"Jednou jsme se doslechli, že někdo zemřel před naším domem. Šli jsme se podívat ven. Byly tam jasné známky násilí. Ten muž neměl košili. Byl jsem velmi překvapený těmi potoky krve, které tekly po ulici. Necítil jsem ale strach, byl jsem velmi zvědavý. Tak začala moje fascinace krví," popsal britskému serveru BBC, co odstartovalo jeho kariéru.

Stál před domem a čekal, až přijede někdo, kdo krev uklidí. Nikdo nepřišel. "Ptal jsem se matky, a když přišel domů z práce, i otce: 'Co se stane s rozlitou krví po vraždě? Jak se dá uklidit?'. Otázky jsem opakoval několik dní, až mi řekli, abych už mlčel," vzpomíná Tavera.

Tak přestal o krvi mluvit a začal hledat odpovědi v knihách. Rozhodl se, že když nikdo takový není, čističem se stane on. Nejdřív začal studovat knihy o medicíně, ty byl ale moc obecné. "Pak jsem našel knihu o soudním lékařství. Četl jsem o procesu smrti a o tom, co se stane s mrtvolou. Hodně jsem se toho naučil," říká. Třeba to, že vražda není z pohledu "dopadů" to samé, co nehoda – v případě vraždy je všude víc krve.

Když mu bylo sedmnáct, začal experimentovat. U řezníka nakoupil hovězí játra a kosti a doma pak zkoušel, jak jde krev vyčistit z různých povrchů. Protože v Mexiku, ve kterém je denně zavražděno 57 lidí, neexistoval žádný forenzní čistič, musel se vše naučit sám.

Samouk s vlastními recepty na čistidla

Ale i když byl čištěním krve posedlý už odmalička, firmu si založil teprve před šestnácti lety. Nejdříve sloužil v armádě, poté se živil jako bodyguard. Ve volném čase se ale dál vzdělával a vymýšlel způsoby, jak krev vyčistit, radil se s i patology.

"V průběhu let jsem vymyslel více než tři sta různých vzorců, jak vyčistit krev. Některé metody jsem postupně zdokonalil, jiné se nezměnily od té doby, co jsem je zkusil poprvé," podotýká.

Každý povrch má své postupy a metody, jinak se čistí krev ze zdi, jinak z autokoberce a jinak se přistupuje k osobním předmětům, třeba prstenům. Záleží také na tom, jak a kde osoba zemřela.

"Než dorazím, ptám se, co se stalo a kde se mrtvola nacházela. Také potřebuji vědět, jestli byl mrtvý člověk nějak nemocný a zda tedy hrozí kontaminace. Takhle si mohu vše dopředu naplánovat," říká.

Sluchátka s metalem 

Tavera je posledním člověkem, který navštíví místo činu. Přichází poté, co policie vše zaznamenala a po pohřbu. Pozůstalí se tak na něj často obracejí i jako na terapeuta. "Na začátku se mě to osobně dotýkalo, teď zdvořile poslouchám a jdu udělat svou práci," uvádí.

Už roky zůstává jeho pracovní postup neměnný. Na každý případ se psychicky naladí operními áriemi a během práce přejde na drsnější hudbu. "Vždy poslouchám tři stejná díla: Tristana a Isoldu od Wagnera, 666 Number of the Beast od Iron Maiden a Paranoid od Black Sabbath. Opera mě uklidňuje, pomáhá mi se soustředit a připravit se psychicky. Ale jakmile si obléknu uniformu, chci poslouchat heavy metal," popisuje svůj pracovní rituál.

Lidé, kteří si Taveru najímají, vnímají jeho práci jako symbolickou tečku. Když jim předává uklizenou místnost, v níž není ani památka po hrůzách, které se v ní staly, často prý pláčou úlevou. "Od okamžiku nálezu těla do té doby, než skončím svou práci, musí žít s všudypřítomnou krví – na podlaze, na stěnách v koupelně. A krev smrdí. Takže když zápach zmizí a dům je čistý, jejich nálada se změní. Stále to bolí, ale je to aspoň o jedno břemeno míň," říká.

Úklid beze svědků i dokladů od policie? Nikdy

Nejhorší zločin, po kterém musel uklízet, byla podle něj čtyřnásobná vražda v Mexico City. "Na té scéně bylo vidět hodně zlosti a zoufalství," podotýká. Úklid trval jeho týmu více než deset hodin. Po jejich odchodu dům vypadal, jako by se v něm nikdy nic zlého nestalo.

Protože je Mexiko centrem zločinu, dává si Tavera pozor na to, aby měli zákazníci v ruce vždy potvrzení od policie, že může vstoupit na místo činu. Bez něj zakázku nepřijme.

"Několikrát mi volali lidé, kteří po mně chtěli odvést práci, ale když jsem se ptal na právní dokumenty, neměli je. Místo toho mi nabídli peníze, dobré peníze. Když jsem řekl, že bez dokumentů nemohu pracovat, rychle zavěsili. Mohli to být zločinci nebo snad jen hloupý vtip, nevím…" říká muž, který si splnil svůj dětský, byť trochu netradiční sen.