Žádného republikánského prezidentského kandidáta v dějinách USA nepodpořilo více než 13 procent černošských voličů. Demokrat Biden se na to ale nemůže spoléhat. Listopadový průzkum pro deník The New York Times ukázal, že 22 procent černošských voličů v šesti dosud nerozhodných státech má v úmyslu ve volbách podpořit Bidenova pravděpodobného oponenta, republikána Donalda Trumpa.

Podobně pro Bidena nepříznivé výsledky přinesly i další sondáže. Podle NBC News chce Trumpa podpořit 20 procent černošských voličů, podle CNN 23 procent. Univerzita v Chicagu se ptala na podporu současného prezidenta v této skupině voličů a podle jejího průzkumu by ho podpořilo 63 procent z nich. To je sice většina, ale ještě v roce 2020 měl Biden podporu 92 procent černošských voličů, uvádí průzkum střediska Pew Research Center. Biden také zaznamenal prudký pokles obliby mezi hispánskými voliči, kde ho nyní podporuje 34 procent lidí. V roce 2020 to bylo 65 procent.

Současný šéf Bílého domu se pokusil tyto vyhlídky vylepšit, když v pondělí navštívil kostel Africké metodistické církve v Charlestonu v Jižní Karolíně. Právě v této modlitebně v roce 2015 mladý střelec přesvědčený o nadřazenosti bělochů postřílel devět věřících tmavé pleti. Biden ve svém projevu přirovnal Trumpovo popírání volebních výsledků k chování jižanských států podporujících otrokářství před občanskou válkou v 19. století. Připomněl, že jmenoval první černošskou soudkyni nejvyššího soudu, upozornil na rekordně nízkou míru nezaměstnanosti černochů a vyzdvihl zákony, které snížily ceny léků na předpis.

„Prezidentské volby jsou absurdně těsné,“ míní novinář listu The Guardian ve Washingtonu David Smith a připomíná, že v roce 2020 Biden sice získal o sedm milionů hlasů víc, ale rozhodující pro výsledek voleb bylo 40 000 voličů ve třech státech. Biden „ve svém vítězném projevu v roce 2020 poděkoval černošským voličům, což bylo znamením, jak důležití byli pro jeho vítězství“.

Teď má však část černochů pocit, že Biden nedodržel své předvolební sliby stran volebního práva, reformy policie nebo dekriminalizace držení marihuany. Existuje také náznak, že někteří černošští voliči jsou unaveni z toho, že je demokraté berou jako samozřejmost, a mají pocit, že by za desetiletí soustavné podpory měli získat větší uznání, píše The Guardian.

„Velká část běžných voličů se ale zatím nerozhodla, protože mají starosti v práci a co uvaří k večeři. Čím více se budou blížit volby, tím důrazněji bude potřeba voličům připomínat, že Trump je demagog, a to není cesta, kterou by chtěli jít,“ uzavírá autor analýzy Smith. 

Muž, který má zastavit Donalda Trumpa, je 81letý a nepopulární

Americkou politiku paralyzují rozpory velké jako Grand Canyon. Demokraté se vztekají nad tím, jak bude znovuzvolení Donalda Trumpa záhubou demokracie v jejich zemi, a přesto při výběru listopadového protikandidáta strana vypadá, jako že se spokojí s kandidaturou 81letého muže s nejhorší mírou popularity ze všech prezidentů moderní doby v dané fázi prezidentství. Jak se to stalo? klade otázku týdeník The Economist.

Součet podílů Američanů, kteří Bidena jako prezidenta schvalují, a těch, kteří nikoliv, je nyní na minus 16 procentních bodech. Naproti tomu Trump vede v průzkumech ve swing states (státech klíčových pro výsledek prezidentských voleb) a je co by kamenem dohodil od druhého prezidentského volebního vítězství. To je alarmující vyhlídka i pro ty, kteří Trumpa nevnímají jako potenciálního diktátora. Značná část demokratů by byla raději, kdyby Biden vůbec nekandidoval. Ale místo toho, aby ho buď vyzvali v (primárních) volbách, nebo dali hlavy dohromady a jeho kampaň podpořili, jen sklesle mručí nad tím, v jaké šlamastyce jsou.

Příčina Bidenovy nepopularity není žádným tajemstvím; zčásti ji způsobila bující inflace, zčásti jeho věk. Většina Američanů zná někoho, komu je přes 80 let a jeho věk se začíná projevovat, a vědí že nehledě na kvalitu jejich charakteru by takovým lidem neměly být svěřeny čtyři roky v nejobtížnější práci na světě.

V roce 2023 Biden mohl a měl oznámit, že zůstane prezidentem jen pro jedno volební období. Vzpomínalo by se na něj jako na vzor osoby ve veřejné službě a protijed na Trumpovo bezmezné ego. Vlivní demokraté si to uvědomují - koneckonců, řada demokratů si po překvapivě dobrém výsledku své strany v předloňských volbách myslela, že se Biden stáhne. Také Economist jako první před rokem psal, že Biden by se o úřad už znovu ucházet neměl.

