Klimatická krize nás snad konečně přivedla k tomu, abychom se zamysleli nad dopadem praní na vysoké teploty a nad spotřebou vody a pracích prostředků. Energetická krize lidi donutila přemýšlet o ceně každé várky prádla.

Stoupenci nemytí začali u vlasů - vodu používali, ale šampon už ne. Nyní se objevují náznaky, že další na řadě by mohlo být praní. Jako první tento přístup začali razit milovníci džínoviny. „Cokoli z džínoviny neperu, pokud se nestane nějaká katastrofa, třeba že si džíny poliju mlékem,“ říká učitel Daniel. „Získají lepší patinu, vydrží déle. Nemusíte neustále utrácet za džíny. Je to lepší pro životní prostředí,“ vyjmenovává přednosti nepraní džínů. Trvá na tom, že i když se tyto kalhoty neperou, nepáchnou.

Když Tim během pandemie covidu-19 začal pracovat z domova, zvolil uvolněnější přístup k oblékání. To ho přivedlo k tomu, aby se zamyslel, kolik času a sil ho stojí praní. Bylo to v době, kdy se mu narodilo druhé dítě, a byl proto rád, že praní může ze svého seznamu úkolů vyškrtnout. I předtím pral méně než mnoho jiných lidí - jednu várku týdně, někdy dokonce co dva týdny a pak zvládl neprat celý rok.

V současnosti Tim, softwarový inženýr, pere asi tak jednou za půl roku. Do kanceláře stále nechodí, a tak příliš čistého oblečení nepotřebuje. Během videokonferencí „ze mě lidé vídají hlavu, neboť kameru nezapínám vůbec“, říká. Když ho čeká nějaká důležitá společenská událost, dá si pozor na to, aby něco pěkného na sebe měl, ale ve všední dny na to nedbá.

V pračce stále pere oblečení svých dětí a jeho manželka si pere také. Tima zachraňuje, že má poměrně dost oblečení, ale během roční pauzy od praní v tom samém oděvu vydržel asi dva týdny. Používání ponožek výrazně omezil a nosí sandály, a to i většinu zimy. „A spodky vám mohou vydržet týden,“ prozrazuje. „Jen musíte mít nízké standardy,“ dodává. Někdy nosí místo spodního prádla šortky na plavání. Nechává si je i ve sprše, kde se očistí a pak rychle uschnou.

Když oblečení páchne, vymění si ho. „Ale opravdu není nutné prát tak často, jak to většinou lidé dělají,“ říká. Jeho manželka mu občas říká, že smrdí, „ale většinou jí to zase tolik nevadí“.

„V zimě 2022 jsem praní omezila,“ říká Jenny. „Donutily mě k tomu rostoucí ceny energií, dopad na životní prostředí i to, že uvnitř se prádlo špatně suší,“ vysvětluje. Ukázalo se, že opravdu nemusí prát tak často, oblečení často potřebovalo jen osvěžit, na což používá sprej omezující zápachy. Jiní lidé začali prát na 30 stupňů, používají mýdlové ořechy nebo perou v noci, kdy je proud levnější.

Stalo se už celkem běžnou věcí, že si lidé vybírají oblečení s ohledem na životní prostředí - nakupují méně nebo z druhé ruky nebo značky, které jsou údajně etické. Ale odborníci na udržitelnou módu tvrdí, že „prát ve studené vodě, prát jen, když je to potřeba, nosit oblečené déle - to má stejný nebo větší význam než kupovat udržitelnou značku nebo oblečení z udržitelnějších materiálů“.

Rosie Coxová, profesorka geografie na Londýnské univerzitě a spoluautorka knihy Špína: Umouněná realita obyčejného života, připomíná, že možnost každodenního praní je něčím poměrně novým. „To, co se děje u vás doma, je možné jenom díky velkému pokroku: vodovodu v domácnostech, vynálezu praček, které se lidem vejdou domů a jsou cenově dostupné,“ říká. V Británii má většina domácností pračku od 60. let, v současnosti je to skoro 100 procent. S nástupem umělých materiálů a rozšíření levných materiálů jako bavlna se prádlo stalo „pratelnější“.

Coxová také říká, že to, co lidé považují za čisté, je dané „kulturně, historicky a sociálně“. V západní společnosti je čistota vnímána hlavně vizuálně: Vypadá to čistě? Je bílé prádlo opravdu bílé? Kvůli tomu mnoho lidí podle ní hází do koše na prádlo kus jinak čistého oblečení, protože na něm objeví malou skvrnu. Kvůli tomu také výrobci propagují odstraňovače skvrn a rozjasňovače.

Alison z Glasgow matka učila, že oblečení musí po každém nošení vyprat. Když ale zjistila, že oblečení může po použití uklidit zpátky do skříně a „nebát se kontaminace“, přestala počítat, kolikrát ho měla na sobě. „Myslím, že moje matka by byla zděšená, ale ničeho si nevšimla. Proč se tak dřít? Šetří nám to peníze, je to lepší pro životní prostředí a oblečení vydrží déle zachovalé,“ vypočítává výhody, které jí přineslo omezení praní.

Umělci jménem Chet se letos pračka rozbila a rozhodl se nekupovat si novou. „Rozhodnout se, že budu žít jako v 19. století a prát v ruce, bylo snadné,“ říká. Zpočátku se snažil prát tak často jako v době, kdy ještě pračku měl. „Rychle jsem si ale uvědomil, že to tak nejde,“ přiznává. Praní omezil a nyní se do něho pouští jednou za měsíc. „Ukázalo se, že džíny nebo košile prát nemusím, takže zůstalo spodní prádlo a ponožky. Jsem si jistý, že pračku už nikdy potřebovat nebudu,“ tvrdí.