Psal se rok 1992, když se prodavač elektroniky Kenneth Nnebue nechal přemluvit mladým Okeyem Ogunjioforem, aby sponzoroval jeho film. Natáčení zabralo zhruba měsíc a všechny náklady vyšly na pouhých 12 tisíc dolarů (289 tisíc korun).

A snímek Living in Bondage se stal hitem. Příběh muže, který rituálně zabije svoji ženu, aby zázračně zbohatl, a nakonec ho pronásleduje její duch, se prodal ve více než jednom milionu kopií. Hlavně díky pouličním prodavačům. A tak se zrodil se Nollywood – nigérijský filmový průmysl.

Nollywood nejlépe charakterizuje princip "kvantita na úkor kvality". Počtem filmů nigerijská "továrna na sny" předčila v roce 2009 Hollywood a patří jí druhé místo na světě, hned za indickým Bollywoodem.

Zatímco Indie oslovuje milionovou populaci, v Nigérii točí ročně přes 900 filmů pro 170 milionu potenciálních diváků. Celková hodnota nigérijského filmového průmyslu se odhaduje na tři miliardy dolarů (72 miliard korun).

Tajemství zázračného boomu spočívá v minimalizaci nákladů na natáčení. Není divu, že hlavní vlna Nollywoodu přišla s příchodem levných digitálních videokamer. Cílem stovek filmařů tak není točit kvalitní filmy, ale dodržet klasický business plán: nepřekročit rozpočet 15 tisíc dolarů a prodávat 50 tisíc DVD kopií a kazety za 2 dolary za kus. 

Natáčí se nezřídka s amatérskými herci rovnou na ulicích, případně si zahrají i kolemjdoucí. Snímky tak neprodává forma, ale obsah. Oblíbené jsou mimo jiné početné erotické scény a "klasická" nollywoodská témata - pěkné holky, přepych a bohatství, AIDS, úspěšné cestování za penězi do Ameriky, či svatba s bělochem. 

Důraz na kvantitu se projevuje i na délce filmů, které obvykle přesahují dvě hodiny a mají pokračování. Nebo ho minimálně slíbí na konci filmu, i když se ho už v budoucnu nedočkáte.

Pirátství jako systém distribuce

Specifický způsob filmové distribuce sice zajišťuje úspěšný prodej mizerných snímků, ale samotným filmovým producentům přináší jen zlomek z celkem utržených peněz. Za vstupenky a distribuční poplatky se k nim dostane méně než jedno procento. Zbytek shrábnou neautorizovaní prodejci pirátských kopií.

Český filmový kritik Kamil Fila ale v tomto systému vidí i pozitiva, především při srovnání Nollywoodu a tuzemské filmové produkce.

"V nigerijském Nollywoodu vzniká v podstatě tolik filmů co v Indii. Rozdíl (s českou produkcí) je tedy v lokálním způsobu konzumace, nákladech na výrobu a množství peněz, které potřebujete k tomu, abyste mohli filmy sledovat," tvrdí Fila v reakci na kritiku drahého natáčení v našich podmínkách.

"Nezbývá než výrazně přehodnotit pojetí duševního vlastnictví, přestat bojovat proti pirátství a nabídnout lidem možnost sledovat filmy způsobem, který pro ně bude dostupnější, než se primárně spoléhat na prodej lístků v kinech," dodává.  

Nigérijští filmoví producenti se snaží pirátství porazit v jeho největší hájemství - na internetu. I když fungují poměrně tvrdé protipirátské zákony na ochranu autorských práv, možnost přivlastnit si větší část peněz vidí producenti ve streamovacích kanálech, které by si diváci předplatili za jeden a půl dolaru měsíčně. Navíc by nollywoodská produkce mohla oslovit i globální publikum.

O tom, žee se Nollywoodu daří překročit horizont afrického kontinentu, svědčí i investice americké společnosti Netlfix, která za 12 milionů dolarů koupila práva na zfilmování nigerijského románu Beats of nation s Idrisem Elbou v hlavní roli.

Jestli bude mít internet na nollywoodskou produkci pozitivní vliv, ukáže čas. Na obhajobu nadšené nadprodukce pokleslých filmů je třeba říct, že místní filmový průmysl funguje v tomto režimu pouhých dvacet let.