Miliardář Durst myslel, že zakryje vraždu, nakonec jeho pád přenášela televize

Příběh Roberta Dursta, dědice newyorského realitního kolosu, představuje jeden z nejtemnějších a nejpodivnějších kriminálních případů, jaké kdy americká veřejnost sledovala. Muž narozený do mimořádného bohatství a vlivu se během let stal ústřední postavou série tragédií, které zanechaly více otázek než odpovědí. Působilo to, jako by kolem něj šla dlouhá stínová linie smrti, zmizení a lží, jež se neustále zázračně vyhýbala spravedlnosti.

Jeho vzestup na titulní stránky médií začal už v roce 1982, kdy náhle zmizela jeho manželka Kathleen McCormacková. Byla mladá, vzdělaná a její přátelé tvrdili, že uvažovala o odchodu od Dursta. Policie nikdy nenašla její tělo a případ se přelil do slepé uličky. Durst přitom působil klidně, až příliš klidně. O mnoho let později se ukázalo, že falešné alibi mu poskytla právě Susan Bermanová — žena, která později doplatila životem.

V roce 2000 byla Susan Bermanová nalezena zastřelená ve svém domě v Los Angeles. Vrah střílel zblízka, jako by oběť znala svého útočníka. Policii dorazil anonymní dopis se slovem cadaver a správným popisem místa činu. A právě ten dopis se o mnoho let později stal klíčovým. Jeho styl, chyby i rukopis připomínaly Dursta až znepokojivě přesně.

Robert Durst krátce po zatčení zdroj: Profimedia.cz

Durst se následně přestěhoval do Galvestonu, kde žil pod falešnou identitou jako němá žena. Jeho soused Morris Black byl o rok později nalezen mrtvý a rozřezaný. Durst znovu tvrdil, že šlo o sebeobranu, a nepochopitelně mu to prošlo — porota ho zprostila viny z vraždy. Připustil sice, že tělo rozřezal, ale tvrdil, že panicky reagoval na nehodu. Tento výrok by byl směšný, kdyby nešlo o člověka, kterému ve skutečnosti uvěřili. Všechny tyto události vytvořily kolem Dursta auru jakéhosi nedotknutelného fantoma, který se znovu a znovu vyvlékl ze sevření zákona. Až do chvíle, kdy se do jeho života vložili filmaři.

Šok, který nikdo nečekal

Dokumentární série The Jinx začala jako televizní projekt o muži, který se zapletl do několika bizarních případů. Tvůrci si přáli proniknout do jeho minulosti, pochopit vzorce chování a rekonstruovat události, které jej provázely. Netušili však, že se přímo před jejich kamerami začne odvíjet zcela nová, šokující kapitola.

Režisér Andrew Jarecki a jeho tým získali přístup k Durstovi, který se před kamerou choval zvláštně upřímně, místy až neklidně. Jeho mimika, tón hlasu i dlouhé pauzy působily jako stopy člověka, kterému se po desetiletích tajemství rozpadá pečlivě budovaná fasáda. Když mu filmaři ukázali dopis, který jej neoddiskutovatelně spojoval se smrtí Susan Bermanové, Durst zaujal zvláštní výraz — jako by se v něm na okamžik zlomilo něco hluboko ukrytého.

Robert Durst u soudu zdroj: Profimedia.cz

Jenže skutečné drama teprve začínalo. Po rozhovoru Durst odešel na toaletu, kde si byl jistý soukromím. Nevěděl, že jeho mikrofon stále běží. Tam začal polohlasně přemítat, jako by mluvil sám k sobě, s člověkem uvnitř, před nímž neutekl. Slova, která pronesl, působila jako spontánní prolomení dlouho stlačovaného tlaku. Nebyl to připravený projev, nebyla to výpověď; bylo to cosi hrubého, neplánovaného. Když tvůrci tento zvuk objevili až o dva roky později, zůstali stát v naprostém tichu. Jak říkali, bylo to jako najednou slyšet pravdu, která po desetiletí visela ve vzduchu.

V den před odvysíláním závěrečné epizody byl Durst zatčen. V roce 2021 stanul před soudem a byl uznán vinným z vraždy Susan Bermanové. Brzy poté následovalo obvinění ze zabití Kathleen McCormackové, ale soud už nezažil. Zemřel v roce 2022 ve vězeňské nemocnici, obklopen příběhem, který po sobě zanechal víc děsu než odpovědí.

Pokračování dokumentární série se zaměřuje na události mezi jeho šokujícím zachyceným monologem a jeho smrtí. Tvůrci přinášejí nové materiály, výpovědi svědků, kteří dosud mlčeli, a telefonáty z vězení, které mohou osvítit dosud skryté kouty jeho života. Režisér Andrew Jarecki zdůrazňuje, že tentokrát chce ukázat nejen pachatele, ale i prostředí, které mu umožnilo unikat skutečnosti tak dlouho. Podle něj není možné, aby jeden člověk sám skrýval pravdu o třech mrtvých přes tři desetiletí. V pozadí musela stát struktura ticha, mlčení a pohodlí, která se postupně bortí až nyní.

A právě tento aspekt — atmosféra tiché podpory, která zločinům umožnila přežít — dává celému příběhu ještě temnější nádech než samotná vražedná série.