Italští voliči mají za sebou první ze tří letošních významných hlasování o situaci v zemi. První Renzi přestál, i když o tom, zda to bylo se ctí, by se dalo hodně pochybovat. Referendum o tom, jestli se zavedou časové limity pro těžbu ropy a plynu v pobřežních vodách, totiž vyvolaly hlavně regiony pod správou premiérovy Demokratické strany.

Může to naznačovat stranické rozpory, ale spíše jede o typickou vzpouru regionů proti politice centrální vlády. Protože se jim podařilo sehnat dostatečnou podporu, referendum vláda vypsat musela.

Renzi tak alespoň věnoval energii a čas tomu, aby lidi přesvědčil, že je zastavení těžby pro zemi i její občany nevýhodné. Předložil Italům katastrofický scénář, v němž při zastavení těžby přijde i práci 11 tisíc lidí. A varoval, že už nyní musí Itálie obě suroviny dovážet, a tak ji zastavení těžby vžene zcela do náručí Ruska a Blízkého východu.

Jeho odpůrci ale argumentovali tím, že neomezení těžby prodlouží italskou (už takhle pomalou) cestu k obnovitelným zdrojům energie.

Základ je pojistit si nízkou účast

Nakonec se Renzi se inspiroval u svého řeckého kolegy Alexise Tsiprase, který loni vypsal referendum o tom, zda má vláda přijmout podmínky věřitelů, a následně Řekům řekl, aby se vyslovili zamítavě.

Renzi se pokusil o něco podobného – vypsal referendum a pak občanům řekl, aby ho bojkotovali. Neúčast si raději pojistil i zvolením termínu. Ač v červnu Itálii čekají komunální volby, hlasování nespojil, účast by totiž mohla být vysoká a referendum závazné.

Výsledkem je účet 300 milionů eur a účast 32 procent voličů, což má do požadovaných 50 procent hodně daleko, i když lidé hlasovali proti vládním záměrům.

"Za tu částku jsme mohli pořídit 350 nových vlaků pro regionální dopravu," hudroval pak ještě Renzi, aby podpořil svůj názor na zbytečnost referenda.

Opozice v čele s populistickým Hnutím pěti hvězd (M5S) se ale do premiéra pustila nejen kvůli tomu, že Italy otevřeně vyzýval, aby zůstali doma, ale i kvůli zmatkům, které referendum provázely.

Plebiscit totiž částečně vzbuzoval dojem, že se hlasuje jen v zasažených oblastech, nikoli v celé zemi. Samozřejmě to mohlo mít také vliv na počet voličů, kteří v neděli k urnám dorazili.

Klíčové budou regionální volby

Ať už tomu Renzi pomohl nebo ne, je pravda, že se Italové do všelidového hlasování příliš neženou. Za poslední roky překonalo povinnou účast jen referendum z roku 2011, kdy k urnám dorazilo 57 procent voličů, kteří svým rozhodnutím zakázali jadernou energii a privatizaci pitných zdrojů.

Ta pravá hra o premiérské křeslo ale začne v červnu v komunálních volbách ve velkých italských městech jako Řím, Milán, Neapol či Turín. Renziho cílem je udržet demokratické vedení alespoň ve třech z nich.

Kvůli sílící podpoře M5S má ale reálnou šanci jen ve dvou z nich – v Turíně a Miláně. V Římě a Neapoli budou mít demokraté pozici mnohem složitější, s tím ale předem počítají.

Nečekaná prohra v Miláně by ale byla pro Renziho "smrtící ránou", jak prohlásil Pippo Civati, premiérův bývalý spojenec v Demokratické straně, který si založil vlastní hnutí.

Referendum o Renziho budoucnosti

Případná červnová ztráta průmyslového a ekonomického střediska Itálie by mohla vážně ohrozit hospodářské a politické reformy, které 41letý bývalý starosta Florencie prosazuje. Jeho šance na úspěch v podzimním referendu o změně ústavy by se tím mohly významně snížit.

Italové budou rozhodovat mimo jiné o omezení pravomocí senátu a o volební výhodě pro vítěze parlamentních voleb. Návrhy, které se Renzimu podařily protlačit sněmovnou i senátem, mají vyřešit časté patové situace při tvorbě vlády a zajistit větší stabilitu v celostátní politice.

Protože se Renzi referendum spojil se svým setrváním ve vládě, půjde mu o vše. A komunální volby budou barometrem toho, jakou šanci má na úspěch. Premiér se už nechal slyšet, že se "v případě neúspěchu vrátí domů", protože vláda ze zákona udělala jeden z hlavních pilířů svého programu.

Výhra dá Renzimu naději na úspěch v parlamentních volbách

Dá se očekávat tvrdá bitva. Podle volebních průzkumů by totiž volby do parlamentu nyní vyhrálo opoziční H5H, kterému by se proto Renziho demise velmi hodila.

Na druhou stranu, projde-li referendum, čekají Renziho dva a půl roku vcelku klidné a jisté vlády. Na sny o tom, jak se stane vůdcem Evropy, sice musí zapomenout, ale bude mít dost času připravit se na řádné parlamentní volby a posilovat svou pozici. Schválená změna ústavy mu totiž v případě výhry dají jistotu stabilní vlády.

Následující měsíce však prožije v permanentním stresu. Utěšovat se může alespoň tím, že je stále ještě nejoblíbenějším italským politikem. A že se zatím nenašel žádný seriózní politický vyzyvatel. To na muže, kterého do funkce nevynesly volby, ale rozhodnutí strany, není špatné.