Nevyzpytatelný princ v čele Saúdské Arábie

MAGAZÍN - Magazín autor: František Kalenda

Saúdský král udělal krok, na který se dlouho čekalo. V možná nejkonzervativnějším státě světa porušil pravidla nástupnictví a oficiálně jmenoval korunním princem vlastního syna Muhammada bin Salmána. Příštím monarchou ropné supervelmoci se tak brzy stane člověk s rozporuplnou pověstí reformátora i agresivního jestřába.

Nový následník saúdského trůnu Muhammad bin Salmán

Nový následník saúdského trůnu Muhammad bin Salmán,zdroj: Profimedia.cz

Když král Salmán minulý týden jmenoval svého syna Muhammada následníkem trůnu nejdůležitějšího státu v Perském zálivu, málokoho to překvapilo. Stárnoucí panovník se na tento krok pečlivě připravoval od vlastní korunovace před dvěma lety.

Jeho oblíbený potomek působil jako ministr obrany a místopředseda vlády. Jeho kompetence se dál rozšiřovaly, zodpovědnost tak nesl i za ekonomickou transformaci. Zdravotní stav saúdského krále se navíc podle všeho zhoršuje a spekuluje se dokonce o Alzheimerově chorobě, takže bylo třeba jednat rychle.

Přesto jde o revoluční krok, jehož dopady by mohly přesáhnout hranice království. V první řadě jde o radikální změnu nástupnických pravidel. Podle tradice se korunním princem stával nejbližší příbuzný zakladatele sjednotitele a prvního saúdského krále Abd al-Azíze. Salmán tento zvyk porušil už při svém nástupu, kdy obešel zbývající žijící bratry včetně Mukrína, kterého jeho předchůdce určil svým následníkem  - a nyní zcela otevřeně jmenoval člena vlastní pokrevní linie.

Mohlo by se zdát, že v absolutistickém systému jde o pouhou formalitu. Avšak mocenská struktura v Saúdské Arábii je mnohem složitější a královy osobní pravomoci omezují různé kliky v rozvětvené rodině s prsty v byznysu a ve vojenských složkách. Tradičně velký vliv má také náboženský establishment a postoj amerických spojenců.

Naštvaný "princ temnot"

Salmán kromě toho neodvolal z nástupnického postu jen tak někoho. Odstavený Muhammad bin Nájif je přezdívaný "princ temnot" díky dlouholeté kontrole mocných zpravodajských služeb v království. Bin Nájif působil v nejvyšších pozicích na ministerstvu vnitra už od roku 1999 a v roce 2012 převzal přímo funkci ministra.

Po 11. září 2001 měl na starosti napravení pošramocených vztahů se Spojenými sáty a protiteroristickou politiku a mezi Američany získal značné renomé, o čemž svědčí jeho druhá přezdívka: "nejoblíbenější Saúd ve Washingtonu".

Pečlivá příprava na "palácový puč", jak změnu nástupnictví nazývají některá média, saúdskému králi zabrala dva roky, zahrnující postupné navyšování Muhammadových pravomocí, úplatky v podobě vlivných postů pro klíčové členy královské rodiny i usilovný lobbing ve Washingtonu.

Významnou roli v tom zřejmě sehrálo také sblížení s Trumpovou administrativou, na které ukázala nedávná návštěva amerického prezidenta v Saúdské Arábii a dohoda o prodeji amerických zbraní Saúdům v závratné hodnotě 110 miliard dolarů.

profimedia-0338616842

Princ Muhammad a odstavený následník Nájif,zdroj:Profimedia.cz

Přestože se objevily zprávy o nespokojenosti některých členů odstrčených větví saúdské královské rodiny, je téměř jisté, že Salmánova "hra o trůny" vyšla a jeho syn se během krátké doby stane saúdským králem. Na jeho osobnost přitom existují diametrálně odlišné pohledy.

Energický reformátor...

Část pozorovatelů vidí prince Muhammada jako energického reformátora, který zemi dosud ovládanou starci konečně přivede do 21. století. Muhammad sám se prezentuje se jako příslušník nové generace, připravený vyměnit zkostnatělé struktury a začít otevírat tradicemi sevřenou společnost.

