Při oslavě ruského státního svátku se v půlce června stala v Bělehradu podivná věc. Přítomni byli jako obvykle vedoucí srbští představitelé, včetně prezidenta Aleksandara Vučiče, čerstvě uvedeného do úřadu. Zazněly příspěvky dovolávající se věčného bratrství obou národů.

Ruský velvyslanec Alexandr Čepurin zopakoval podporu, kterou Moskva poskytuje Srbsku v otázce Kosova a ocenil vojenskou neutralitu hostitelské země (přesněji odmítání členství v NATO). Vučičovi pogratuloval k nové funkci a předal mu dar - nevelký smaltovaný tác zdobený květinovými vzory.

Čepurin ho označil za produkt "slavných tradičních ruských umělců". Nicméně dar spíš vypadal jako něco, co lze sehnat na bleším trhu za pár šupů. "Doufáme, že prezident tento tác využije k péči o dobré vztahy mezi našimi zeměmi," prohlásil. Vučić stál vedle s rozpačitým úsměvem očividně nejistý, co udělat s prezentem vhodným spíš pro číšníka než pro nově zvolenou hlavu státu.

Diplomacie je o symbolech a v tomto případě tento dar mohl mít jiný, zlověstnější význam.

Byť vztahy Bělehradu a Moskvy jsou na oficiální úrovni dál srdečné, ruská vládní média stále více zpochybňují Vučičovu upřímnost. Líčí ho jako pokrytce, který zatímco pěje ódy na Rusko, je ve skutečnosti lokaj Západu, jenž mazaně tlačí svou zemi, proti vůli lidu, stále víc k EU a k NATO.

Problémy, o nichž se příliš nemluví

Z tohoto úhlu pohledu lze darovaný tác hodnotit jako vzkaz hraničící s urážkou: "Tady máš něco, co ti pomůže v posluhování Západu."

Ve skutečnosti je mezi Srbskem a Ruskem několik nevyřešených otázek, o nichž se na veřejnosti moc nemluví. První a nejdůležitější je srbsko-ruské humanitární centrum v Niši. Bylo postaveno před třemi roky s tím, že má jít o zařízení pro poskytování pomoci v době přírodních katastrof, jako jsou záplavy, zemětřesení nebo lesní požáry. Při záplavách v roce 2015 centrum svou užitečnost skutečně prokázalo.

Na Západě se ale mnozí obávají, že se zařízení může snadno změnit ve špionážní centrum, či dokonce ve vojenskou základnu. Srbsko původně souhlasilo, že centru poskytne exteritoriální status a diplomatickou ochranu pro tamní ruský personál, avšak ustoupilo od toho, když před tím Vučiče varovala německá kancléřka Angela Merkelová. Rusové ale tlačili dál, a když srbský ministr zahraničí Ivica Dačić nedávno naznačil, že by centrum mohlo diplomatický status dostat, přišlo nové varování, tentokrát z Washingtonu.

Rusko také zaznamenalo, že Srbsko, ač oficiálně neutrální, se zúčastnilo několikanásobně většího počtu cvičení s NATO než s ruskou armádou a že patří k nejaktivnějším členům programu NATO Partnerství pro mír.

Radost Moskvě nedělají ani dobré vztahy Vučiče s nejvlivnějším černohorským politikem Milem Djukanovičem, který zemi letos přivedl do NATO. Nelíbilo se jí ani to, že se Vučić otevřeně postavil za Djukanoviče po údajném pokusu o převrat v říjnu loňského roku, do něhož byli podle černohorského vedení zapleteni i ruští agenti, což Kreml důrazně popřel.

A konečně ani rozhodnutím pověřit sestavením nové vlády Anu Brnabičovou, ženu vystudovanou na Západě a otevřeně se hlásící k homosexualitě, si Vučić v Rusku víc přízně nezíská vzhledem k tomu, že za propagaci "netradiční" sexuální orientace je možné v Rusku jít do vězení.

Na dvou židlích

Od pádu Slobodana Miloševiče se všechny srbské vlády snažily udržet s Moskvou přátelské vztahy, ale zároveň usilovaly o členství v EU (nikoli však v NATO). Jak poznamenali mnozí analytici, "seděly na dvou židlích". Vučić není výjimkou, ale jeho pozice je mnohem obtížnější od invaze Ruska na Ukrajinu a zhoršení vztahů Moskvy se Západem.

Odmítnutí připojit se k sankcím EU proti Rusku uchránilo Srbsko před hněvem Moskvy, ale vyvolalo kritiku z Bruselu a pochybnosti, zda Srbsko skutečně sdílí evropské hodnoty. Jinými slovy - židle se rozjíždějí.

Rusko v poslední době ztrácí v zemích západního Balkánu vliv a Srbsko a Republika srbská v Bosně jsou jedinými místy, kde je Rusko stále důležitým hráčem. To může Moskvu vést k ještě tvrdší hře a možná i k pokusu změnit směr srbské zahraniční politiky, třeba tlakem na Vučiče nebo snahou vyměnit ho.

Srbský prezident je stále silný, ale Rusové ještě nějaké trumfy v rukávu mají: téměř úplnou kontrolu nad srbským energetickým sektorem a řadu spojenců v politickém spektru, včetně lidí ve Vučičově vlastní straně a v tajných službách.

Někdy je tác prostě tác, ale Vučić by si měl dát pozor.