Mocná matka tří králů, která přihlížela Bartolomějské noci

GALERIE MAGAZÍN - Magazín autor: Šárka Novotná

Kateřina Medicejská měla turbulentní život plný zvratů, desetiletí tahala za nitky ve Francii 16. století a zároveň bývá spojována s masakrem takzvané Bartolomějské noci. V sobotu uplyne 430 let od její smrti. 

Bartolomějská noc

Bartolomějská noc,zdroj: Profimedia.cz

Na svět přišla 13. dubna 1519 ve Florencii a brzy po narození ztratila oba rodiče. Její výchovu převzali příbuzní z vlivné rodiny Medicejů.

Příbuzenský vztah ji pojil i k papeži Klementu VII., který mladičké dívce sehnal ženicha: Jindřicha, druhorozeného syna francouzského krále Františka I. Byla to dobrá partie. Dívka se vdala ve 14 letech, velké štěstí v manželství však zřejmě nenašla.

Jednak brzy po sňatku zemřel Klement VII. a jeho nástupce odmítl vyplatit Kateřinino přislíbené bohaté věno, což novomanželce zhoršilo pozici u dvora. Za druhé si její muž už krátce po sňatku začal s milenkou svého otce, o 19 let starší Diane de Poitiers. Ta se stala vlivnou metresou na úkor výhod jeho zákonité manželky a blízká panovníkovi zůstala až do konce jeho života.

Kateřině neprospělo ani to, že dlouho nepřivedla na svět potomka. Jindřich zplodil nemanželskou dceru, takže vina "neplodnosti" padala právě na její hlavu. Tlak pak ještě vzrostl v době, kdy Jindřichův starší bratr František zemřel, a on se tak stal dědicem trůnu.

První dítě - František - nakonec přišlo na svět až v lednu 1544. Důvodem letité bezdětnosti páru prý byly jisté fyzické anomálie, které bránily početí potomka. Až lékař Jean Fernel jim prý poradil, jak na to.

Kateřina nakonec porodila 10 dětí, rané dětství jich přežilo sedm. Při posledním porodu dvojčat ve svých 37 letech málem zemřela. Dcerku Janu porodila mrtvou, Viktorie přežila jen pár týdnů.

Cesta k moci

Kateřina neměla velký vliv ani jako královna - stala se jí v roce 1547. Diane měla stále navrch. Přelom přišel až poté, co ovdověla. Roku 1559 se totiž Jindřich smrtelně zranil během turnaje a na trůn nastoupil patnáctiletý syn František, ženatý s o něco starší Marií Stuartovnou - dcerou skotského krále Jakuba V. a Marie z vlivného francouzského katolického rodu de Guisů. Tehdy se nicméně Kateřina ještě držela v pozadí.

Novopečený král František II. však už o rok později zemřel na sepsi. Dalším následníkem byl jeho bratr Karel, jemuž bylo pouhých devět let. Kateřina tudíž začala tahat za nitky a stala se vlivnou osobností a regentkou země, která byla kvůli sporům mezi katolíky a protestanty – hugenoty - na pokraji občanské války.

V roce 1562 vypukla po masakru u Vassy první z hugenotských válek. V následujících letech se pak s přestávkami konaly ještě další dvě. Na jedné straně byl dominantní, bohatý katolický rod de Guisů, na druhé kalvinističtí Bourboni příbuzní s vládnoucí dynastií v malém Navarrském království na severu Španělska.

Mírová smlouva uzavřená roku 1570 v Saint Germain-en-Laye měla zajistit konec vyčerpávajících konfliktů a zajistit hugenotům svobodu vyznání. Napětí však neodeznělo. Tím spíš, že rod de Guisů upadl u dvora dočasně v nemilost, zato protestantský šlechtic a admirál Gaspard de Coligny se stal členem královské rady, což katolíky popuzovalo – zvlášť když na něj prý navíc dost dal sám král.

Nepříjemná pro ně byla i účast některých hugenotů v konfliktu Nizozemska se Španělskem - obávali se, aby tyto aktivity de Coligny nepodpořil, a nezatáhl tak Francouze do boje. Kateřina Medicejská, která si udržela vliv i poté, co roku 1563 skončilo její regentství, začala spřádat ambiciózní plán.

Dráždivá svatba na obzoru

Rozhodla se provdat Markétu, jednu ze svých dcer, za Jindřicha Navarrského. Sňatek měl posílit pozici královského rodu z Valois a zároveň uvolnit napjaté vztahy. Její záměr však mnohé pobouřil - třeba papeže Řehoře XIII., španělského krále Filipa II. a nelíbil se ani Jindřichově matce Janě III. Navarrské.

