Šlo sice prakticky vesměs o nákupy bez další přidané hodnoty pro tuzemskou ekonomiku, ale přeci jen – aspoň někde byla ta slibovaná záplava čínských investic trochu vidět: ve fotbale, v nemovitostech, v pivovaru…

Pod dojmem toho, jak a proč ve věci žádosti CEFC o navýšení podílu ve společnosti J&T rozhodla Česká národní banka, se ale nutně vnucuje otázka – jaké a čí peníze to do Česka vlastně připluly? A s kým se to naši politici – vysloužilí i stále sloužící – tak nadšeně kamarádí?

Pro připomenutí: důvěryhodná, respektovaná a ve věcech finančních dobře informovaná instituce – Česká národní banka – otevřeně pochybuje o původu a čistotě významné části peněz, jimiž CEFC disponuje.

Měšec peněz CEFC 

Sice "jen" v případě zamýšlené investice do J&T (navýšení podílu ze současných 9,9 % až na 50 %), ale je zcela na místě se ptát, jaký byl tedy původ peněz, za něž už Číňané v Česku ve velkém nakupovali?

Tu kus vydavatelství (Empresa Media), tu fotbalový klub (Slavia Praha), pivovary (Lobkowicz), strojírnu (Žďas) či miliardové nemovitosti jako je pražské Florentinum, případně hodnotný obraz slavného umělce v londýnské aukční síni Sotheby´s… 

Odpověď samozřejmě nepřijde, můžeme si ji jen domýšlet. Pravděpodobně to ale nebude jiný měšec než ten, do něhož chtěla CEFC sáhnout při snaze o výraznější vstup do J&T.

Zde ČNB dala najevo, že nejasný původ peněz je vážný problém. Může jít kupříkladu i o porušení zákona o praní špinavých peněz. Slovy ČNB: "Nedostatečné prokázání původu a nezávadnosti podstatné části finanční zdrojů žadatelů." Konkrétně má jít o pochybných zhruba 728 milionů eur.

Právě fakt, že jde o J&T, firmu s velkými ambicemi, řadou dceřiných firem v zemích Evropské unie a s bankou, jež sice nepatří mezi ty největší v Česku, ale jejíž význam stále roste, vede ČNB k značné opatrnosti.

Možná i proto, že už jednou se ČNB spálila v případě udělení licence ruské ERB bance podnikatele Romana Popova. Ten v Česku bankovní licenci získával dlouho, těžko a na několik pokusů, ale nakonec uspěl, nepochybně i za pomoci mocného proruského lobbingu. Později banka čelila podezřením z praní špinavých peněz, rozdávala nezvykle výhodné úvěry, až nakonec na podzim 2016 zkrachovala.

Takový osud J&T asi nehrozí, nicméně jedno bude společné: i v tomto případě teď bude ČNB zažívat politický tlak. Vždyť spolumajitel CEFC Jie Ťien-ming je od roku 2015 "čestným poradcem" českého prezidenta Miloše Zemana. Na Hrad se sice obtěžovat nemusí, jde hlavně o politicko-byznysové gesto, ale obě strany se tím nadšeně chlubí. A přátelé si musí pomáhat…

Záhlavec i pro Zemana

Je to každopádně další škraloup na pověsti CEFC. V oficiálním životopisu Jie Ťien-minga (ex post samotnou firmu zpochybněném, staženém a opraveném) se skví jeho působení v propagandistické platformě politického oddělení Čínské lidové armády, Čínské asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC). 

Ukázkou čínské strategie, sebevědomí a snahy převálcovat ostatní silou peněz (a nejen jich) je fakt, že se CEFC proti nepravomocnému rozhodnutí ČNB odvolala – všechny požadované dokumenty prý řádně dodá.

Z bankovních kruhů lze přitom slyšet názor, že pro firmu, která chce vystupovat seriózně a dlouhodobě důvěryhodně, tohle není ideální cesta; vhodnější by bylo žádost stáhnout a podat ji později poté, co firma bude schopna věrohodně doložit čistotu svých peněz.

Zpochybněná suma ostatně není na čínské poměry nijak gigantická. CEFC může kupříkladu vydat dluhopisy nebo si půjčit u konsorcia bank a dokázat, že za takovou půjčku dala adekvátní zástavu. Takové peníze by pak pravděpodobně ČNB uznala za transparentní.

CEFC je nejen v Česku, ale i v zahraničí a v samotné Číně považována za zvláštní firmu, o původu jejího bohatství se vedou spekulace a udělený záhlavec od ČNB jí na pověsti rozhodně nepřidal. Je to však i řádný a zasloužený záhlavec pro všechny tuzemské apologety rostoucího čínského vlivu v Česku – Jaroslavem Tvrdíkem počínaje a Milošem Zemanem konče.

Robert Břešťan pro Ústav nezávislé žurnalistiky