Když galský kohout zakokrhá, Evropa se netřese jako za časů Napoleona Bonaparta. Přesto se francouzští politici snaží starý kontinent řídit.

Třeba Emmanuel Macron, který si nedávno vyšlápl na potížisty z Visegrádu zdráhající se přijímat migranty. "Země, které odmítají posílit pohraniční stráž Frontex a solidaritu, opustí schengenskou zónu volného pohybu lidí. Země, které nechtějí silnější Evropu, si už nesáhnou na strukturální fondy," citoval z tiskové konference francouzského prezidenta po neformální schůzce Evropské unie v rakouském Salcburku web Politico.

Na ničem takovém se přitom státníci neusnesli. A Macron je jen francouzský prezident, ne císař.

Napoleoni duchem

Se svou vůdcovskou rétorikou však Macron není mezi francouzskými prezidenty výjimkou. Také jeho předchůdci se vyznačovali napoleonským duchem, měli sklony velet Evropě, anebo aspoň menší evropské národy sekýrovat.

Jacques Chirac třeba počátkem století napomínal politiky ze střední Evropy včetně Česka, aby se nepletli do zahraniční politiky evropských mocností. "Promeškali jste dobrou příležitost mlčet," okřikl prezidenty nových zemí unie, kteří vyzývali k podpoře americké politiky.

Také Chirakův nástupce Nicolas Sarkozy sršel nabubřelostí. Pasoval se do role vojevůdce a s pomocí aliančních spojenců vedl válku proti libyjskému beduínovi Muammaru Kaddáfímu. Jejím výsledkem byla rozvrácená země, což ale Sarkozymu nebránilo v tom, aby se prohlásil za vítěze.

A vzpomínáte, jak se Sarkozy veřejně vysmíval českému premiérovi Mirku Topolánkovi, který po něm přebíral předsednictví Evropské unie? Kudy chodil, tudy vykládal, že premiér tak titěrné a bezvýznamné země, jakou je Česko, nemůže řídit Evropu. To přece musí každý uznat!

Stále těsnější unie

Macron pokládá Čechy za kverulanty. Nejen proto, že odmítají povinné kvóty na migranty (a sobecky odmítají přijmout byť jediného uprchlíka) a mají výhrady vůči Frontexu. Vadí mu i to, že nechtějí používat francouzský vynález – euro.

Upřímnost v kuloáru: Chceš poznat můj pravý hák, Andreji? | zdroj: Profimedia

Někdejší bankéř od Rothschildů je stoupencem konceptu těsnější unie a těsnější unií je pro něj zejména eurozóna. Ty, kteří jako Češi platí vlastní měnou a do eura se nehrnou, pokládá za renegáty. Kazí jednotu.

"Eurozóna nezaznamenala v posledních letech žádný pokrok, protože se obávala těch, kteří nechtějí dovnitř a postávají na balkoně nebo tvrdnou v čekárně," prohlásil, ještě než jako prezident nakráčel do Elysejského paláce.

Po odchodu Británie z Evropské unie (19. března 2019 o půlnoci SEČ) nabude "těsnější" společenství jednotné měny na významu. Bude v něm vznikat téměř 90 procent ekonomického výkonu celé unie. A kdyby snad Macron prosadil svůj plán na společný rozpočet eurového klubu, mohly by se v něm protočit téměř všechny peníze – od bohatších členů eurozóny ke členům chudším a také z Německa do Francie. Pro ty, kteří si nechávají vlastní měnu, by zůstaly jen drobky.

Macron jako císař Napoleon na masopustním karnevalu v německém Mainzu | zdroj: Profimedia Macron však reformy eurozóny dotlačí jen tam, kam bude ochotná dojít Angela Merkelová. Německá kancléřka se zatím nikam nehrne a Macrona brzdí. Takový přístup Čechům vyhovuje.

Další nepoučitelný

Nedávno uplynulo 30 let od památného projevu britské premiérky Margaret Thatcherové na College of Europe v Bruselu (přepis zde, video tady). Železná lady v něm mluvila o Evropě jako o společenství založeném na dobrovolné spolupráci vlád.

"Je ironií, že takové země jako Sovětský svaz, které se snažily vše řídit z centra, teď poznávají, že úspěch spočívá v decentralizaci moci a rozhodování, zatímco v Evropském společenství jsou ti, kteří, zdá se, chtějí posun v opačném směru," poznamenala Thatcherová v řeči, v níž nastínila vizi budoucí Evropy – podstatně odlišnou od té, kterou francouzští politici tehdy prosazovali a kterou posazují dodnes.

Její slova padnou jako ulitá i na Emmanuela Macrona, dalšího z nepoučitelných Napoleonů.