Na první pohled působí jako nevýhoda – mírný, ale trvalý zánět v celém těle. Jenže u několika desítek lidí na světě se z této genetické zvláštnosti stala superschopnost. Díky nedostatku jednoho jediného imunitního regulátoru jsou totiž v podstatě imunní vůči většině virů. To, co příroda zařídila náhodou, se nyní vědci pokoušejí napodobit v laboratoři. A výsledky jsou natolik slibné, že mluví o možné univerzální obraně proti budoucím pandemiím.

Malý zánět, velká síla

Když imunolog Dušan Bogunović před patnácti lety začal zkoumat pacienty s deficitem proteinu ISG15, očekával, že odhalí jen další z řady oslabení imunity. Zpočátku to tak opravdu vypadalo – lidé s mutací byli náchylnější k některým bakteriálním infekcím. Jenže při bližším zkoumání se ukázalo, že jejich tělo vykazuje zvláštní vzorec chování: jejich imunitní systém je v permanentní pohotovosti, jako by neustále hlídal virové hrozby. Výsledkem je, že ačkoli se tito lidé setkávali s běžnými viry – od chřipky přes spalničky až po plané neštovice – nikdy nehlásili výraznější příznaky. Jejich tělo je jednoduše neutralizovalo dřív, než se stačily rozvinout. „V duchu jsem pořád myslel na to, že pokud bychom dokázali tento druh lehké aktivace imunity napodobit u jiných lidí, mohli bychom je chránit prakticky před jakýmkoli virem,“ vzpomíná Bogunović.

Virzdroj: Profimedia.cz

Jak napodobit vrozenou superschopnost

Tým z Kolumbijské univerzity proto začal hledat způsob, jak tento „trik přírody“ přenést do běžného těla. Využili technologii podobnou mRNA vakcínám, která během pandemie covidu-19 dokázala rychle zachránit miliony životů. Do lipidových nanočástic zabalili deset mRNA molekul – každá kóduje protein, který vědci identifikovali jako klíčový pro antivirovou ochranu. Když tyto nanočástice vpravili do plic laboratorních myší a křečků, začaly jejich buňky produkovat ochranné proteiny. Ty pak napadaly viry v několika fázích jejich životního cyklu. Pokus se SARS-CoV-2 ukázal, že infekce byla významně potlačena, přičemž zbytek imunitního systému zůstal funkční. Bogunović zdůrazňuje, že terapie nevytváří nadbytečný zánět, který provází pacienty s přirozeným ISG15 deficitem. „Vyrábíme jen malé množství proteinů a jen na krátkou dobu. Ale i to stačí, aby zabránilo propuknutí onemocnění,“ vysvětluje.

DNAzdroj: Profimedia.cz

Nástroj proti příští pandemii

Současná terapie vydrží působit tři až čtyři dny. To možná nezní jako dostatečně dlouhá doba na klasickou vakcínu, ale může to být zásadní výhoda v prvních dnech šíření nové nemoci. Lékaři, záchranáři nebo pracovníci v pečovatelských domech by díky této dočasné ochraně mohli bezpečně pomáhat i bez znalosti konkrétního původce nákazy. A co je klíčové – technologie nebrání organismu vytvořit si vlastní dlouhodobou imunitní paměť. Samozřejmě zůstává řada otázek. Jak bezpečně dopravit mRNA přesně tam, kde je potřeba? Jak zajistit, aby se proteiny tvořily ve správném množství? A jak se vyrovnat s nedůvěrou části veřejnosti, která se vůči mRNA technologiím postavila během covidu? Bogunović přiznává, že právě doručení nukleových kyselin do správných buněk je v současnosti největší výzvou.

Přesto je optimistický. „Nepátrali jsme po antivirotiku, když jsme začínali studovat naše vzácné pacienty. Ale právě díky nim jsme našli inspiraci k něčemu, co by jednou mohlo pomoci úplně všem,“ říká. Pokud se podaří tento koncept dotáhnout, svět by mohl získat univerzální zbraň proti virům – a pandemie budoucnosti by už neměly mít tak ničivou sílu jako ty minulé.