Krutá realita českých důchodců. Dříve fronty na banány, dnes na místo v domově pro seniory
16. 5. 2025 – 7:15 | Magazín | Jana Szkrobiszová
Počet seniorů v Česku roste, ale kapacita domovů důchodců zůstává zoufale nízká. Čekací lhůty se počítají na roky, a kdo nemá peníze nebo silné zázemí, zůstává často bez pomoci. Co se stane, až se nás to bude týkat osobně?
Statistiky mluví jasně, míst je málo a důchodců přibývá
V České republice žije přibližně 2,2 milionu obyvatel starších 65 let. A zatímco počet seniorů stoupá, kapacita domovů pro seniory zůstává dlouhodobě poddimenzovaná. Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí je potřeba nejméně dvojnásobně navýšit počet míst, aby se pokryla reálná poptávka.
Ve většině krajů se čekací lhůty pohybují mezi jedním až třemi lety. V některých regionech, jako je Praha nebo Středočeský kraj, však není výjimkou ani pět let. A pokud je senior zároveň v horším zdravotním stavu, šance na přijetí se dále snižuje.
Na domov důchodců není automatický nárok
Mnozí lidé žijí v domnění, že jakmile zestárnou a nebudou se o sebe moci postarat, "stát se o ně postará“. Jenže domov pro seniory není nároková služba. Přijetí závisí na řadě faktorů, a to od zdravotního stavu, přes míru soběstačnosti, až po výši příspěvku na péči. A samozřejmě na volné kapacitě.
Na soukromý sektor nemá prostě každý
Řešením může být soukromé zařízení. Jenže i zde přichází studená sprcha. Měsíční náklady se pohybují mezi 25 až 55 tisíci korunami, což je pro většinu důchodců zcela mimo realitu. Průměrný starobní důchod v Česku přitom činí necelých 21 tisíc korun (2025).
Takže co dál? Spoléhat na rodinu? Ne všichni mají děti. A i ti, kteří je mají, často žijí desítky kilometrů daleko, pracují, mají vlastní závazky. Nebo to jejich domácnost nenabízí tolik prostoru. Překážek je spousty.
Stárnutí doma? Ano, ale s podmínkou
Západní model se stále více přiklání ke stárnutí v domácím prostředí. Aby to ale fungovalo, je potřeba zajistit dostupnou domácí péči, terénní zdravotní služby, asistenci i kvalifikované pečovatele. V mnoha zemích už není výjimkou, že s důchodcem žije pod jednou střechou profesionální pečovatelka. Právě v tomto směru však Česko výrazně zaostává. Sociální služby bojují s nedostatkem personálu, financí i dlouhodobé systémové podpory.
Zaměstnanci v terénu jsou vyčerpaní, mizerně placení a čelí čím dál složitějším situacím. Přitom právě oni jsou tím, co může udržet seniory v bezpečí a důstojnosti jejich domova.
Co nás tedy čeká?
Populace stárne. Lidé žijí déle, medicína pokročila, ale sociální systém zůstal zaseklý někde v devadesátkách. Pokud se situace nezmění, čeká nás generační pohoroma , na kterou nebudeme připraveni.
A co je nejděsivější? Že to není problém budoucnosti, ale problém, který už klepe na dveře. A jednou je otevřeme i my.