Když dnes pohlédneme na Měsíc, vidíme šedivý, prašný a nehostinný svět bez kapky vody a bez náznaku atmosféry. Teploty se tam mění o stovky stupňů, podle toho, zda se na povrch opírá spalující slunce nebo vládne mrazivá noc. Zdá se nemožné, že by takové místo mohlo být kdy domovem života. Jenže podle nových vědeckých zjištění tomu v dávné minulosti mohlo být úplně jinak – Měsíc možná nabízel podmínky vhodné pro mikroby a jednoduché organismy.

Dva okamžiky, kdy mohl být Měsíc obyvatelný

Vědci analyzovali vzorky lunárních hornin a půdy a spojili své poznatky s výsledky kosmických misí. Z jejich závěrů vyplývá, že existovala dvě klíčová období, kdy mohl být Měsíc šokujícím způsobem obyvatelný. První nastalo krátce po jeho vzniku před asi 4 miliardami let, kdy se Měsíc zformoval po obří srážce Země s protoplanetou Theia. Druhé období pak nastalo přibližně o půl miliardy let později, když na Měsíci probíhala mohutná vulkanická činnost.

Během obou epoch se z nitra Měsíce uvolňovalo obrovské množství plynů, především vodní pára. Vzniklá atmosféra byla sice přechodná, ale mohla vydržet dost dlouho na to, aby se na povrchu vytvořily jezírka kapalné vody. Astrobiolog Dirk Schulze-Makuch z Washington State University, hlavní autor studie, vysvětluje: „Pokud by se na raném Měsíci po dlouhou dobu nacházela kapalná voda a významná atmosféra, povrch by byl alespoň přechodně obyvatelný.“

zdroj: Profimedia.cz

Kromě toho měl Měsíc v této době i vlastní magnetické pole, které dokázalo chránit jeho povrch před ničivým působením slunečního větru. To je faktor, který mohl potenciálním formám života výrazně prodloužit šanci na přežití.

Asteroidy jako nositelé života?

Období údajné obyvatelnosti spadalo do éry častého bombardování asteroidy. Ty mohly na Měsíc přinést nejen základní chemické prvky, ale možná i samotné mikroby. Některé teorie dokonce předpokládají, že kusy Země, vyrvané při srážkách meteority, dopadaly na lunární povrch a s sebou nesly i prvotní formy života. Ty pak mohly v klidných jezírkách vody na Měsíci přežívat – dokud se atmosféra nevytratila a svět se neproměnil v suchou a mrtvou pustinu.

Krátké období „lunárního života“ však zřejmě neposkytlo dostatek času na složitější evoluci. Pokud tedy na Měsíci něco žilo, pravděpodobně to byly jen jednoduché jednobuněčné organismy. Přesto je fascinující pomyslet, že náš nejbližší vesmírný soused mohl být kdysi skutečným malým rájem mikrobů.

Stopy v horninách a naděje do budoucna

Přímý důkaz zatím chybí. To, co máme, jsou nepřímé stopy – přítomnost vody uvězněné v horninách a objev stovek milionů tun ledu během mise v roce 2010. Vědci se proto domnívají, že hlubší vrtání do měsíční kůry by mohlo odhalit víc. Možná dokonce narazíme na zkamenělé mikroby, pozůstatky dávného lunárního života, které čekají, až je někdo objeví.

Budoucí mise zaměřené na oblasti spojené s vulkanickou činností by mohly poskytnout klíč k této záhadě. Pokud by se podařilo najít fosilizované organismy, znamenalo by to, že život není jen výsadou Země, ale že vzniká všude tam, kde se sejdou správné podmínky – byť jen na pár stovek milionů let. Představa, že Měsíc nebyl vždy mrtvým kamenem na obloze, ale místem, kde se kdysi v jezírkách vody hemžily mikroby, nás nutí přehodnotit, co znamená pojem „obyvatelný svět“. A možná nás také přibližuje k odpovědi na největší otázku lidstva: jestli jsme v tomto vesmíru opravdu sami.