Městečko, kde všichni mladí jsou už 'nahoře', v záchranu ani nedoufá

MAGAZÍN - Magazín autor: red

Za poslední čtyři roky odešlo z padesátitisícového města Sanski Most v severozápadním cípu Bosny a Hercegoviny skoro osm tisíc jeho obyvatel, většinou mladších ročníků. Nemohli najít práci a s ní jistotu pro svou budoucí rodinu, a tak zamířili do západní Evropy. Město se tak pomalu mění v místo plné starců.

Bosenské město Sanski Most stárne, mladí odcházejí za prací do západní Evropy. Ilustrační snímek

Bosenské město Sanski Most stárne, mladí odcházejí za prací do západní Evropy. Ilustrační snímek,zdroj: Profimedia.cz

Teď, koncem roku se mnozí z těch, kteří odešli za lepším životem, vracejí alespoň na chvíli domů. Na ulicích "Sany" je plno aut s poznávacími značkami Švýcarska, Německa, Rakouska, Nizozemska nebo Švédska.

V jednom z nich, černém BMW s rakouskou registrací, dorazili pětatřicetiletý Elvir Jakupović a o šest let mladší Dževad Kaltak. Elvir pracuje už tři roky v Linci, kde našel práci jako jeřábník na stavbě, jeho přítel v Německu studuje zdravotnickou školu, díky čemuž ho čeká jisté zaměstnání. "Mám dobrý plat, budoucnost, můj život má smysl, protože Rakousko je fungující země, kde se dodržují zákony," říká Jakupović.

Všichni jsou už "nahoře"

V Bosně se tvrdí, že duši města nejlépe poznáte na jeho tržnici. V Sanském Mostě je právě den trhů, mezi prodavači ani nakupujícími ale téměř nenarazíte na člověka pod čtyřicet. "Co kdybyste mi dneska udělali první tržbu?" ptá se s úsměvem prodavač spodního prádla Ismet.

I on několik let pracoval v Mnichově, byl tam spokojený, ale musel prý odejít. "Vyhnali mě, už je to minulost. Teď musím prodávat tady na tržnici, celá moje rodina je ale nahoře," používá Ismet termín, který v Bosně znamená jediné - v západní Evropě.

I jeho kolega z vedlejšího stánku Dževad Talić, který se živí prodejem tradičního sušeného masa, vypráví o vlně emigrace. "My mizíme, úplně se ztrácíme! Mladí odešli za prací a zůstali jsme jen my starci, už nám zbývá jen umřít. Mladšího syna mám ve Švédsku, utekl mi, oženil se a zpátky ho nedostanu ani s puškou v ruce," stěžuje si Dževad a v očích má slzy.

Jeho starší syn Anes prodává hned vedle a i on byl nějaký čas ve Švédsku. A proč se vrátil? "Nemohl jsem nechat rodiče samotné," říká.

Německo jako země snů

Kousek od tržnice je autobusové nádraží, kam před chvílí dorazil autobus z Německa plný cestujících. "Je to linka z Hammu v Severním Porýní-Vestfálsku, která jede přes Dortmund, Essen, Duisburg a Mnichov, proto je tak plný," vypráví starší muž, který se už nemůže dočkat syna. "Odjel na tři měsíce za prací," dodává a už spěchá obejmout svého potomka.

Okna budovy autobusového nádraží jsou plné inzerátů s nabídkou linek do Německa. Nejdražší jízdenky stojí 149 konvertibilních marek (1900 Kč) a lidé se s nimi dostanou do Bochumi, Hammu a Dortmundu. Většina lidí si přitom kupuje jednosměrnou jízdenku, říkají u okénka, zpáteční skoro nikdo. Do Německa se ze Sanského Mostu nejezdí na výlety ani na dovolenou.

Dževad Kaltak doma maturoval na ekonomické škole a zkoušel odpovídat na inzeráty s nabídkou práce, ale nikdy nedostal ani pozvánku na konkurz.

"A pak jsem narazil na inzerát s nabídkou práce v Německu, odpověděl - a dostal jsem ji. Jazyk jsem už uměl, teď studuji specializaci a až se školou skončím, hned můžu nastoupit. Co bych dělal tady? Nejspíš pil jedno kafe za druhým," uzavírá Kaltak, podle něhož se ze Sanského Mostu pomalu, ale jistě stává město starců.

Tagy: nezaměstnanost zahraničí Bosna a Hercegovina práce a odbory

Zdroje: ČTK,avaz.ba