Přestože to jednu chvíli vypadalo dramaticky, vše se podařilo urovnat a oba politici se nakonec sešli ještě během čtvrtka v pozdních večerních hodinách. Jednání šéfa Kremlu s německou političkou, která byla dlouhou dobu jeho spojencem v EU, se protáhlo přes půlnoc, trvalo kolem 2,5 hodiny.

Jenže tradiční vřelé vztahy mezi Moskvou a Berlínem buď vzaly za své, nebo se změnila rétorika určená pro veřejnost. V každém případě se oba politi příliš neshodli, minimálně co se týče příčin ukrajinské krize.

Mezi mlýnskými koly

Jak později uvedl Putinův tiskový mluvčí Dmitrij Peskov, obě strany mají i nadále "vážné neshody v pohledu na genezi vnitroukrajinského konfliktu a rovněž na prvopočátky toho, co se tam v současné době děje".

Merkelová potřebuje, aby Putin uznal alespoň něco z toho, co mu vyčítá Evropa. Jinak jí další pragmatický nebo dokonce přátelský dialog s Moskvou voliči neuznají. Zároveň je ale pod tlakem podnikatelských sfér, pro které protiruské sankce sice nemusí být nutně likvidační, rozhodně je ale připravují o peníze. Merkelová se tak svíjí mezi mlýnskými koly, přičemž Putin ji na pomoc příliš nespěchá, ani na konto dřívějšího přátelství.  

Ruský prezident sleduje vlastní agendu a pokouší se přeorientovat asijským směrem. Po období porozpadové deprese a chaosu, ve kterém se ocitlo nejen Rusko ale takřka všechny postsovětské země po rozpadu SSSR, a časech nejistého přešlapování kolem Evropy, kdy se kremelské špičky rozhodovaly, zda se nevydat přece jen na Západ, se Rusové rozhodli oprášit starou euroasijskou myšlenku.

Návrat eurasijství a ruské zmrtvýchvstání 

Ať už to měl Putin v plánu od začátku a na svých euroasijských plánech celou dobu neúnavně pracoval, nebo je měl pouze jako pojistku a pomyslná zadní vrátka, která se mu nyní hodila, v každém případě s ním má Merkelová (a s ní i celá Evropa) nyní celkem těžkou řeč. Putinova návštěva Srbska a jeho následné zpoždění na jednání s německou kancléřkou má symbolický charakter. Srbové mimochodem slaví osvobození Bělehradu až v pondělí 20. října. Ochotně ale posunuli termín monstrózní a velmi nákladné vojenské přehlídky na 16. října právě kvůli Putinovi.

Merkelová dopředu slíbila, že s ruským kolegou probere tři zásadní kroky, na nichž trvá Evropa – stáhnout ruská vojska od ukrajinských hranic, zajistit kontrolu společného pohraničí a ponechat Ukrajince, aby v klidu (a bez cizí "pomoci") uspořádali volby na celém území, tedy včetně vzbouřeneckého východu.

Kancléřka nezklamala a unijní požadavky Putinovi tlumočila. Jenže Rusové tento týden podepsali s Čínou historickou smlouvu na dodávky plynu, takže pro ně Evropa pomalu přestává hrát roli důležitého surovinového odbytiště. Vědí navíc, že se Evropané nemohou vzdát ruského plynu ze dne na den. I kdyby se nakrásně pokoušeli konečně dosáhnout energetické nezávislosti na Rusku, po níž se volá už dlouhá léta, zabere jim to několik let.

Současná situace tak ukazuje Putina sice možná v jeho "pravých barvách", před nimiž varovaly kritické hlasy už dlouhou dobu, zároveň ale jako geniálního stratéga, ať už se mu daří následovat dlouhodobé plány, nebo jen mistrně reagovat na nové podmínky, které nastaly po kyjevském Majdanu. Nakolik se mu jeho euroasijská budoucnost povede, ukáže čas (z krátkodobého hlediska jsou změny pro Rusko minimálně v ekonomické rovině bolestivé). Milánský summit euroasijské organizace ACEM má v každém případě historický charakter.