Mučení. Vraždění jinověrců. Dětí. Uřezávání hlav na videu. Spálení a zohavení těl, jejich vystavování na internetu a nadšené zprávy o popravách zajatců třeba na Twitteru. Takové praktiky si drtivá většina lidí spojí s jedinou organizací, která si říká Islámský stát (IS).

Mohlo by se zdát, že IS dovedla strategii teroru v technologickém věku k dokonalosti. Existuje ovšem ještě jedna část světa, kde jsou podobné praktiky na denním pořádku. Sousedí přímo se Spojenými státy.

Až do nedávného únosu a vraždy desítek studentů a studentek ve státě Guerrero bylo o Mexiku u nás slyšet jen málo. V povědomí nejširší veřejnosti se sice s touto zemí pojí násilí a boje drogových kartelů, o míře krveprolití se ale příliš nemluví. Nehodí se to.

Jak ostatně vyjádřil i prezident Zeman, teror je přece spojen výhradně s islámem. Mexiko je oproti tomu země výrazně křesťanská, druhá největší katolická bašta na světě. Navíc není mediálně zajímavá, protože násilí se z jeho území přenáší do států, které si většina Evropanů umí jen těžko zařadit a kromě toho nedisponuje dostatkem zajímavých přírodních zdrojů - Belize, Guatemala, Salvador, Honduras, Nikaragua…

Drogové války v technologické éře

Praktiky teroru se v Mexiku začaly rodit a zdokonalovat už na začátku tzv. "války proti drogám" vyhlášené tehdejším prezidentem Felipe Calderónem v roce 2006. Stát se tehdy rozpadl na území ovládané vládou a jednotlivými kartely, z nichž některé začaly postupně nabývat dnes až takřka náboženské podoby.

Templářští rytíři (Los Caballeros Templarios) například zneužívají křesťanskou symboliku podobně bizarně jako islamisté zneužívají muslimskou symboliku v Sýrii, Iráku i jinde. V jejich znaku je templářský rudý kříž, jejich mrtvý zakladatel Nazario Moreno González přezdívaný Nejšílenější se stal "světcem", k němuž se někteří Mexičané dokonce modlí. Templáři, ale také jiné kartely jako Sinaloa nebo Los Zetas, denně nechávají na území Mexika těla bez hlav jako zprávy o tom, co se stane jejich nepřátelům z ostatních gangů, vlády nebo z občanských milic.

Pro ilustraci několik čerstvých zpráv. Prvního ledna bylo u města Chilapa de Alvarez ve státě Guerrero nalezeno pět mrtvých těl spálených na popel a bez hlav. O týden dřív bylo nedaleko odtud nalezeno hned jedenáct těl bezhlavých mladíků se známkami pokusu o spálení a posměšnou zprávou konkurenčnímu kartelu. 

Každodenní realita poprav a krveprolií

Cílené vraždy dětí se stávají dalším nástrojem v rukou drogových kartelů. Smrt dětí mimořádně posiluje vědomí teroru a nadvlády. Velké i menší mexické kartely kromě toho využívají sociální sítě, YouTube a vysílají přes internet. Jejich vůdci poskytuj rozhovory vlastním televizím, novinám nebo internetovým serverům. Na kartely se navázal rozsáhlý kulturní průmysl včetně oslavné propagandistické hudby známé jako narcocorridos, populární v Mexiku i mezi hispánskými komunitami ve Spojených státech, glorifikující násilí a akce gangsterů jako činy lidových hrdinů.

Mezinárodní společenství se v posledním roce dušuje, že udělá vše proto, aby zastavilo Islámský stát, zdroj monstrózních praktik. A přitom přímo na státních hranicích největšího bojovníka proti radikálnímu islámu leží stát sužovaný podobným terorem jako Sýrie nebo Irák.

Mimochodem třeba unijní velvyslankyně v Iráku Jana Hybášková označuje IS za kriminální (nikoli teroristickou) organizaci. Její podoba s nejrozvinutějšími drogovými kartely jako Sinaloa nebo Los Zetas je skutečně zarážející. Mexiko žije už osm let v realitě každodenních poprav a násilí spojeného i s náboženskými praktikami, jako je kult Svaté smrti (Santa Muerte) nebo zmiňovaných templářů. Přes sto tisíc lidí bylo zavražděno, na třicet tisíc lidí zmizelo a nejspíš také zemřelo.

Násilí se navíc přelévá do všech okolních států, které k vlastní smůle nemají dost ropy, aby se o jejich osud zajímal zbytek světa. Tváří v tvář drogovému teroru stojí Mexiko i jeho okolí zcela osamoceně.