Bohužel, Biden a jeho strana měli několik důvodů, proč chtěli, aby bojoval ještě v jedné kampani, a žádný z nich nebyl dobrý. Bidenův cit pro povinnost zakalila jeho marnivost. Svoji první prezidentskou kampaň vedl už v roce 1987 a od té doby musel na tom, aby v Oválné pracovně usedl, hodně pracovat. Nechal se svést myšlenkou, že ho jeho země potřebuje, protože je osvědčenou zbraní proti Trumpovi. Podobné to bylo u jeho spolupracovníků - touhu sloužit zemi zakalila jejich ctižádost. Je v povaze prezidentských administrativ, že mnoho nejbližších poradců se už nikdy nedostane tak blízko moci. Samozřejmě že nechtějí, aby se jejich muž vzdal Bílého domu na úkor vylepšování prezidentské knihovny.

Demokratičtí vůdci byli zbabělí a samolibí. Stejně jako mnoho ustrašených republikánů, kteří neměli rádi Trumpa a považovali jej za nebezpečného, ale nenašli v sobě sílu, aby zvedli ruku pro jeho impeachment nebo aspoň kritiku, také oddaní demokraté neměli vůli jednat na základě svých obav z Bidenovy pošetilosti. Pokud tak jednali ze strachu o své kariéry, bylo to zbabělé. Pokud tak jednali, protože si mysleli, že Trump je jejich největší nepřítel, bylo to samolibé. Zatímco Bidenova popularita dále klesala, Trumpových 91 bodů trestních obvinění jej pouze učinilo silnějším.

Bylo by nasnadě říct, že nejlepším řešením by bylo, aby Biden prostě odstoupil z kampaně. Přece jen, volby jsou ještě deset měsíců daleko a Demokratická strana má nadějné osoby. Bohužel, toto je stále méně pravděpodobné. A čím blíže volby jsou, tím spíše by hledání Bidenovy alternativy bylo zoufalým a nemoudrým hodem kostkou.

Pokud by odstoupil dnes, Demokratická strana by musela horečnatě přepracovávat své primárky, jelikož v řadě států už pominuly termíny pro oznamování kandidátů. Jedinými dalšími kandidáty jsou málo známý kongresman Dean Phillips a autorka knih o seberozvoji Marianne Williamsonová. Připustíme-li, že by toto bylo možné, a že příval soudních sporů, jež by to vyvolalo, by byl zvládnutelný, zákonodárné sbory jednotlivých států by musely vyhlásit nové termíny primárek, které by byly blíže srpnové stranické konferenci. Bylo by také třeba uspořádat sérii předvolebních debat, aby voliči v primárkách věděli, pro koho hlasují. Pole kandidátů by pak mohlo zůstat velmi široké až do voleb - například v roce 2020 vyjádřilo vůli kandidovat 29 demokratů.

To vše by za ten chaos i stálo, pokud by si strana mohla být jistá, že (do listopadového volebního finále) pošle mladého a volitelného kandidáta. Stejně pravděpodobný je však i scénář s nevolitelným kandidátem, třeba Berniem Sandersem, samozvaným sociálním demokratem, který je o rok starší než Biden. Větší šance získat nominaci by měla viceprezidentka Kamala Harrisová. Její výhodou je, že není stará, byť jejích 60 let věku, se kterými je považovaná za mladou, cosi vypovídá o gerontokracii Demokratické strany.

Harrisová se naneštěstí ukázala jako špatný komunikátor, což je nevýhodou v úřadu i ve volební kampani. Viceprezidentka Harrisová je stvořením z kalifornské politiky, které nikdy úspěšně neoslovilo voliče mimo svůj stát. Její kampaň v roce 2020 byla hrozná. Její čtecí zařízení někdy působí, jako by ho hacknul satirik. Migrace a situace na jižní hranici - politické portfolio, o které se Bidenovi stará - je Trumpovou nejsilnější kartou a pro demokraty naopak nejslabší. Její šance porazit Trumpa jsou proto ještě bledší než u jejího šéfa.

Nejlepším řešením pro demokraty je proto zaměřit se na Bidenovo zvolení. Ekonomické vyhlídky slibují po turbulentní době měkké přistání a zaměstnanci pozorují nárůst reálných mezd i plnou zaměstnanost. A pokud bude Trump usvědčený ze zločinu, může se dostavit i negativní odezva voličů. Nejdůležitější (pro demokraty) nyní je vzpružit Bidenovu kampaň, vyvolat rozruch a mluvit o možném druhém období v Bílém domě.

Prezident Biden není dobrý v dělání kampaně a čelí kandidátovi, jehož sjezdy vypadají jako kombinace schůze sektářů a kabaretní show. Potřebuje někoho, kdo umí mluvit k davům a kdo místo něj půjde do televize, a tím člověkem není Harrisová.

Jeden ze způsobů, jakým by nynější viceprezidentka mohla posloužit své straně i zemi, a udržet Trumpa mimo Bílý dům, by byl slib, že se vzdá druhého období. Biden by pak mohl představit své další roky jako jiný typ prezidentství, takový, ve kterým by více odpovědnosti sdílel s viceprezidentem a fungoval spíše jako hlavní manažer. Na každý pád, Biden potřebuje armádu nadšených demokratů ochotných vést kampaň po jeho boku. V tuto chvíli se však jeho strana náměsíčně potácí směrem ke katastrofě.