Přicházejí tisíce uprchlíků před válkou a také stovky dobrovolníků, kteří se jim už na hranici či kousek od ní snaží pomoci a pokoušejí se dostat je co nejdříve do jejich nových dočasných domovů. Pak jsou tam mladí muži, kteří nastupují do prázdných autobusů, které těsně před tím opustili uprchlíci. Jedou s nimi na opačnou stranu. Na Ukrajinu. Do války.

„Chlapci jdou do války.“

Ukrajinka Naďa 20 let pracuje a žije v Praze. Krátce po začátku invaze se přesunula do polského pohraničního města Přemyšl, kde koordinuje převoz uprchlíků právě do české metropole. „Jen včera jsme zajistili odvoz asi třem stovkám lidí,“ řekla ČTK. Celkem to už podle ní je více než 500 uprchlíků. U přijíždějících autobusů stojí s červenou cedulkou „Praha“. Když je uvnitř někdo mířící tímto směrem, zkontaktuje jej s řidičem. Těch na místě vždy čeká hned několik.

Improvizované humanitární centrum v Přemyšli vzniklo na parkovišti před uzavřeným obchodním centrem. Funguje ve dne i v noci. Soustředí se v něm humanitární pomoc, která se tady třídí a pak rozesílá dál. Přivážejí ji nejen Poláci, ale i dárci z dalších zemí. I z Česka. Míří sem též autobusy s uprchlíky z nedalekého hraničního přechodu. Autobus vždy zastaví na přesně daném místě, kde už čekají lidé jako Naďa s cedulkami. Nabízejí odvoz nejen po Polsku a do Česka, ale například i do Itálie.

Prázdné autobusy se pak vrací na Ukrajinu pro další uprchlíky. Nikdy ale nejezdí prázdné. Při rozhovoru s ČTK se v jednu chvíli Naďa prudce otočila. „A chlapci jdou do války,“ řekla a vzápětí se jí řinuly slzy z očí. Do autobusu nasedla šestice mužů. Především mladíků, kteří tak plní svou povinnost, vrací se z ciziny domů a chtějí se přidat k armádě. „Sláva Ukrajině,“ zvolal na schodech autobusu jeden z nich. „Sláva vám,“ odpověděla tiše Naďa.

V Přemyšli je už několik dní a jak dlouho zůstane, ještě neví. Starosti jí ale dělá velké množství zahraničních reportérů a televizních štábů. „Vím, že musíte informovat. Myslím ale, že to není dobré. Nemusí všichni, hlavně v Rusku, vědět, co se tady děje. Kolik je tady lidí,“ řekla a vzhlédla k obloze v obavě, aby i sem, těsně za hranici s Ukrajinou, nepřilétla ruská raketa.

„Můžeme pomáhat.“

S Naďou se na parkovišti setkala i Sandra Brožová z Prahy z nadace Výjimeční. „Situace k nějaké pomoci vybízela. Chtělo to se nějak zapojit a úplně nám nepřišlo naplňující odkliknout jen bankovní příkaz a někam poslat peníze. Chtěli jsme se zapojit víc,“ řekla mladá žena.

V Praze a ve Středočeském kraji zorganizovala s kolegy lidi, kteří sváželi léky, potraviny a dětské potřeby jako pleny. Objeli i lékárny a nakoupili velké množství léků. „Spojili jsme se s dalšími lidmi, kteří koordinují pomoc přímo na Ukrajině. Přesně vědí, co je tam potřeba. Dali nám seznam. Takže jsme vezli i rychlovarné konvice, mikrovlnky a také deky,“ řekla.

Vše pak v Přemyšli přeložili do starého autobusu. „Byl úplně narvaný věcmi. Odjeli pak do Kyjeva, kam vezli hlavně léky. Zbytek budou distribuovat po cestě,“ vysvětlila.

Původně chtěli do aut vzít i uprchlíky a odvézt je ještě v noci do Čech. „Je tady hodně řidičů, kteří čekají na někoho, koho mohou odvézt. Bylo tak zbytečné, abychom tady čekali taky. Dozvěděli jsme se, že koordinátoři na Slovensku v Uble řeší pomoc na novém hraničním přechodu, kde je velký tlak uprchlíků, ale není tam žádná organizace. Takže pojedeme na Slovensko. Ještě nevím přesně kam. Čekám na adresu a tam budeme pomáhat zakládat místo pro pomoc,“ uvedla.

Dodala, že pro čas strávený v Polsku či na Slovensku si volno z práce brát nemusela. „Naše nadace je součástí neveřejného finančního fondu. V rámci fondu to nyní nikdo neřeší, máme volné ruce. Můžeme pomáhat,“ uvedla Brožová.