Když začneme poněkud od základu - proč se vůbec začala používat biopaliva? Co bylo tím hlavním důvodem?

Mluvíme-li o dnešním poněkud nešťastném používání biopaliv, pak hlavním důvodem bylo přesvědčení Evropského parlamentu a členských států unie, že biopaliva dokážou snížit globální emise skleníkových plynů.

Následovala legislativní úprava, Směrnice 2009/28/EC o obnovitelných zdrojích (Renewable Energy Directive), která stanovila cíl 20 procent podílu energie z obnovitelných zdrojů v EU do roku 2020. No a z toho má být polovina, tedy 10 procent, realizována v dopravním sektoru.

Následně pak směrnice 98/70/EC o kvalitě paliv (Fuel Quality Directive) stanovila závazný cíl snížit o 6 procent intenzitu skleníkových plynů z paliv používaných v silniční dopravě a nesilničních pojízdných strojích. V obou případech podotýkám, že šlo o shodu členských států unie v Evropské radě a Evropského parlamentu, takže budeme-li spravedliví, společný omyl.

Odkdy se biopaliva používají?
To už je poněkud složitější a rozhodně velmi dobrá otázka. Především, pokud se shodneme na tom, že biopalivo je každé palivo, které je z přírodního materiálu, tak teoreticky používáme biopaliva od té doby, co člověk používá oheň, protože dřevo je biopalivo.

Ještě můj dědeček měl za války auto na dřevoplyn. Tento pohon se využíval poměrně běžně u prvních modelů aut nebo když byl nedostatek standardního paliva. Ropná krize v 70. letech pak samozřejmě spustila novou vlnu zájmu o biopaliva, která ještě vzrostla v důsledku klimatických změn.

V Evropě byly spuštěny první podpůrné programy pro biopaliva v 70. letech. V 90. letech už byla paliva ve fázi industriální výroby a EU je začala poprvé regulovat v rámci společné zemědělské politiky. V roce 2003 se začaly objevovat první texty, které se snažily oživit sektor s biopalivy - například směrnice z roku 2003 měla podpořit používání biopaliv v dopravě. V roce 2007 pak komise představila balíček 'Climate and Energy Package', jehož součástí byly právě ony dvě směrnice, o kterých jsem se zmínil v první otázce.

Často se mluví o biopalivech první nebo druhé generace, co to znamená?
Biopaliva první generace jsou vyráběna z olejnin nebo cukrových plodin, prostě potravinových plodin, které musí růst na orné půdě. Není těžké z nich energii získat. Ovšem ekologické důsledky jsou takové, že využívání těchto biopaliv může být stejně škodlivé jako využívání fosilních paliv.

Poptávka po těchto biopalivech vede k novým záborům půdy a ke konkurenci ve využívání zemědělské půdy pro potraviny. To logicky může vést k nižší dostupnosti potravin pro určité skupiny obyvatelstva, ke spekulacím s půdou a obecně vyšším cenám za jídlo. Jednoduše to zvýšuje tlak na ceny potravin. Pochopitelně nová zemědělská půda taky znamená odlesňování, a to už vůbec není dobré, pokud se bavíme o důsledcích v podobě změny klimatu. To, že jsme ten problém tak trochu exportovali do třetího světa, ještě neznamená, že se nám nevrací zpátky.

Dnešní svět je tak protkán závislostmi a náš druh je už tak silný, že se nám každá nepozornost vrátí jako bumerang. Biopaliva druhé generace jsou vyráběna z odpadu, zbytků ze zemědělství a třetí generace už bude produkována třeba z řas a podobně. Z těchto surovin se sice energie získává obtížněji, ovšem zase bez zmíněných vedlejších následků.

Hovoří se samozřejmě též o jejich budoucnosti, lepším profilu oproti běžným pohonným hmotám - je tomu tak skutečně? Nebo jen příliš nevíme o nějakých zásadních negativech, které mohou být s biopalivy spojeny?
Biopaliva jako taková samozřejmě v přechodu na nízkouhlíkovou ekonomiku svoje místo mají, o tom není sporu. Biopaliva první generace ovšem byla krokem nesprávným směrem.

