Netradiční způsob protestu proti politikům, takzvaný "milkshaking", se stal populární během května, kdy finišovaly kampaně do evropských voleb a koktejlem to schytal nejeden kandidát.

Milkshaky tak částečně nahradily syrová vejce, jejichž házení na politiky má u Britů velmi bohatou historii. Mléčné koktejly se ale od tradičně házené potraviny neliší pouze v jiné konzistenci a absenci skořápky. Zatímco vajíčka vždy byla protestní zbraní všech nespokojených občanů a mířila na představitele celého politického spektra, samotné útočení milkshakem je politicky vymezené.

Útoky mléčnými koktejly se na začátku května staly symbolickou zbraní odpůrců krajní pravice a brexitu poté, co byl na veřejnosti milkshakem opakovaně pokropen kontroverzní britský aktivista a neúspěšný kandidát do evropského parlamentu Tommy Robinson.

Videa a fotky našlehaným mlékem zmáčeného příznivce krajní pravice obletěly internet a nejen mezi jeho politickými odpůrci se staly těžce virálními. Tématu se pochopitelně chytli i nejrůznější internetoví vtipálci a milkshaking se tak rychle stal i tématem internetových memů.

Věci se postupně chopili také různí radikální antifašističtí a antirasističtí aktivisté. Sociálními sítěmi se začaly šířit příspěvky s hashtagy jako #MilkshakesAgainstRacism, #MilkshakesAgainstFascism, #MilkshakeMovement nebo #SplashTheFash, vyzývající další lidí na sítích k "pocákání fašouna". Na internetu se objevila i různě předělaná symbolika antifašistů doplněná právě o koktejly - třeba mléčná verze samolepek Antify nebo známý obraz od streetartového umělce Banksyho, kde místo kytice vrhá maskovaný muž právě milkshake.

Koktejlová verze samolepky Antify | zdroj: Repro Twitter

Po Robinsonovi byl milkshaky opakovaně zkropen také kontroverzní youtuber Carl Benjamin, který neúspěšně kandidoval do evropského parlamentu za probrexitovou populistickou stranu UKIP. Benjamin, vystupující na YouTube pod přezdívkou Sargon of Akkad, kolem své osoby v minulosti rozpoutal velké haló, když před třemi lety vtipkoval o znásilnění britské poslankyně Jess Phillipsové.

Třeste se před koktejly

Vůbec nejvýraznějším případem pocákání politika mléčným koktejlem se ale stal útok na bývalého předsedu UKIP Nigela Farage, který je momentálním vítězem britských voleb do evropského parlamentu, kde zabodoval se svou novou Stranou pro brexit.

S možností vrženého milkshaku na tak výraznou osobu, jakou jeden z hlavních zastánců brexitu bezesporu je, se po předešlých útocích předem počítalo. Například během Farageovy kampaně v Edinburghu 17. května místní policie požádala fast food McDonald's nacházející se kousek od místa, kde měl politik řečnit, aby z bezpečnostních důvodů přestali mléčné koktejly během akce prodávat. Řetězec žádosti vyhověl, zákazníci toužící po koktejlech měli smůlu a na Farage ten den nikdo nic nechrstnul.

Mimochodem - tohoto kroku McDonald’s využil v rámci marketingu jeho konkurent Burger King, na jehož oficiálním twitteru se objevila lehce provokativní zpráva pro obyvatele Skotska, že v Burger Kingu bude možné mléčné koktejly koupit celý víkend. Za to se mimo jiné na řetězec snesla kritika, protože řada lidí za tweetem viděla schvalování koktejlových útoků na politiky. Na to Burger King reagoval prohlášením, že neschvaluje ani násilí, ani plýtvání svými lahodnými koktejly.

Dear people of Scotland.

We’re selling milkshakes all weekend.

Have fun.

