Vědci systematicky vyvolávali u pokusných krys pomocí elektrošoků strach z vůně máty, až se strach zautomatizoval. Krysy následně nechali zabřeznout a vrhnout. Mezitím připravili kontrolní skupinu krys, jejichž matky neměly negativní reflex na mátu. Vůně máty pak vyvolala strach pouze u mláďat z první skupiny.

Experti měřili jak úroveň stresového hormonu kortizol, která se zvýšila, jakmile byla mláďata vystavena vůni máty, tak sledovali i činnost amygdaly. Tato část mozku hraje v pozdějším věku hlavní roli při vzniku strachu. Jakmile krysí mláďata dostala lék, který zablokoval činnost amygdaly, strach z máty přejatý od matek u nich zmizel.  

Zajímavostí je, že mláďata z první skupiny reagovala na mátu vystrašeně, i když neměla poblíž matku. Vědci totiž zajistili, aby se k nim dostal pach matky prožívající strach z máty.  

"Než získají vlastní zkušenosti, mláďata přejímají zkušenosti svých matek. Ale co je ještě důležitější, tyto vzpomínky přenesené z matčiny strany přetrvávají velmi dlouho, zatímco jiné typy zkušeností z dětství, pokud se neopakují, rychle zanikají," vysvětluje vedoucí autor studie Jacek Debiec.

Díky experimentu s hlodavci by lékaři mohli úspěšně a včas blokovat „dědičné“ fobie a zabránit tak problémům ve zralém věku. Zatím ale není jasné, jestli jsou poznatky odborníků přenositelné na člověka. S krysami se jim jejich předpoklady ovšem potvrdily.