Magazín

Když se Sněmovna reprezentantů v neděli večer konečně dostala k hlasování o odvolání prezidentky Dilmy Rousseffové, probíhalo v typicky brazilské atmosféře. Především se protáhlo na několik dlouhých hodin, protože poslanci k vlastnímu hlasu připojovali všemožné zprávy a věnování. Nejčastěji rodinným příslušníkům. "Pro moje děti! Pro Marinu, Julietu a Renza," vyjmenoval svoje potomky poslanec Renzo Braz. Poslankyně Renata Abreu zase hlasovala "pro mého manžela Gabriela a mého syna Rafaela". A jeden z jejich kolegů se pro jistotu k mikrofonu ještě vrátil, protože zapomněl pozdravit svého syna.

Máá-mííí, co-ta-dy-dě-lá-me?, slabikuje už asi potřetí pětiletá holčička kousek od pódia, na kterém si prezident Miloš Zeman právě zkouší přilbici, svůj dar od vlašimského starosty Luďka Jeništy. Situace je tak trochu absurdní, matka se proto rozhodne dětskou otázku raději ignorovat. Pokud by si ji ale položila ve vší vážnosti, byla by odpověď zřejmě jednoduchá.

Když o sobě italský premiér Matteo Renzi prohlašoval, že chce být novým evropským lídrem, mohl se na začátku své vlády ohánět masivní podporou voličů. Dnes za ním stojí už jen zhruba polovina Italů. Pokud ztratí i tu, může se po krátkém období relativní stability na podzim Itálie opět ocitnout bez premiéra. 

Čím dál víc rodičů touží poslat své dítě na víceleté gymnázium. Ne, že by populace byla rok od roku nadanější a chytřejší. To jen přibývá rodičů, kteří sní o tom, že jejich dítě má vysokoškolský titul, a doufá, že víceleté gymnázium zvýší jejich potomkovi šance na vysokoškolské vzdělání. Sítem gymnazijních přijímaček přitom neprocházejí jen nechytřejší děti, ale spíše žáci s nejambicióznějšími rodiči.

Až dosud bylo v ultrakonzervativní Saúdské Arábii běžnou praxí, že příslušníci obávané náboženské policie na veřejných prostranstvích prověřovali, zatýkali a často pronásledovali "podezřelé" z mravních přečinů. Divoké pronásledování na ulicích, silnicích i v obchodních domech se stalo jakýmsi symbolem šikany touto státní institucí, kterou stejnou měrou trpěli místní obyvatelé a cizinci. Při jedné takové honičce před třemi lety zemřeli dva bratři pronásledovaní jen proto, že nahlas hráli a zpívali národní písně.

Po privatizaci černouhelných dolů ve střední Evropě si soukromé firmy mnuly ruce, jak dobře vydělaly. Dnes stejné firmy žádají po vládách finanční pomoc kvůli miliardovým ztrátám, hrozí zavíráním dolů a propouštěním horníků. Jenže státní peníze uvadající průmysl zachránit nemůžou, protože těžba černého uhlí je dosouzena k zániku. I ve střední Evropě, kde nevyhnutelnému konci ještě odolávají poslední mohykáni. 

Tetování se dá schovat, případně odstranit laserem. Účes lze změnit během pár minut. Malíček uříznutý kvůli neposlušnosti ale sám od sebe nenaroste. Od toho tu je ale Jukako Fukušimová, která pro polepšení mafiánů japonské jakuzy vyrábí protézy prstů, aby mohli začít nový život.

V Česku vlastní půdu téměř tři miliony lidí. Drobní vlastníci – a těch je drtivá většina – jsou přitom ve vydíratelném postavení nejen vůči zemědělcům, ale i vůči myslivcům, energetikům, ortodoxním ochráncům přírody, těžařům, vodohospodářům či stavební a dopravní lobby. Agrární analytik Petr Havel v článku pro HlídacíPes.org upozorňuje, že tato skutečnost má fatální dopady na tuzemskou krajinu.