Love BK #justsaying

— Burger King (@BurgerKingUK) May 18, 2019

Pár dní nato měl už Nigel Farage výrazně menší štěstí a na šéfa Strany pro brexit byl 20. května během předvolební kampaně v ulicích Newcastlu chrstnut mléčný koktejl s příchutí banánu a slaného karamelu náhodně kolemjdoucím odpůrcem Paulem Crowtherem.

Událost, pro niž se na internetu vžila přezdívka #MilkshakeGate, oblétla světová média a přitáhla k nezvyklé formě protestu ještě větší pozornost. Krom další nálože milkshakingem inspirovaných memů vznikla třeba i jednoduchá webová hra nazvaná podle jednoho z hashtagů "Splash the Fash", kde je vaším cílem vrhat koktejly po postavičkách, které nápadně připomínají Farage, Benjamina a Robinsona. Známý satirický web The Onion pak třeba vydal článek o tom, že Nigel Farage na následky zranění koktejlem zemřel.

Rozjela se pochopitelně i vyhrocená diskuse o tom, jak moc je vrhání milkshaků po politicích v pořádků a zda se jedná o vyloženě násilný čin, nebo jen o nezvyklou formu protestu. A jak to v takových případech bývá, lidé se z velké části rozdělili podle toho, komu zrovna fandí. Farageovi příznivci tak například mluví o nepřijatelné radikalizaci a násilí, ověnčené hesly jako "milkshake today, acid tomorrow" (dnes milkshake, zítra kyselina). Na to se jich odpůrci třeba naopak ptají, proč podobně nemluvili, když před třemi měsíci šéfa labouristů Jeremyho Corbyna zasáhlo vejce (i Nigel Farage to mimochodem před pěti lety schytal vejcem). A tak dále, a tak dále.

Pořádná dávka vajec

Po politicích všude po světě létají různé věci. K těm nejoblíbenějším pochopitelně patří zmiňovaná vejce. U nás si jistě každý vzpomene na házení vajec po bývalém premiérovi Jiřím Paroubkovi a jeho kolezích z ČSSD, což byl ve své době velký fenomén. Samozřejmě v tuzemsku létala vejce i jindy, v 90. letech třeba po Václavu Havlovi i Václavu Klausovi, ač u toho se stal legendárním spíše pozdější "atentát" airsoftovou pistolí.

V posledních letech pak u nás vejce mířila na prezidenta Miloše Zemana nebo na neúspěšného kandidáta ANO na primátora Prahy Petra Stuchlíka. Byť vedle vlny házení vajec po Paroubkovi to jsou všechno opravdu spíš maličkosti. O protestech proti tehdejšímu šéfovi ČSSD dokonce složil písničku nazvanou "Tanec mezi vejci" hudebník Jaromír Nohavica.

Jak bylo zmíněno výše, právě Velká Británie má velmi bohatou historii, co se házení vajec týče. Letící vejce zažili britští premiéři jako Harold Wilson, John Major nebo Tony Blair. Legendárním se stal vajíčkový útok na místopředsedu vlády Johna Prescotta v roce 2001, který skončil tak, že se politik po zásahu na demonstranta vrhl a uštědřil mu pár slušných ran, dokud je lidé stojící kolem neodtrhli.

Vejce pak létají i za oceánem. Jako výrazně větší kliďas než John Prescott se ukázal bývalý kalifornský guvernér a herec Arnold Schwarzenegger. Během mítinku v roce 2003 mu jeden z odpůrců rozmázl vejce po saku, což vzal představitel terminátora s humorem a se smíchem si postěžoval, že mu muž dluží slaninu, protože vejce bez slaniny není to pravé.

Co se amerických politiků týče, výrazně menší štěstí měl bývalý prezident George W. Bush. Jistě není potřeba příliš připomínat legendární čin iráckého novináře, který po něm na protest nehodil žádné jídlo, ale své vlastní boty. Ve své době tato událost inspirovala řadu politické satiry, a podobně jako podle vrhání milkshaků i podle ní vznikly jednoduché parodické videohry, kde se snažíte bývalého prezidenta USA zasáhnout botou.