Negativa spojená s biopalivy první generace jsme samozřejmě časem poznali. Není problém na takové poznání reagovat, jen je třeba respektovat realitu a rozhodovat se podle ní, ne podle chamtivosti po penězích. A to se v tomto případě bohužel nedaří. Zatímco Evropský parlament se vzpamatoval včas a chtěl zařadit zpátečku už v roce 2008, v členských státech unie byl byznys s biopalivy první generace byl už tak rozbujelý, že Evropská rada nebyla schopna se k ničemu odhodlat.

I současná reakce je nedostatečná. Na plénu se minulý týden konečně odhlasoval návrh, který bere nepřímé využívání půdy v potaz. Jenže současně bohužel členské státy místo přijetí původního návrhu na zastavení rozvoje biopaliv první generace trvaly na tom, že jejich využívání bude nejen ještě pokračovat, ale oproti současnému stavu dál poroste, a to vlastně o 40 procent, ze současného podílu cca 5 procent na 7 procent.

Pokud jsme nakousli negativa, v ČR se nyní připravuje novela zákona, která se jich týká, a jde v ní mimo jiné o daně a daňové úlevy společně s apelem na plnění toho, co nařizuje EU. Jsou daňové úlevy podle Vás v pořádku? 
Daňové úlevy jsou nástroj, který je plně v kompetenci členských států. Do toho jim unie nemluví a ani nemůže, protože jí to nedovolují Smlouvy. Pokud vím, tak v České republice návrh novely plánuje prodloužit daňové úlevy pro biopaliva o dalších pět let v dosavadním rozsahu.

Zdůvodňovat tento návrh evropskou legislativou ale nejde. Jednak nevychází z nového stavu věcí, protože používání biopaliv první generace bude mít přece jen alespoň nějaký strop, a jednak formu podpory nebo nepodpory používání biopaliv unie nikomu nenařizuje.

Odvolávat se na to, že něco "chce Brusel", je u nás módní. Tragická hloupost s dotacemi do fotovoltaiky byla ve své době taky takto zdůvodňovaná. Jenže to byl čistě národní nesmysl, který stál a ještě bude stát české daňové poplatníky spousty peněz.

Vždycky je dobré se trochu porozhlédnout okolo, než začneme hledat viníky někde v Bruselu. Německo problémy s dotacemi fotovoltaiky nikdy nemělo a přesto, nebo možná právě proto, tam jsou panely pomalu na každé střeše. Totéž platí i pro bionaftu, my tu prodlužujeme daňové úlevy zatímco v Německu je před dvěma lety omezili. A Německo je ve stejné Evropské unii jako Česká republika. Takže obviňovat z místní parlamentní tvořivosti Evropskou unii je jednoduše nesmysl.

Kolem daňových úlev se ale rozpoutává též politická bitka - poněvadž panuje podezření, které pronesl nahlas asi jako jeden z prvních Miroslav Kalousek - totiž že novela zákona o biopalivech bude nahrávat hlavně firmám Andreje Babiše. Vnímáte také toto riziko jako hodně alarmující? Nebo ho pokládáte jen za součást boje koalice s opozicí?
Podobné situace přece nejsou v evropské politice žádnou výjimkou. Česká republika má přece jak příslušnou legislativu, tak dostatek nástrojů jak posoudit, zda současný český ministr financi má nebo nemá konflikt zájmů. Má také dostatek nástrojů, jak takovou případnou situaci řešit. Existence Evropské unie je silným stabilizujícím prvkem, který podobné excesy nenechá narůst do nějakých kritických rozměrů.

Co ale vnímám jako riziko, je to, že místo aby se Česká republika zaměřila na podporu biopaliv druhé generace, bude dál dotovat bioapliva první generace. A upřímně řečeno, je mi úplně jedno, kdo je vyrábí.

Řečeno úplně jednoduše, zlobí mně, že u nás se místo inovací budou podporovat hloupé kšefty. A nám mezitím ujede vlak, protože v jiných zemích už na biopalivech druhé generace intenzivně pracují. Stačí se podívat na Slovensko, kde v současnosti například firma Novozymes staví novou elektrárnu. Opět stejná Evropská unie, jen jiný přístup.