V mnoha rozhovorech vyjádřil v saúdském kontextu poměrně liberální stanoviska - kupříkladu by mu nevadilo pořádání koncertů nebo znovuotevření kinosálů (kino bylo v Saúdské Arábii zakázáno v roce 1979) a podpořil větší zapojení žen do pracovního procesu.

Princ je k tomu proponentem ekonomické transformace, zosobněné dokumentem nazvaným Vize 2030, v němž nastínil svou představu snižování téměř stoprocentní závislosti země na těžbě ropy. Rád by privatizoval část státního vlastnictví, digitalizoval státní správu, přilákal zahraniční investice a dokonce zavedl daně, což je v Saúdské Arábii obzvlášť výbušné téma.

Globální ekonomická elita se proto na jeho nástup dívá s nadějnými očekáváními, ačkoli řada dosavadních pokusů o ekonomické reformy kvůli silnému odporu skončila dřív, než začala, a zas tak převratně nevypadá ani vyhlídka sociálních změn: princ Muhammad se například na rozdíl od několika jiných členů královské rodiny nedávno vyslovil proti povolení ženám řídit automobil.

...nebo agresivní jestřáb?

Druhá část pozorovatelů upozorňuje na dosavadní princovo působení na mezinárodní scéně, které "mladého reformátora" ukazuje spíš jako agresivního jestřába.

Není žádným tajemstvím, že právě Muhammad byl jako čerstvě jmenovaný ministr obrany a nejoblíbenější syn krále Salmána strůjcem tragické intervence v Jemenu, při níž nejenže zahynuly tisíce civilistů a už tak nejchudší zemi arabského světa se ocitla na pokraj hladomoru, ale koalici vedené Saúdskou Arábií se ani za dva roky a přes obrovskou vojenskou převahu nepodařilo šíitské rebely porazit.

Novopečený korunní princ zároveň nese zodpovědnost za blokádu sousedního Kataru, jejíž součástí je i přerušení dodávek potravin, vypovězení smíšených rodin v průběhu posvátného měsíce ramadánu a vůbec série až bizarně drsných opatření, jako je "deportace" tisíců katarských velbloudů a dobytka.

Podobně jako v případě intervence v Jemenu je konečným cílem blokády poškození Íránu, tradičního saúdského nepřítele číslo jedna, a zároveň potrestání příliš nezávisle vystupujícího státečku v saúdské sféře vlivu.

Konflikt, který by pocítil celý svět

Konfrontace s Íránem a dosažení regionální dominance s pomocí síly je zjevně hlavním elementem Muhammadovy vize zahraniční politiky. Ostatně možná i kvůli tomu si tak rozumí s americkým prezidentem Trumpem a možná pro někoho překvapivě také s Izraelem; jeho vláda vidí ve strategickém spojenectví proti společnému nepříteli (Íránu) možnost narovnání vztahů s arabským světem.

Až příliš asertivní chování budoucího panovníka ropné supervelmoci v pověstně nestabilní oblasti však vyvolává obavy z masivního válečného konfliktu s nedozírnými následky na globální ekonomiku, nemluvě o zmařených nadějích na ukončení stávajících tragédií v Sýrii a Jemenu.

Je paradoxní, že odstavený korunní princ bin Nájif měl sice blízko ke konzervativnější části saúdské královské rodiny a podílel se na drsném potlačování domácí opozice, v zahraničí byl ale zastáncem uvážlivějšího postupu a mimo jiné udržoval přátelské vztahy s katarským emírem.

Jeho vyvažující vliv je nyní u konce. Zato princ Muhammad bin Salmán má volné pole realizovat své vize jak na domácí, tak na zahraniční scéně. Vzhledem k chatrnému zdraví a vysokému věku svého otce bude právě on formovat podobu Saúdské Arábie na desítky let dopředu.


Tagy: zahraničí Saúdská Arábie královské rodiny mezinárodní politika geopolitika Panovníci a šlechta Arabský poloostrov diktatury a neliberální demokracie

Zdroje: Vlastní