Do Londýna přijíždějí davy návštěvníků, aby mohli být svědky jedinečné historické události. Mezi nimi jsou i pozvaní představitelé 203 zemí světa jako třeba americká první dáma Jill Bidenová, která zastupuje Spojené státy, a také český prezident Petr Pavel a jeho manželka Eva. Stovky hostů dnes v podvečer čeká recepce v Buckinghamském paláci, na níž budou kromě politických lídrů také členové zahraničních královských rodin.

Korunovaci provází také masivní bezpečnostní operace: v londýnských ulicích při ní bude přes 11 000 policistů.

Ulice v centru Londýna jsou lemované státními vlajkami a oficiální logo korunovace je při návštěvě města nepřehlédnutelné. V souvislosti s ceremoniálem se během víkendu napříč Británií uskuteční stovky různých oslav a charitativních akcí. Korunovace je také příležitostí pro nejrůznější podniky těžit z přílivu turistů. Korunovační víkend přinese finanční injekci podnikům v centru Londýna, především hotelům, barům a restauracím. U britských prodejců zároveň na zákazníky čeká záplava suvenýrů spojených s korunovací.

Král Karel III. složí přísahu při korunovaci se středověkými i novými prvky

Přehlídka středověkých tradic, náboženský obřad i „drama“ s politickým přesahem. Tím vším bude sobotní korunovace britského krále Karla III., při níž panovník ve Westminsterském opatství v Londýně odpřisáhne věrnost Bohu a slíbí, že bude spravedlivě vládnout lidem v Británii i jejích zámořských teritoriích.

Ceremoniál s tisíciletou tradicí doznal pro tuto příležitost řady změn, které podle komentátorů odrážejí proměny britské společnosti a aktuální pozici monarchie v domácí i zahraniční politice.

Poprvé se korunovace ve Westminsterském opatství konala v roce 1066, když na trůn usedl Vilém I., známý též jako Vilém Dobyvatel. Ceremoniál se od té doby neustále vyvíjí a letos bude například podruhé přenášen živě televizními kamerami, klíčové momenty ale po staletí zůstávají. Vychází z dokumentu z konce 14. století, který je jakýmsi soupisem pravidel korunovací.

Karel III. v sobotu po příjezdu do opatství absolvuje symbolické „uznání“, při němž přítomní potvrdí, že jej považují za právoplatného panovníka. Dalším stěžejním krokem je přísaha, která se z velké části věnuje ochraně „zákonů božích“ a výkonu funkce hlavy anglikánské církve. Také však zahrnuje slib prosazovat „právo a spravedlnost“ a vládnout národům v Británii a jejích bývalých koloniích „v souladu s jejich příslušnými zákony a zvyky“.

Pak přichází na řadu pomazání, neboli nejposvátnější moment. Stejně jako v roce 1953 se odehraje mimo zraky veřejnosti, neboť nad korunovačním křeslem bude vztyčena clona, za níž bude král o samotě s představiteli církve. Zde také vstupuje do hry „korunovační lžíce“, která je jediným dochovaným korunovačním klenotem ze středověkých časů. Po pomazání následuje investitura, při níž jsou panovníkovi předány symboly jako meč, žezlo a jablko, načež arcibiskup z Canterbury Justin Welby Karlovi III. nasadí Korunu svatého Eduarda používanou při korunovacích od 17. století.

Ceremoniál zahrnuje i řadu dalších předmětů opředených legendami, jakož i hudbu, zpěv a vystoupení různých osobností, přičemž mnohé prvky jsou letos nové. Olej určený pro pomazání poprvé pochází z Jeruzaléma a obřadu se budou účastnit i zástupci židovské, muslimské či hinduistické komunity v Británii. Rozdílem oproti roku 1953 je také to, že korunovace bude dvojí, jelikož korunu Welby nasadí také králově manželce Camille.

Kromě dnešní demografické reality ceremoniál podle britských komentátorů také odráží postupné zeštíhlování britské monarchie, v němž Karel III. podle všeho hodlá pokračovat. Sobotní korunovace bude kratší, stejně jako trasa následného průvodu do Buckinghamského paláce, zároveň se snížil počet pozvaných hostů. Úpravou prošla také přísaha, která už neodkazuje na konkrétní zámořská území, kde britský panovník zůstává hlavou státu. Novinkou je také „pocta lidu“, při níž arcibiskup Welby vyzve lidi po celém Spojeném království, aby slíbili věrnost svému králi i jeho dědicům.

Korunovace živí debaty o britské monarchii, průzkumy ukazují pokles popularity

Korunovaci ale v Británii také provází nové kolo debat o tom, zda by nebylo lepší mít volenou hlavu státu. Z průzkumů vyplývá, že podpora monarchie v posledních letech klesla, zejména mezi mladými.

Odpůrci monarchie plánují protesty, akademici a další osobnosti vedou diskuse o zrušení monarchie, málokdo však očekává, že by se to v brzké době mělo stát. Královská rodina v Británii již dlouho nedrží žádnou exekutivní moc, jakkoli je panovník součástí legislativního procesu či nástupu nové vlády. Podle expertů je Británie už dlouho republikou, má jen dědičnou funkci hlavy státu. Kromě toho působí britský monarcha také jako „hlava národa“, což obnáší aktivity na podporu charit a občanské společnosti či různé projevy k obyvatelstvu.

Podle nejnovějších průzkumů současné zřízení má v britské společnosti většinovou podporu, ovšem tato většina se zmenšuje. Podpora monarchie málokdy klesla pod 80 procent, v posledních týdnech se  ale výsledky sondáží pohybují mezi 50 a 60 procenty. Za celkovými hodnotami se pak skrývají výrazné rozdíly mezi názory seniorů a mladých voličů. Jen 32 procent respondentů z věkové skupiny 18 až 24 let se v průzkumu zpracovaném pro BBC vyslovilo pro zachování monarchie.

Kritiku monarchie dříve tlumila úcta ke královně Alžbětě II., která byla v posledních letech svého panování populárnější než samotná instituce, kterou vedla. Její syn Karel III., který se loni ve věku 73 let stal nejstarší osobou nastupující na britský trůn, je výrazně méně oblíbený. Před lety se dokonce objevil průzkum, podle kterého by většina Britů byla radši, kdyby Alžbětu vystřídal Karlův prvorozený syn William.

Kromě toho se kolem královské rodiny vznášejí nejrůznější otázky ohledně historických vazeb na otroctví, rasismu či vztahu s médii, částečně v důsledku napětí mezi královým synem princem Harrym a Buckinghamským palácem. Kritici monarchie ji označují za ztělesnění nerovností ve společnosti a poukazují na zbytečné množství paláců a na jiná privilegia, kterými královská rodina disponuje.

Monarchii by teoreticky mohl kdykoli zrušit britský parlament, obecně se však předpokládá, že takovému kroku by muselo předcházet jeho schválení v referendu. A nic takového se zatím nerýsuje, mimo jiné proto, že v Británii není politická strana, která by tento postup prosazovala. Britská monarchie prochází neustálým vývojem a někteří komentátoři podotýkají, že prokázala schopnost přizpůsobit se novým okolnostem. V těchto snahách bude jistě pokračovat i Karel III.