Výjimkou není v tomto ohledu ani následník britského trůnu princ Charles, který několikrát pocítil potřebu zasvěceně hodnotit vzhled nejrůznějších budov, třebaže jeho architektonické vzdělání je nulové. Jistou roztomilou prostořekost při svých soudech nepochybně zdědil po svém otci, vloni zesnulém princi Philipovi.

Ze všech Charlesových projevů se asi nejvíce zapíše do paměti ten ke 150. výročí vzniku Královského institutu britských architektů (RIBA), v němž se přesně před 38 lety vyjádřil k navrhovanému rozšíření Národní galerie v Londýně. Tu označil za „monstrózní karbunkl na milované a elegantní přátelské tváři“. Ve stejném projevu 17. května 1984 princ z Walesu kritizoval také plány stavby, která měla nahradit viktoriánskou budovu Mappin & Webb. Návrh byl sice nakonec nahrazen jiným, ale ani ten Charlese příliš nenadchl. Budova No 1 Poultry podle něj připomíná spíše staré rádio z 30. let.

Do architektury princ nicméně kafral i později. O návrhu One Canada Square (druhé nejvyšší obývané britské budovy) v londýnském finančním centru Canary Wharf už v roce 1987 řekl, že by se zbláznil, kdyby měl v něčem takovém pracovat. O rok později to pak schytala birminghamská ústřední knihovna navržená Johnem Madinem (zbouraná v roce 2016), která podle Charlese vypadá jako "místo, kde se knihy spíše pálí než uchovávají". V roce 2008 zase Charles v nové aule univerzity v Essexu v projevu k vojákům před jejich odletem do Afghánistánu prohlásil, že budova vypadá "jako popelnice".

Lord Peter Palumbo, předseda Britské rady pro umění, o Charlesovi prohlásil: "Mohu říct jediné: Bůh žehnej princi z Walesu a Bůh nás ochraňuj před jeho architektonickým úsudkem."

Ale abychom princi nekřivdili: Z celého slavného projevu vyplývá, že Charles, který často bývá prezentován jako staromódní, se v zásadě nestavěl proti moderní architektuře. Šlo mu spíš o to, aby se nemíchaly dohromady různé styly a nepřistavovaly se budovy, které působí jako pěst na oko. Prohlásil, že by už spíše chápal, kdyby se například zbouralo celé Trafalgarské náměstí a postavilo se znovu – s jediným architektem, který bude mít celé uspořádání na starosti.

A v tom má možná princ Charles pravdu. Opravdu dobrá moderní architektura může klidně stát vedle klasických staveb a jedna druhou navzájem naopak umocňuje. Britská veřejnost se v tehdejším mediálním sporu postavila na princovu stranu a Charlesem kritizovaný návrh rozšíření galerie nakonec neprošel. Nahradila jej stavba, jejíž ambicí bylo co nejméně rušit – ale také si jí dnes nikdo nevšimne.