U letounu Dornier Do X se 12. července 1929 mělo nad Bodamským jezerem vyzkoušet pouze fungování ovládacích prvků ve vzletové fázi. Pilot továrny Dornier však příliš přitáhl berany a přidal trochu moc plynu, takže 40,9 m dlouhý dopravní létající člun (hydroplán) s dvanácti vrtulovými motory a 48metrovým rozpětím křídel skutečně absolvoval svůj první - neplánovaný - let. Leteckému konstruktérovi Claudu Dornierovi se tak splnil sen: vyrobil dosud největší dopravní letadlo na světě.

Konstruktérův splněný sen

Claude Dornier (1884-1969) se narodil v bavorském Kemptenu francouzskému otci a německé matce. Do roku 1913 měl pouze francouzský pas, což s sebou v době odvěkého nepřátelství mezi Německem a Francií přinášelo řadu problémů. Dornier získal v Německu vzdělání a v roce 1910 nastoupil do továrny na vzducholodě ve Friedrichshafenu, známé pod jménem svého zakladatele hraběte Ferdinanda von Zeppelina. Teprve krátce před první světovou válkou přijal Dornier německé občanství, zároveň si ale ponechal i francouzské. V roce 1914 Zeppelina opustil a založil si vlastní firmu Dornier Flugzeugwerke.

Za první světové války se svým týmem zkonstruoval několik hydroplánů a lehký stíhací letoun, z nichž se však žádný nedostal dál než do fáze prototypu. Teprve po roce 1919 několik jeho návrhů šlo do sériové výroby, včetně dopravního letadla Do B Merkur a dálkového létajícího člunu Do J Wal.

Svou velkou vizi uskutečnil Dornier až s modelem Do X. Stroj pojmul až 160 cestujících a 14 členů posádky a bez mezipřistání dokázal urazit vzdálenost 2300 kilometrů. O úspěchu se ale hovořit nedá. Jediný německý prototyp sice v letech 1930 až 1932 doletěl do Ameriky (s četnými mezipřistáními), ale pro každodenní využití byla konstrukce kvůli nejrůznějším menším či větším problémům nevhodná. Itálie sice dva stroje zakoupila pro vojenské účely, ale ani k tomu se obří letoun nehodil. Naděje na pravidelné transatlantické lety pak definitivně v roce 1933 pohřbila nehoda u Pasova, kdy se během přistání zlomila ocasní plocha. Letounů Do X tak byly postaveny pouze tři kusy.

Letouny pro luftwaffe

V nacistickém Německu vyráběla společnost Dornier především bombardéry. Velký význam pro luftwaffe měly střední bombardéry a noční stíhací letouny řady 17, modelů Do 17 a Do 217 se dohromady vyrobilo přes čtyři tisíce kusů. Od roku 1942 pak Dornier vyvíjel těžký stíhací letoun Do 335, vybavený dvěma motory vpředu a vzadu, který však nebyl nikdy použit.

Po roce 1945 byl Dornier jako jeden z předních výrobců letadel třetí říše a člen NSDAP internován ve Francii. S určitými problémy byl do roku 1949 denacifikován, ale musel začínat od píky. Nejdřív založil firmu na výrobu mechanických tkalcovských stavů a poté opět konstruoval letadla.

Nové nápady chrlil Claude Dornier až do vysokého věku, většinu se ovšem nepodařilo realizovat, jako například letoun s vertikálním vzletem Do 31. Jeho firma naopak uspěla s klasickými konstrukcemi, jako byly Do 15 nebo Do 27. Claude Dornier zemřel ve Švýcarsku v roce 1969 ve věku 85 let.

V roce 1974 Dornierovy závody spolu s francouzskou firmou Dassault-Breguet vyvinuly letoun Alpha Jet, který se během 70. a 80. let stal standardním cvičným letounem NATO.