Krymčané dobře vědí, jaké to je, žít ve tmě. Masivní výpadky elektřiny zažívali už v 90. letech během postsovětské transformace po přechodu Krymu pod správu samostatné Ukrajiny. Tehdy stejně jako nyní fungovaly vějířové dodávky –  elektřinu pouštěli na dvě až tři hodiny střídavě od jedné čtvrti k další. Nyní například v Simferopolu svítí tři hodiny s šestihodinovými pauzami.

Dodržet rozpis dodávek však není možné, takže obyvatelé Krymu si na elektřinu musí počíhat. 

Krym, jehož vedení po rozpadu Sovětského svazu hrozilo vyhlásit referendum za nezávislost, už v 90. letech zažíval problémy i s vodou. "Nejlepší bylo, když nám večer zapnuli na dvě hodiny vodu, ale zároveň vypnuli elektřinu," vzpomíná dnes šedesátiletý krymský rodák Jurij na "temné časy".

Pokud Kyjev neustoupí, a zatím to nevypadá, že by se k tomu chystal, Krymčané budou muset oprášit staré dobré taktiky a opět si zvyknout na život potmě. Ukrajinci se do opravy elektrických sloupů nehrnou, Rusové jsou zase bezmocní. Slibují sice, že uspíší pokládku podmořského elektrického vedení přes Kerčský průliv a elektřinu přes něj pustí už v druhé půlce prosince, vzhledem k technické náročnosti této operace se ale dodržení termínu nedá očekávat.

Zajímavé je, že doteď se Kyjev řídil spíše ekonomickými zájmy. "Ať už Kyjev nazýval Moskvu jakkoli velkým agresorem, situace obvykle následovala scénáři 'válka válkou, ale oběd bude podle plánu'. Ukrajině a Rusku nic nebránilo v tom, aby se vzájemně napadaly ostrými politickými prohlášeními a hned následující den jednaly o dodávkách plynu nebo elektřiny," poznamenal ekonomický komentátor deníku Kommersant Vladimir Dzaguto.

Tentokrát ale nad ekonomickými zájmy evidentně zvítězila politika. "Ukrajinští radikálové odpalovali elektrické sloupy i dřív, ale vždycky je (Ukrajinci) prakticky ihned opravovali a obnovovali export. Je to pochopitelné – ukrajinská ekonomika nebyla ve stavu, kdy by mohla odmítnout prodej elektřiny takřka po 3,95 rublu za 1 kWh," upřesňuje Dzaguto.

Letos v červnu sice Kyjev hrozil odpojit Krym od elektřiny, šlo však spíš o nátlak kvůli zvýšení ceny, což si Ukrajinci také nakonec vymohli. Smlouva o dodávkách elektřiny na Krym platí do konce letošního roku a za uplynulých deset měsíců Ukrajincům přinesla 300 milionů hřiven.

Doteď se Ukrajinci neostýchali brát si od Rusů peníze za elektřinu. Proč ta změna?

Ukrajinská vláda v současné době nechce jít do konfrontace s radikály. Ukrajinské vedení zřejmě čelí rostoucímu tlaku ze strany "patriotické veřejnosti", která požaduje rozhodnou politiku vůči Rusku, okupovanému Krymu a povstaleckým republikám na východě země, jak píše Kommersant s odvoláním na svůj důvěrný vládní zdroj na Ukrajině.  

Pro Kyjev je podle jeho slov nyní výhodnější spíše převzít některé radikální slogany a neriskovat, že by prezident byl obviněn z toho, že je příliš slabý a zrazuje národních zájmy. 

A zatímco v Kyjevě si mnou Ruce, protože načasování akce radikálů snad ani nemohlo být lepší, Rusové jsou bezradní. Krym sice obsadili, zajistit jeho energetickou nezávislost na Ukrajině však doteď nedokázali.

Rusové sice slíbili dodat dalších 80 diesel generátorů (1 MW každý) a doopravit druhý blok Simferopolské elektrárny (50 MW), to však ani zdaleka nestačí vzhledem k tomu, že se Krymu 450 MW.  Jiné možnosti přitom Rusko nemá.  

Šéf Krymu Sergej Aksenov sice slíbil nakoupit další diesel generátory a to bez zdlouhavých konkurzů, jenže jejich provoz vyžaduje nemalé zásoby paliva, kterých má nyní Krym jen na 13 dní a Sevastopol na 10 dni, pokud budou generátory zapojeny osm hodin denně.

A tak Aksenov už varoval, že by se Krymčané měli připravit na možnost, že bez elektřiny zůstanou až takřka do konce letošního roku, kdy by měli Rusové podle plánu spustit podmořské dodávky, což je v podstatě dokonce optimistický scénář. 

Ruskému vedení tak nezbývá, než hrozit Ukrajincům odvetným zastavením dodávek uhlí a doufat v pevné nervy obyvatel Krymu.