domů na ulicích i vlaky newyorského metra. Počmárané hromadné dopravní prostředky jezdily městem dnem i nocí. Tato doba přinesla slávu řadě pouličních umělců. Patřili sem Dondi, Taki 183, Tracy 168 a mnoho dalších. Pouliční umění představovalo svobodu a vyjádření s velkým dosahem. Z každé ulice se mohla stát veřejná galerie. Velmi rychle ale začalo být považováno za vandalismus.

Z ulic do galerií

Politolog James Q. Wilson a kriminolog George Kelling publikovali v roce 1982 v časopise The Athlantic Monthly teorii rozbitých oken. Podle ní probouzejí posprejované zdi, rozbitá okna a nepořádek rebelské chování. Lidé v takovém prostředí ztrácejí zábrany a mohou se uchýlit ke kriminálním aktivitám. Hrozba? Celé zbídačené ulice. Bývalý starosta New Yorku Rudy Giuliani to vzal vážně a v polovině 90. let se rozhodl s graffiti skoncovat jednou provždy.

Ilustrační foto | zdroj: Profimedia

„Čistší město je bezpečnější město,“ prohlásil Giuliani na tiskové konferenci v roce 1994. Domníval se, že když odstraní graffiti, město se stane atraktivnějším pro podnikání a poteče do něj více peněz. Ale spletl se.

O třicet let později přispěl fenomén street artu k rozvoji měst po celém světě. Oblasti s pomalovanými stěnami jsou považovány za kreativní centra a práce pouličních umělců se draze prodávají. Z vandalismu se tedy stal ceněný umělecký směr.

První skutečnou výstavu graffiti zorganizoval kolektiv United Graffiti Artists v roce 1973 v newyorské Razor Gallery. Výstavě se dostalo příznivé kritiky, řekl deníku The National Alex Pope ze Straat Museum v Amsterdamu. Ještě zmínil Yakiho Kornblita, amsterdamského nadšence, který počátkem 80. let vystavoval ve své galerii graffiti z New Yorku. O prestiž tohoto směru se v té době zasloužili také umělci Jean-Michel Basquiat (New York) a Keith Haring (Pensylvánie).

Umělecký aktivismus

„Nejčastější úspěchy v aukčních síních zaznamenali pouliční umělci působící na newyorské scéně v 80. letech,“ vysvětlila Victoria Grammová, specialistka na poválečné a současné umění aukčního domu Christie’s. Nejvýznamnější byl podle ní právě Basquiat. I když jeho nejslavnější díla nakonec vznikla za zdmi ateliéru, jeho obrazy neztratily důležitý étos ulice. „Bez bohaté historie graffiti bychom se pravděpodobně nikdy k modernímu street artu nedostali,“ doplnila Grammová.

Sprejování na zdech vždy sloužilo hlavně jako umělecká forma sociálních komentářů. Z umělců se tedy současně stávali aktivisté. „Stále můžeme vidět graffiti se sociálními komentáři po celém světě,“ zhodnotil vyjádření dnešních pouličních umělců Pope.

Jedním z největších současných průkopníků street artu je tajemný umělec Banksy, jehož identita je předmětem diskusí. Ve veřejných prostorech za sebou zanechává unikátní díla a pohybuje se na hranicích vandalismu a respektu.

Jeho tvorba obsahující sociální a kulturní poselství se objevila i v Palestině a na Západním břehu Jordánu. Jako plátno mu slouží celá města, dnes už však k vyjádření barvami existují předem určené plochy.