Sama Markéta se navíc měla provdat za Jindřicha de Guise, její bratr - král a matka ji však donutili podvolit se jejich plánům. Nakonec se podařilo sehnat i oddávajícího. Byl jím kardinál Karel Bourbonský, sice katolík, zároveň však strýc potenciálního ženicha.

Kateřina nakonec svůj záměr prosadila a v srpnu 1572 se na důležitou svatbu do katolické Paříže sjeli stovky hugenotských šlechticů. Už dva měsíce před svatbou však došlo k podivné události, kdy náhle onemocněla a zemřela ženichova matka, která se ubytovala v Paříži a připravovala se zde na svatbu. Kolovaly klepy, že její smrt zapříčinila Kateřina.

Samotná událost 18. srpna pak byla poněkud bizarní. Jindřich stál po velkou část katolického obřadu venku, nevěstě Markétě z Valois se pak nechtělo říci ano, takže její bratr ji nakonec prý zmáčkl hlavu, aby na "sňatek přikývla".

O dva dny později byl spáchán atentát na admirála de Coligny. Pachatel je dodnes neznámý; mluví se o rodu de Guisů, vévodovi z Alby, který měl jednat na příkaz španělského krále, i samotné Kateřině Medicejské, která by se tak mohla chtít zbavit člověka, na něhož její syn hodně dal. Admirál nicméně útok přežil, zločin však pobouřil hugenoty, kteří slibovali pomstu.

Následně se v paláci Tuileries konala porada, jíž se účastnili i Kateřina a král. Jejím výsledkem bylo rozhodnutí nechat povraždit několik desítek hugenotských předáků – šlechticů, prý z obavy před povstáním hugenotů a k oslabení jejich moci. Na seznamu, který obdržela královská švýcarská garda, byl i zraněný admirál de Coligny, kterého později opravdu dobili.

Hugenoti byli vyhnání z Louvru, kde pobývali, a vypuklo vraždění (Bartolomějská noc), které se však vymklo kontrole. Zabíjet totiž začali i Pařížané, prý částečně povzbuzeni fámou, že mají pobít všechny protestanty. Masakr trval tři dny, stál životy tisíců lidí a vlna násilí se následně přelila i mimo Paříž. V následujících dvou měsících se konaly útoky ve více než desítce převážně katolických měst a koncem roku došlo na počátek další náboženské války.

Jindřich Navarrský přežil - a konvertoval.

Další léta, nový král

Dva roky po masakru zemřel i král Karel IX. Do Francie se vrátil další potomek, Jindřich, který se teprve v roce 1573 stal polským králem. Kateřina ho měla ze všech svých synů nejraději. Na rozdíl od svých bratrů začal vládnout jako dospělý a ona ho neovládala tak, jako předchozího krále. Přesto zůstala důležitou postavou v nepokojné Francii.

Když v 80. letech zemřel i Kateřinin nejmladší syn František (původně Hercule, ale nechal se přejmenovat na počest svého zesnulého bratra), zůstal posledním mužským potomkem rodu Valois stále bezdětný Jindřich III.

Sama Kateřina pak přihlížela také takzvané "válce tří Jindřichů", tedy krále, jeho švagra Jindřicha Navarrského a vévody Jindřicha de Guis. Vévoda de Guis, podporovaný Španělskem, se nakonec obrátil i proti králi, získal rozsáhlý vliv, včetně Paříže, a zdálo se, že ho donutí k abdikaci. Král nakonec vévodu nechal zavraždit a korunu odkázal právě svému švagrovi Jindřichu Navarrskému.

Toho se však už Kateřina Medicejská nedožila. Zemřela v 69 letech krátce po vévodově vraždě, patrně na zánět pohrudnice. Přežila osm ze svých deseti potomků. Pár měsíců po její smrti zavraždil Jindřicha III. dominikánský mnich.

Vedle politických záležitostí je Kateřina vnímána i jako význačná patronka umělců a bývá označována ze jednu z nejmocnějších žen 16. století. Jak velkou roli sehrála v masakru během Bartolomějské noci, není dodnes zcela jasné.

Tagy: Francie Itálie zahraničí katolická církev víra a náboženství Panovníci a šlechta dějiny a fakta

Zdroje: vlastní,Wikipedia.org