Kdyby před několika lety někdo v Bruselu navrhl, že by některá z diplomatických jednání mohl pořádat Lukašenko v Bělorusku, evropští politici by nejspíš nevěřili vlastním uším. Běloruského prezidenta Evropa takřka jednohlasně nazývala posledním evropským diktátorem.

Jak se ale ukazuje, v temných časech, kdy se krájí geopolitický bochník, jsou dlouholeté politické a lidskoprávní připomínky k Lukašenkovi pod rozlišovací schopností státníků. Na absurditě skutečnosti, že mírová jednání normandské čtyřky hostil muž, se kterým se Brusel dlouhá léta odmítal bavit, to ale nic nemění.

Lukašenko předvedl hostům běloruskou pohostinnost. Německou kancléřku Angelu Merkelovou a francouzského prezidenta Francoise Hollanda nakrmil běloruskými a ruskými potravinami. "Dali si míchaná vajíčka, sýr, mléčné výrobky a vypili několik kýblů kávy," prozradil po jednání.  

Jídlo a kávu nosil podle svých slov hostům osobně, což přirovnal k válečnému zásobování. "Mým úkolem bylo včas dodávat munici. Snažil jsem se plnit svou funkci," prohlásil Lukašenko.

Experti, které si přivezla každá delegace, podle jeho slov spali na střídačku, aby jim to lépe myslelo. Státníci ale pochopitelně oka nezamhouřili. Výsledkem je dohoda, která by mohla ukončit válku na východě Ukrajiny.

V souladu s ní přesně s úderem půlnoci v neděli 15. února utichne na Donbase střelba a začne platit příměří. Ukrajinská armáda a povstalci vytvoří demarkační linii – vojáci se stáhnou za nynější frontovou linii, ozbrojenci dodrží stav podle memoranda z loňského 19. září. Obě strany také propustí válečné zajatce. Na svobodu se v souladu s dohodou dostane také ukrajinská pilotka, která v ruském vězení drží hladovku.

Jak Evropa a Rusko lámaly ukrajinský bochník

Na podrobnosti dohody byla normandská čtyřka celkem skoupá, zvlášť s ohledem na to, jak dlouhá byla jednání. Obě strany zastaví boje, stáhnou těžkou techniku za nárazníkovou zónu, Kyjev obnoví správu bankovního systému v povstaleckých oblastech, provede decentralizační reformu a udělí Doněcké a Luhanské oblasti zvláštní status (jaký přesně, zda autonomii či něco jiného, se neví).

Politici se tak prakticky dohodli na dodržení původní minské dohody. Není ovšem jasné, co přinutilo povstalce (respektive Rusko) začít konečně plnit minské memorandum.

Putin se v každém případě nechal slyšet, že je s výsledkem jednání čtyřky spokojen. „Nebyla to nejlepší noc v mém životě, ale ráno bylo dobré, protože i přes veškeré komplikace, se nám podařilo dohodnout na hlavním,“ prohlásil šéf Kremlu na tiskové konferenci.

Otázkou zůstává, co bylo "hlavní" pro Rusko – zda si změnu postoje Moskvy vynutily západní sankce a strach, že Američané a jejich spojenci začnou otevřeně zásobovat ukrajinskou armádu zbraněmi, nebo Evropa za zavřenými dveřmi minského Paláce nezávislosti konečně slíbila Rusku tichý souhlas s anexí Krymu a pozastavení ukrajinské integrace do Evropské unie či NATO.