Hektor s Masarykem rozhodně nebyl od hříběte. Dostal se k němu až jako patnáctiletý. Roku 1920 byl zakoupen od policejního ředitelství za 12 tisíc korun, Masaryk se o něj na své útraty staral od roku 1922.

Prezident ho měl velmi rád a vyrážel s ním na projížďky v okolí lánského zámku. Tuto aktivitu Masarykovi ostatně doporučovali i lékaři.

Hektor byl prý spolehlivý, klidný světlý hnědouš s hvězdou, snadno ovladatelný. I proto si ho zřejmě prezident tak oblíbil.

Masaryk miloval jízdu na koni | zdroj: Wikipedie.cz

Bohužel s přibývajícími roky začaly Hektora sužovat zdravotní problémy. Z počátku 30. let je dochována zdravotní dokumentace týkající se jeho léčby schvácených kopyt. V ní je i zmínka, že Hektor trpěl oboustrannou rozedmou plic a z toho plynoucí dušností.

Preparovaná hlava Hektora | zdroj: Národní muzeum

Masaryk platil náklady na léčení. Od jara 1931 už však kůň nebyl schopen jízdy. V lednu 1933 pak Hektor onemocněl a pošel na následky nádoru tenkého střeva.

Po smrti Masarykova milovaného koně preparovali a měl být původně určený Památníku Osvobození na pražském Žižkově. Během okupace vycpanina skončila schovaná ve skladišti Pražského hradu, aby v roce 1947 doputovala do Ústavu T. G. Masaryka v Bubenči. Tam už zůstala, i když dnes se z celého koně zachovala už jen preparovaná hlava. 

Netradiční jezdecká socha

V Lánech v současnosti stojí jezdecká socha Masaryka. Najdete ji před muzeem, které nese prezidentovo jméno. A je to socha trochu zvláštní a zřejmě na světě jediná svého druhu. 

Kůň má totiž skloněnou hlavu a pase se, což není u jezdeckých soch běžné. Autor díla, sochař Petr Novák, před lety popsal, že zachycuje scénu, kdy si prezident chce něco promyslet a nechá vydechnout koně, který se cvalem zahřál.

Masarykova socha u muzea v Lánech | zdroj: Profimedia