Němce přestal brněnský klenot bavit. Město naivně přispěchalo s miliony

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Tomáš Korba

Hodně drahá "malá domů". I tak by se mohl nazývat změna majitele brněnských Veletrhů. Legendární výstaviště se sedmnáct let od privatizace ocitlo v rukou města. Nad obchodem za stovky milionů korun visí řada otazníků. Jihomoravská metropole musí dokázat, že zadlužený kolos není jenom sentimentální vzpomínkou na "staré dobré časy", kterého se němečtí majitelé s radostí zbavili.

Brněnský primátor Petr Vokřál koupil od německých majitelů zadlužené Veletrhy za stovky milionů korun

Brněnský primátor Petr Vokřál koupil od německých majitelů zadlužené Veletrhy za stovky milionů korun,zdroj: Anna Vavríková / MAFRA / Profimedia

Brno nepatří mezi příliš významné evropské metropole. V jednom vtipu se dokonce říká, že Brno je jen hustě osídlená zatáčka mezi Prahou a Vídní. Přece jen ale existuje jedna věc, kterou by jihomoravské metropoli mohli závidět v Praze i v Rakousku. Není to ani orloj, ani hokejová Kometa.

Brněnské výstaviště, které za dva roky oslaví 90 let od založení, patří ke světové špičce. Je dokonce třiadvacáté největší výstaviště na světě. Není divu, že v rozjitřené atmosféře devadesátých let podlehl i brněnský klenot privatizačnímu vábení.

Na rozdíl od jiných prodejů veřejného majetku do soukromých rukou si ale v Brně dali na prodeji záležet. I proto se uskutečnil až v roce 1998. Tehdy už mělo Česko zkušeností s privatizacemi na rozdávání. Město Brno si pro jistotu podrželo blokační menšinu v podobě 34 procent akcií.

Zpočátku se zdálo, že město mohlo jen těžko vybrat lepšího nového majitele než zkušené Veletrhy z Düsseldorfu. Spojení s Němci slibovalo řadu příležitostí, především vstup na silný německý trh. Navíc brněnští politici si byli jistí, že sami takový podnik řídit nezvládnout.

Brno je pro Němce příliš daleko

Uteklo sedmnáct let a brněnské výstaviště vlastní Brno a doby, kdy všichni říkali, že takový kolos město nemůže řídit samo, jsou pryč. Současné vedení Brna má jiné plány a kvůli nim neváhalo zaplatit za 61 procent německých akcií 8,3 milionu eur (225 milionů korun). 

Město využilo svého předkupního práva a nepustilo podnik do rukou Jihomoravského kraje, pražského konkurenta Incheby, nebo pozemkového developera. Muselo ale vyřešit nemalý problém. Pro město byla částka, o kterou si německý majitel řekl, původně mimo jeho finanční možnosti. Němci ale nakonec umožnili Brnu rozdělit si část ceny do splátek (jde o sumu kolem 13,7 milionu eur, tedy v přepočtu 370 milionů korun).

Když Veletrhy začaly jednat s městem o prodeji, mohly se pochlubit ziskovým provozem, od roku 2012 totiž vykazovaly černá (tedy kladná) čísla. Po hubených letech způsobených krizí totiž výstavnictví v posledních letech zažívalo opětovný rozkvět. Loni pořádalo Výstaviště přes třicet samostatných veletrhů a čtyři desítky velkých akcí jako Majáles, či Gaudeamus. Je až s podivem, že i přesto se Němci chtěli takového skvostu zbavit.

Němečtí majitelé to zdůvodnili tím, že je pro ně obtížné řídit tak velký areál z Düsseldorfu. Zároveň se ale nijak netajili tím, že se chtějí angažovat v zemích jako je Indie, Čína a Jižní Amerika. Jeden nemusí být učitel zeměpisu, aby pochopil, že tady něco nehraje.

Sčítání majetku a škod

Určité pochyby totiž panují právě nad otázkou finanční kondice Veletrhů. V letech 2012 a 2013 se firma udržela v zisku díky prodeji majetku. Před dvěma roky, pravda, podnik skončil v kladných číslech jen díky příjmům z provozu, ale loni se Veletrhy potýkaly s pětimilionovou ztrátou. Výstaviště navíc splácí úvěry v hodnotě přibližně půl miliardy, které v případě příznivého ekonomického vývoje může mít splacené do roku 2022.

Na první pohled by se mohlo zdát, že mnohamilionový dluh usvědčuje Němce, že si z Výstaviště vysáli něco málo na přilepšenou. Pravdou je, že zkušení výstavnictví z Düsseldorfu vsadili svého času na špatnou ekonomickou kartu. Rozhodli se pozdvihnout brněnské Výstaviště stavbou největšího výstavního pavilonu ve střední Evropě. Jenže trefili se do nejhorší možné doby. Slavnostní otevření obří haly, která stála zhruba miliardu korun, v roce 2009 znamenalo jediné - splácet dluh za megalomanskou investici v době ekonomické krize.

Právě moření dluhu svazuje Veletrhy i do budoucna a v případě další ekonomické krize může podnik stáhnout ke dnu jako koule na noze. Němci se podniku raději zbavili a město jim v tom ochotně vypomohlo.

Brno navíc nákupem nedokázalo zabránit propuštení většiny stálých zaměstnanců Veletrhů, přišlo totiž "s křížkem po funuse". Němci v ekonomické krizi propustili desítky lidí, kteří pracovali celý svůj život jen na Veletrzích a změna majitele jim dnes už nijak nepomůže.

Žádný správce areálu, ale podnikatel

Po tom všem se člověk musí ptát, jestli Brno koupí zadlužených Veletrhů neudělalo jen službu německým majitelům a samo bude tratit. Na magistrátu jsou ale jiného názoru. Město už oznámilo, že s místem blízko centra má řadu plánů. Na lukrativních pozemcích chce rozšířit tramvajovou smyčku u tramvajové vozovny, která se nachází poblíž. Součástí přestavby by měla být i vysněná lanovka do bohunického kampusu. Město chce na výstavišti postavit i hasičskou stanici a pořádat tam společenské akce.

Plány jsou to krásné, o tom žádná. Jenže veletržní areál je z podstatné části památkově chráněný a provádět tam stavební zásahy není jednoduché. Mimochodem i tento problém zmiňovali při svém odchodu němečtí majitelé. Město má sice v rukávu kartu pozemkového plánování, ale proti památkářům je i magistrát krátký.

Brno navíc nesmí zapomínat, že nekoupilo jen pozemky, ale v první řadě podnik, který musí provozovat a starat se o něj. Město se bude muset chovat nejen jako podnikatel, ale vzhledem k půlmiliardovému dluhu také jako hodně dobrý podnikatel. Jinak by investice ztratila smysl. Proto veškeré plány, co na výstavišti město postaví a co tam bude pořádat, nesmí omezit veletržní provoz.

Jen čas ukáže, jestli si Brno koupí takového kolosu neukouslo příliš velké sousto, které mu může nepříjemně zaskočit.

Tagy: Česko Brno domácí výstaviště veletrh česká ekonomika

Zdroje: vlastní