Nepřiznaná válka civilizací: Francie dává dohromady 'globální koalici'

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Alina Holušová

Kromě pachuti krve zůstal po pařížském masakru otazník, zda a nakolik se změní světová politika. Po summitu G20 v tureckém letovisku Antalya vyzval francouzský prezident Francois Hollande k vytvoření globální koalice pro boj s Islámským státem, o které bude v nejbližších dnech jednat s prezidenty Ruska a USA. Pařížské útoky katapultovaly ruského vůdce Vladimira Putina zpátky na mezinárodní scénu. Jenže vztahy s Moskvou jsou v troskách. A navíc pro úspěch koalice bude klíčový postoji arabských států, pro které nyní Islámský stát není největším zlem. 

Putinovi se snaha Hollandea hodí do karet

Putinovi se snaha Hollandea hodí do karet , zdroj: Profimedia.cz

Nakolik je možnost dočasného příměří s Moskvou problematická, ukazují mimo jiné i středeční slova ruského premiéra Dmitrije Medveděva, který kritizoval Západ za neochotu bojovat proti teroristům bok po boku s Ruskem. Západ podle něj fakticky vyhlásil Moskvě bojkot, uvrhl ji do izolace a odmítá s ní spolupracovat.

Otázkou je, jak velký tlak dokáže vyvinout na západní partnery prezident země, která se v pátek stala terčem nejhoršího teroristického útoku ve svých dějinách. Hollande každopádně letí za Obamou do Washingtonu, sejde se s ním příští týden v úterý. O dva dny později se přesune do Moskvy na schůzku s Putinem. 

Rusové se přitom na možnost spolupráce vrhli – familiárně řečeno – jako hladový pes na kost. "V nejbližší době do oblasti, kde operujete, dorazí francouzská vojenská skupina v čele s letadlovou lodí. Je potřeba navázat s Francouzi přímý kontakt a pracovat s nimi jako se spojenci," nařídil v úterý Putin veliteli raketového křižníku Moskva, který kotví ve Středozemním moři.

Vlajková loď francouzského námořnictva Charles de Gaulle (R91) vyrazí na cestu ve čtvrtek a do východního Středomoří dopluje během několika dnů.

Rusové však nenabízejí spolupráci nezištně a očekávají zrušení sankcí a normalizaci vztahů. Vysvětlit takový barter svým občanům po táhlé protiruské kampani bude pro evropské vlády těžkým oříškem. Koneckonců vytvořit globální koalici navrhoval před pařížským masakrem i Putin, na Západě to však nevyvolalo žádnou odezvu.  

Rusko ovšem není nejtvrdším oříškem pro Hollandea. Tím je totiž neochota samotného Blízkého východu.

Pro řadu regionálních hráčů, bez nichž by byla západní koalice s Ruskem rovnou odsouzena k nezdaru, nepředstavuje Islámský stát největší hrozbu.

Pro země Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií je větším nepřítelem šíitský Írán a na něm závislý syrský režim Bašára Asada. Islámský stát sice sdružuje radikály a teroristy, jenže pořád jsou to sunnité, stejně jako Saúdové. A navíc, když se to vezme kolem a kolem, Islámský stát sdílí se Saúdskou Arábií stejnou wahhábistickou ideologii.

Podobně je na tom i sousední Katar, s jehož vládcem Tamimem bin Hamád Sáním se Hollande sešel v úterý v Paříži. Na schůzce ale nepadlo ani slovo o mezinárodní koalici a obě strany se jen zdrženlivě vyjádřily, že jsou připraveny posílit spolupráci v oblasti bezpečnosti.

Dokonce i v Iráku, jehož část okupuje Islámský stát, je situace komplikovanější, než se to může zdát. Pro irácké šíity bylo zásadní ochránit před islamistickými nájezdníky Bagdád, což se jim i přes sérii ponižujících porážek nakonec přece jen povedlo.

Do bojů za sunnitská města Mosul, Ramádí nebo Fallúdžu se ale příliš nehrnou. Za uplynulý rok a půl zaznamenali jen jedno výraznější vítězství, když se jim letos v březnu podařilo dobýt Tikrít, rodiště Saddáma Husajna.

Obdobně je to i s Íránem. Tamní prezident Hasan Rúhání sice v úterý telefonoval s francouzským prezidentem a slíbil bojovat s Islámským státem, seč mu síly stačí, jenže je to spíš diplomatické gesto.

Zda by se Írán skutečně připojil ke koalici, není vůbec jasné. Pro Teherán se Islámský stát stává nepřítelem pouze ve chvíli, kdy bezprostředně ohrožuje jeho spojence – Asada v Damašku či iráckou vládu v Bagdádě.

Dokud se ale islamisté drží na "vlastním území" (tedy v dobytých sunnitských částech Iráku a Sýrii), Írán zůstává relativně v klidu.  

Damašek, který už několikátým rokem bojuje s opozičními silami, má zase plné ruce práce s občanskou válkou. Spolupráce s Asadem byla navíc pro západní země, které trvaly na jeho odchodu (a to včetně Francie), dosud nepřijatelná.

Na pomoc od Ankary se také spoléhat nedá. Spíš než s Islámským státem, který přes Turecko prodává ropu nebo vydrancované archeologické památky a dopravuje také své posily, teď Turci bojují s Kurdy, a to i na území Iráckého Kurdistánu.

Právě Kurdové jsou přitom jedinou silou, která v regionu klade skutečný odpor Islámskému státu. Jenže pro ně je to obranná válka, bojují s donucení a především o vlastní území. Jen těžko si lze představit, jak ochotně táhnou na sunnitský Mosul. Úplná likvidace Islámského státu by navíc posílila vládu v Bagdádě, což by pro ně bylo značně nevýhodné vzhledem ke snaze o vytvoření vlastního státu. 

Ostatně ani Spojené státy se nehrnou do rozsáhlejší akce a pozemní operaci se zatím vyhýbají. Vedou sice nálety na pozice IS, jenže přinejmenším v Iráku bombardování zatím nepřineslo žádný výraznější posun.

"Francie je ve válce. Není to válka civilizací. Bojujeme s džihadistickým terorismem, který ohrožuje celý svět, nejen Francii," uvedl Hollande v pondělí večer v mimořádném proslovu k oběma komorám parlamentu.

Jenže skutečnost je taková, že pokud se Západu a Blízkému východu nepodaří sjednotit, svět se ocitne na prahu "války civilizací". 

Tagy: zahraničí mezinárodní politika geopolitika boje s Islámským státem Islámský stát (IS) pád ruského airbusu na Sinaji černý pátek v Paříži

Zdroje: Vlastní,Kommersant